Liza, líščia víla

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Bizardny pribeh nieco medzi Ameliou z Montmartu a Grandhotelom Budapest.Je to jeden z filmov ktore budete but milovat alebo nenavidiet.Najvadcim problemom filmu je scenar-dej zacne byt po case celkom predvidatelny.Po jalovejsich pasazach pride vsak podarene finale.Morbidny humor Lizy liscej vily kazdemu asi nesadne a ani nepride vtipny ale ak ano budete nadmieru spokojny a vdaka skvelej vyprave odpustite aj nejade nedostatky. (04.01.2017)

Líza nie je ani zďaleka tak šialený film, akú má povesť. Je to sympatická romantická blbosť, ktorá vám buď sadne, alebo nesadne. Alebo to nazvime na naladenie sa na rovnakú vlnu. Mne to chvíľu trvalo, ale introverti a melancholici sú moja krvná filmová skupina. Inšpirácie sú zjavné, ak neviete, ako by mohla vyzerať nízkorozpočtová spolupráca Gondryho a Jeuneta, pri ktorej by príliš nerozmýšľali nad logikou a nejakými metaforami, ale ani nad scenárom, tak presne takto. (23.03.2016)

Celkom blazniva, ale neskodna romanticka komedia :-D. Ok, trocha ujete, treba sa na to spravne naladit, ale potom je to podarene. Liza je sympatacka, clovek s nou musi spolucitit. Tie mrtvoly na kazdom kroku nemaju chybu - he hej, je to divne, ale vyborne natocene, by som nemyslel, ze sa budeme pucit na kibloch krvi, no ale fakt je to vtipne a lahko spravene ;o). A vesely happy end je len bodka za tym. Hodinka a pol utiekla ja nic, takze 4*! (12.02.2017)

Film svým vizuálním pojetím pendluje mezi tvorbou Wese Andersona a filmem Amélie z Montmartru. Mezi Lizou a Amélií lze ale spatřit značný paralelismus v jejích funkcích; Amélie rozdává lásku, kdežto Liza (ne vlastním zaviněním) smrt. I přes naznačené výše, film funguje sám o sobě a nepostrádá originalitu a komplexnost. Originalitu dodává figura japonského popového zpěváka, který je hybatelem celého vyprávění, a i když chvílemi jeho výstupy působí absurdně a trapně, nedá se mu upřít funkce ozvláštnění ve filmu. Komplexní je film mimo jiné kvůli operacím s časovými vztahy syžetu a fabule: trváním (smršťování času fabule), pořádku (příběh není vyprávěn chronologicky) a frekvenci (události a motivy se napříč filmem opakují a různě variují). Stylizovaný moderní romantický příběh, s místy až moc překypující dávkou absurdity, působí, díky jeho ozvláštňujícím funkcím a zajímavým tvůrčím nápadům, veskrze pozitivním dojmem a svým vzezřením jako by se zcela vymykal kontextu maďarské tvorby [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (05.11.2016)