Naqoyqatsi

Reggiova téma nemohla byť v roku 2002 aktuálnejšia, najmä, keď si spätne uvedomíme niektoré zábery (zámery?). Ale mne to celé pripadá len ako taký premakanejší 'svet v obrazoch', ktorý (nebyť krásnej vizuálnej a hudobnej stránky niektorých scén) mohol vzniknúť ako bežný produkt. Takže po takmer pätnástich rokoch som čakal čosi viac. Nie len 70%. (29.12.2007)

70% - Zdařilý dlouhominutážní videoklip na mému vkusu nepříliš lahodící hudební plochy Philipa Glasse. Krásné a nápadité záběry si s hudbou jakž takž vyhovují a člověk, který má náladu na rozjímání nad audiovizuálním koncertem by měl být blahem bez sebe. Nemohu hodnotit výše, protože se mi celek příliš zavání ambiciózním kýčem. Je ovšem velmi vybroušený, a já si jako muzikant díky Yo-Yo Movým violoncellovým sólům přijdu na své. (17.05.2007)

Podle mne určitě nejslabší ze všech Reggiových filmů, vizuálně ošklivý, zmatený a těžko koukatelný. Byl jsem na něm kdysi krátce po premiéře v kině Aero na pražském Žižkově, byl jsem na něj hodně natěšený a odcházel jsem z něho hodně zklamaný. A ani druhé zhlédnutí můj názor nezměnilo, naopak. Je to tak nehezké a příšerně odfláknuté, že se mi ani nechce věřit, že to dělal stejný člověk, který předtím natočil Koyaanisqatsi a Powaqqatsi. Působí to na mě skoro tak, jakoby to spíchl narychlo ve střižně z nějakého odpadního materiálu ze svých předchozích filmů. A že se naše civilizace ubírá nedobrým směrem je jasné, vlastně už od doby, co započala. Jinak to ale bohužel asi nejde, protože člověk je stále stejný a stejný nejspíš i zůstane. Takže mě tenhle nudný film s tentokrát i nudnou kakofonickou minimalistickou hudbou ničím nepřekvapil a ani ničím novým neoslovil. (07.03.2013)

Závěrečná část trilogie >O Lidech a Zemi< (s malou vsuvkou ze světa zvířat) pánů Reggia a Glasse. Téměř dvacetiletý, filmařsky neuvěřitelně rozsáhlý projekt a neoddiskutovatelně jeden z největších uměleckých počinů ve smyslu spojení obrazu a hudby v historii. V této poslední části pak symbolicky se zabývající technickým (či techologickým) >pokrokem< ve spojení s "civilizovaným násilím", vedoucím až k promarnění smyslu lidské existence - toho nezlomného lidského ducha... Vedoucím až k chaosu a destrukci díla, které Člověk v alibistické bázni ze sebe sama nazývá již od počátků své existence jako myslící bytosti dílem Božím... - - - P.S. Již tradičně hudba P.G. sama o sobě jako svébytné hudební dílo a skvělý sountrack. (31.05.2006)

Oproti prvým dvom dielom, kde išlo hlavne o zábery ľudí pri rôznych činnostiach, tu sa to zmenilo, a o ľudí v záberoch je skôr núdza. Ale keď sa objavia, tak v statických záberoch nechýba asi nikto zo svetových osobností. Dá sa povedať, že kompletne v negatívnom zmysle a ušetrený nie je asi nikto, okrem politikov a vedcov napríklad ani herci alebo speváci. Vo veľkej miere ide o trikové alebo špeciálne zábery a z filmu sa trochu vytratila prirodzenosť. Hudba sa často opakuje a nielen v rámci filmu, ale často aj z prvého dielu. –––– na-qöy-qatsi (z jazyka kmeňa Hopi na každý + qöy zabiť veľa + qatsi život) podst.m. 1. život ako vzájomné zabíjanie 2. vojna ako spôsob života 3. (interpretácia) civilizované násilie (26.07.2015)