Thor: Ragnarok

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

"Are you Thor: God of Hammers?" ...oka, asi takto. S prehľadom najlepšia sólovka, nielen Thora ale šetkých Avengerov. Totálne mi sadol mix akcie, humoru, postavičiek (Korg, Hela) a nadupaného audio-vizuálu (útok Valkýr). Príbehovo je to prosté, ale fuck it ... je to jazda, kde šlape úplne všetko. 95% (01.05.2018)

Třetí Thor přicházíse zcela novými ambicemi a vyprávěcím směrem, který otevřeně vytváří zábavný a takřka parodický ekvivalent k dosavadním příběhům Avengers, kde se s humorem definitivně roztrhl pytel a stylizace vytvářeného světa i ozvláštňující vedení ne úplně klasické zápletky nabývají multižánrových rozměrů, jaké jsme dosud u Marvelu neviděli. Waititi je pro mě blockbusterový rejža budoucnosti. Více zde (27.10.2017)

Zahraniční recenze mluvily převážně pravdu. Završení severské trilogie s Thorem je rozhodně nejlepším snímkem této série. Na druhou stranu bych však netvrdil, že se jedná o nejzábavnější počin, který Marvel vyprodukoval. Humor je totiž rozumně vyvážen příběhovou linkou, která disponuje mnoha zajímavými a překvapujícími aspekty (obavy o čistou a „bezmyšlenkovitou“ zábavu tak můžete hodit za hlavu). Trailer opět obsahoval mnoho zavádějících informací a náznaků (ať už v časové posloupnosti nebo ději), což na mě dokáže zapůsobit. Myslíte si, že se všechno bude ubírat jistým směrem, ale ono je to vlastně úplně jinak. . Co se týče pojetí, Taika nelhal. Celkově jsou osmdesátky z filmu cítit na hony daleko. Nejvíce se však projevují na planetě Sakaar, kde se podstatná část filmu odehrává. Ať už jde o hudbu, nebo o jedinečný vizuál. Na diváky prostě „návrat ke starým časům“ stále funguje. . Samotný příběh vybočuje z řady svým pojetím času. Ve finále tak dostáváme dvě linky, které se ve stejném čase odehrávají na opačných koncích vesmíru (Sakaar a Asgard). Tento postup pak vcelku účinně kombinuje odlehčenost s dramatem. . Nové postavy filmu prospěly. Hela (Cate Blanchett) jako první ženská záporná postava měla styl a její moc byla adekvátní činům. Nedostala sice tolik prostoru, kolik by se očekávalo, ale když už byla na plátně, stálo to za to. . Dále bych rád zmínil Korga a Skurge. Jedná se totiž o dvě nejmilejší překvapení, které film nabídl. Korga ztvárnil sám režisér Taika Waititi a nutno říci, že se mu to náramně povedlo. Z postav, které fungují na podobném principu (trochu jednodušeji smýšlející vesmírná existence) je zkrátka tím nejlepším, co jsme v poslední době dostali. Na druhou stranu tu máme Skurge. Na něm jde nejvíce vidět právě konflikt mezi touhou po životě a slávě. Řekněme, že v tomto příměru se jedná o jednu z „nejlidštějších“ osob. . Povedený je nicméně i Grandmaster. Největší zásluhu na tom má Jeff Goldblum, který si svou roli vyloženě užívá. Vychvalovaná Valkyrie sice špatná není, ale čekal jsem od ní trochu něco jiného, takže mě nijak neuchvátila. . Jedním z menších zklamání filmu jsou pak digitální efekty. Změna zásadní lokace totiž není úplně doladěná, Hulk místy vypadá lehce nerealisticky a občas se vyskytne dílčí chybička (například Thorův první přílet na Asgard). Nicméně jde pořád o vysoce nadstandardní počin. . Celkově jsem tak mile spokojen. Dostal jsem dvě skvělá camea, výborné rozvinutí vztahu Thora s Lokim, duševní vývoj Hulka / Bruce Bannera, nečekaná úmrtí několika důležitých postav (mějte strach) i komplexní zakončení třetí marvelovské trilogie. Nějaké nedostatky se na filmu našly, ale kromě občasné grafiky, o které jsem už mluvil šlo ve své podstatě jen o klasické nedomyšlené formulace – časový posun mezi Sakaarem a Asgardem (rozuměj chyby ve filmu). . (Druhá projekce přiklepla filmu pátou hvězdu. Je tam sice jedna trošku slabší pasáž, ale na druhou stranu bylo pěkně ukázáno, že nikdo není nesmrtelný, či nedotknutelný.) (26.10.2017)

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci. (27.10.2017)