Thor: Ragnarok

Thor přišel o kladívko, o vlasy a zaujmout má čím asi? Tenhle výpotek Marvelu má sotva poloviční bicáky Chrise Hemswortha. Barvičky, akcičky, vtípečky, známé tvářičky, to všechno by tu bylo, ale mě to zasáhlo asi jako zvýšení daní v Tanzánii. Tak třeba příště v některém z dalších čtyřiadvaceti pokračováních... (27.10.2017)

Najpríjemnejšie prekvapenie tohto roku (v zmysle očakávania úplnej sračky). Mimoriadne štýlová jazda pripomínajúca fantasy/sci-fi rozprávky z 80.rokov upgradovaná o súčasné technológie. Funkčný vizuál, občas príjemna nadsázka, skvelá hudba, super herci (aj keď Hempsworth občas nestíha) a epický, osudový príbeh. Proste tučná blockbusterová zábava. Akurát toho humoru je počas finále, v ktorom sa hrá o všetko, príliš. To ničenie emočne silných momentov je už tradične na facku, no tentoraz to skvelý zážitok prebíja (proste to čo sa nepodarilo v slabučkom Civil War). Vo výsledku bez debaty najlepší Thor a spolu s tretím Iron Manom a Winter Soldierom najlepšia marvelovka. S prihliadnutím na kvalitu ostatných MCU filmov 9/10 (31.10.2017)

Mě všichni tři Thorové přišli kvalitativně na stejné úrovni. Existenciální rovinu jsem ve filmu, světe, div se, našel, Mark Ruffalo jako ztracený dr. Banner sympaticky připomněl Avengers a byl Thorovi dobrým parťákem a Cate Blanchett si trochu zopakovala svoji roli z posledního Indiana Jonese, jen bez ruského přízvuku. (19.08.2019)

Zpočátku to vypadalo na neskutečnou pecku, tedy spíše komediální pecku. Bohužel to má slabší období lehce za polovinou příběhu ale s blížícím se záběrem se Taika zase utrhne z řetězu a pálí jeden džouk za druhým. Je to docela zvláštní, že tahle Marvelovka je až tak moc vtipná a přitom zde umře tolik lidí. Chris má určitě solidní komediální potenciál. Bohužel ač nerad, tak musím přiznat že Marvel vskutku DC přímo válcuje a pokud neudělá nějakou vyloženě krpu, bude si moct se svým vesmírem hrát jak uzná za vhodné a dosazovat si libovolně postavy z jiných celovečeráků. Skvěle se navíc tento díl rozloučil s Natálkou, která se do série vůbec nehodila. 75% (24.04.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)