Thor: Ragnarok

Mám úplné dilema, protože je to pořád docela dost hloupoučký film, ale i tak se mi zdál asi o zhruba tisíc procent lepší než předchozí Thorové, jenomže ti zase byli oba zralí na cestu do horoucích pekel, takže asi tak. S každým dalším filmem, který se snaží napodobit to jejich vtipné nehrdinské kecání a podrývání ještě víc a víc nenávidím Strážce galaxie. Na druhou stranu miluji Korga a jeho božský přednes v podání pana režiséra, kdo by si to byl pomyslel, že když bude dělat Novozélanďan polynéský přízvuk, že to bude znít jako brněnský hantec anglicky. A soundtrack byl velmi příjemné překvapení, takhle se dělá pocta dobovým soundtrackům, ne že bude člověk pořád dokola pouštět Tainted Love a 99 Luftballons v naději, že si někdo všimne, že jsou to staré písničky. (04.02.2018)

Nevím, co to na tom Asgardu vypěstovali za matroš, ale patrně ho šňupe půlka vesmíru. A nebo! A to je pravděpodobnější, něco musí hulit v Hollywoodu. S Lokim to viditelně zamávalo nejvíc! Vůbec jsem toho zákeřného zmetka nepoznávala! Nemůžu říct, že mě ta smršť hlášek nebrala, ale spíše jsem čekala něco jiného. Ragnarok je taková groteska, docela zábavná groteska. Nenudilo mě tam nic, ani nedráždilo, neotravovalo, takže jsem zkusila nad tím moc nepřemýšlet, uvolnit se a bavit. Co to kecám ... smála jsem se všemu. (16.04.2018)

Oh, bože! Na to, že moc nemusím filmy s Thorem, tak tenhle film jsem si hned zamiloval. Režisér Taika Wattiti přinesl do filmu novou energii a proměnil nudného nabručeného Thora na hláskující sexy mašinu. Navíc mu přidal ještě parťáky Hulka a Asgardskou Valkýru s tváří Tessy Thompson. Určitě nesmíme opomenout ani hlavního záporáka, kterým je poprvé v MCU žena Thorova sestra Hela, kterou hraje brilantně Cate Blanchett. A jelikož se jedná o Thorovský film, tak nesmí chybět ani jeho nevlastní bratr Loki, kterého si opět střihnul Tom Hiddleston, který se pro roli narodil (i když se tedy předtím sám ucházel o roli Thora). Snad ještě dodám, že tehle film má podle mě nejlepší akční otevírací scénu v doprovodu skupiny Led Zeppelin. Nejlepší moment: Snad každá scéna. Tenhle film je narvanej božskýma momentama. Více zde: https://www.youtube.com/watch?v=32MN3BfHxaA (06.02.2020)

Co děláme v ASSgardu? Strážíme předaleké galaxie! Další „seriózně“ pojaté trampoty dokonale depilovaného homoboha hromü a bleskü již byly zřejmě kontrakokotivní. Do temnoty a brutality zamířit nešlo, aby davy juvenilních dyslektiků náhodou neutrpěly traumata spojená s fekálními inkontinencemi, tudíž zbývalo po zaslouženém úspěchu Strážců gaylaxie jediné, a sice natlačit trakthor do tumorné noty. Obřezaný maorský smíšek Lajka Mamtiki rozhodně nebyl špatnou volbou a se šarmem sobě vlastním obvyklou mrveláckou sériovou čalamádu pro debily rozhodně osvěžil a mírně přetáhnul přes okraj žumpy. ASSgardská mykologie sice stále dostává ve sjednocených barvách Benetonu na progelovaný anus tak, že by z toho Vágnerovi povisl Lohengrin, a ke všem těm AfroAssům a ŤamanoVanům ještě bezprecedentně přibyla i Negrovalkýra, takže počítám, že se v dalším díle konečně spravedlivě dočkáme i nějakého toho Nilfheimmohamedána či Muspellportorikánce, nicméně jinak tentokráte Pájka skvostně vyautoval toho toporného buzerantského kladiváře s rozkokošně pürpürovou pelerinkou zejména zbrunetěnou, neuvěřitelně píchatelnou a skvěle hrající Blanšetkou, výborným Hulkem a hlavně vlastní kreací kameňáka Korga, jenž s cigánskou dikcí neustále trousí humory, sušší než klín farské posluhovačky. Rozhodně jedna z těch snesitelnějších omalovánek pro předčasně potracené. (22.01.2018)

Jsem jednoduchý, protože mi ke spokojenosti stačí, že to je barevné, hýbe se to a dobře to zní. THOR: RAGNAROK je konečně podvratná marvelovka, protože vedle toho osvědčeného (brakování omsdesátek co do hrdě pokleslé estetiky od kostýmů přes dekorace až k synťákovému soundtracku, vertikální protínání vyprávění odskoky k jiným marvelovkám, hra s mýtem hrdiny atd.) velmi důsledně staví na retardaci vyprávění. Vše vážné je zneváženo, na místo rozvíjení dění se věci oddalují, odskakuje se k jiným. Navíc, páč Taika Waititi, je to sympaticky žánrově eklektické (od fantasy k postapo arénovkám a zase zpět) a funkční co do utváření nepravděpodobných parťáctví mezi postavami. Plus bonus v podobě multikulty vyznění v tom, že domov je tam, kde jsou lidi, a tak i ten imigrantskej song spolu s podtitulem v názvu nabude nového významu. Palečky nahoru. (27.10.2017)