Thor: Ragnarok

Jsem jednoduchý, protože mi ke spokojenosti stačí, že to je barevné, hýbe se to a dobře to zní. THOR: RAGNAROK je konečně podvratná marvelovka, protože vedle toho osvědčeného (brakování omsdesátek co do hrdě pokleslé estetiky od kostýmů přes dekorace až k synťákovému soundtracku, vertikální protínání vyprávění odskoky k jiným marvelovkám, hra s mýtem hrdiny atd.) velmi důsledně staví na retardaci vyprávění. Vše vážné je zneváženo, na místo rozvíjení dění se věci oddalují, odskakuje se k jiným. Navíc, páč Taika Waititi, je to sympaticky žánrově eklektické (od fantasy k postapo arénovkám a zase zpět) a funkční co do utváření nepravděpodobných parťáctví mezi postavami. Plus bonus v podobě multikulty vyznění v tom, že domov je tam, kde jsou lidi, a tak i ten imigrantskej song spolu s podtitulem v názvu nabude nového významu. Palečky nahoru. (27.10.2017)

Waititi Reggae. Rude boys and girls, sociálně-imigrační podtext (není důležité místo, ale člověk) a hlavně jedna velká show, u které jako by si Taika řekl: „Hej, Marvele, co děláme v temnotách, když můžeme vyjít na světlo zábavy!“ Vždyť kdo by před pár lety řekl, že Ódinson bez svých dvou jediných citových vazeb (nářadí a kadeře) bude hýřit vtipem, až zastíní i svého nevlastního bratra? Po stopách Starlordovy party, sebeironicky, hravě a s odvahou přiměřeně devalvovat zaběhnuté dějové vzorce i vlastní mytologické podhoubí. A konečně někoho napadlo, že i Hulk by měl dát své potrhané džíny občas do prádla. Snad nebyla zrovna poblíž nenechavá ruka Kevina Spaceyho.. (13.11.2017)

"Proč pomáháš mému bratrovi utéct s tím zeleným hňupem?" Má orientace v severské mytologii je takřka nulová a mé zaujetí pro marvelovské omalovánky mizivé, takže mě hláskující Zlatovláska bez kladívka, nejsilnější Avenger a nejopilejší Valkýra dost překvapili tím, jak mě pobavili. Proletěl jsem se s nimi Ďáblovou řití, navštívil jsem s Thorem holiče, půl hodiny jsem padal s Lokim a navíc jsem zjistil, kolik má Hulk doktorátů. Kolik? Neřeknu, zasmějte se tomu sami … tedy pokud máte smysl humor. Pokud však berete Avengery vážně a očekáváte jejich přílet, aby nás zachránili před Putinem, tak se asi moc bavit nebudete. (04.09.2018)

Zahraniční recenze mluvily převážně pravdu. Završení severské trilogie s Thorem je rozhodně nejlepším snímkem této série. Na druhou stranu bych však netvrdil, že se jedná o nejzábavnější počin, který Marvel vyprodukoval. Humor je totiž rozumně vyvážen příběhovou linkou, která disponuje mnoha zajímavými a překvapujícími aspekty (obavy o čistou a „bezmyšlenkovitou“ zábavu tak můžete hodit za hlavu). Trailer opět obsahoval mnoho zavádějících informací a náznaků (ať už v časové posloupnosti nebo ději), což na mě dokáže zapůsobit. Myslíte si, že se všechno bude ubírat jistým směrem, ale ono je to vlastně úplně jinak. . Co se týče pojetí, Taika nelhal. Celkově jsou osmdesátky z filmu cítit na hony daleko. Nejvíce se však projevují na planetě Sakaar, kde se podstatná část filmu odehrává. Ať už jde o hudbu, nebo o jedinečný vizuál. Na diváky prostě „návrat ke starým časům“ stále funguje. . Samotný příběh vybočuje z řady svým pojetím času. Ve finále tak dostáváme dvě linky, které se ve stejném čase odehrávají na opačných koncích vesmíru (Sakaar a Asgard). Tento postup pak vcelku účinně kombinuje odlehčenost s dramatem. . Nové postavy filmu prospěly. Hela (Cate Blanchett) jako první ženská záporná postava měla styl a její moc byla adekvátní činům. Nedostala sice tolik prostoru, kolik by se očekávalo, ale když už byla na plátně, stálo to za to. . Dále bych rád zmínil Korga a Skurge. Jedná se totiž o dvě nejmilejší překvapení, které film nabídl. Korga ztvárnil sám režisér Taika Waititi a nutno říci, že se mu to náramně povedlo. Z postav, které fungují na podobném principu (trochu jednodušeji smýšlející vesmírná existence) je zkrátka tím nejlepším, co jsme v poslední době dostali. Na druhou stranu tu máme Skurge. Na něm jde nejvíce vidět právě konflikt mezi touhou po životě a slávě. Řekněme, že v tomto příměru se jedná o jednu z „nejlidštějších“ osob. . Povedený je nicméně i Grandmaster. Největší zásluhu na tom má Jeff Goldblum, který si svou roli vyloženě užívá. Vychvalovaná Valkyrie sice špatná není, ale čekal jsem od ní trochu něco jiného, takže mě nijak neuchvátila. . Jedním z menších zklamání filmu jsou pak digitální efekty. Změna zásadní lokace totiž není úplně doladěná, Hulk místy vypadá lehce nerealisticky a občas se vyskytne dílčí chybička (například Thorův první přílet na Asgard). Nicméně jde pořád o vysoce nadstandardní počin. . Celkově jsem tak mile spokojen. Dostal jsem dvě skvělá camea, výborné rozvinutí vztahu Thora s Lokim, duševní vývoj Hulka / Bruce Bannera, nečekaná úmrtí několika důležitých postav (mějte strach) i komplexní zakončení třetí marvelovské trilogie. Nějaké nedostatky se na filmu našly, ale kromě občasné grafiky, o které jsem už mluvil šlo ve své podstatě jen o klasické nedomyšlené formulace – časový posun mezi Sakaarem a Asgardem (rozuměj chyby ve filmu). . (Druhá projekce přiklepla filmu pátou hvězdu. Je tam sice jedna trošku slabší pasáž, ale na druhou stranu bylo pěkně ukázáno, že nikdo není nesmrtelný, či nedotknutelný.) (25.10.2017)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)