Thor: Ragnarok

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Nevím, co to na tom Asgardu vypěstovali za matroš, ale patrně ho šňupe půlka vesmíru. A nebo! A to je pravděpodobnější, něco musí hulit v Hollywoodu. S Lokim to viditelně zamávalo nejvíc! Vůbec jsem toho zákeřného zmetka nepoznávala! Nemůžu říct, že mě ta smršť hlášek nebrala, ale spíše jsem čekala něco jiného. Ragnarok je taková groteska, docela zábavná groteska. Nenudilo mě tam nic, ani nedráždilo, neotravovalo, takže jsem zkusila nad tím moc nepřemýšlet, uvolnit se a bavit. Co to kecám ... smála jsem se všemu. (16.04.2018)

| Rozpočet: 180 miliónov $ | Tržby: 854 miliónov $ | Niet miesta pre staré lásky. Rovnako, ako je preč zo značky Natalie Portman, tak zmizol aj epický štýl predchádzajúcich dvoch dielov. Tie patrili medzi moje srdcové záležitosti, nakoľko ma Thor bavil svojim spracovaním, tak i príbehovými linkami. Už z trailerov bolo jasné, že Ragnarok zvolí úplne iný, rýdzo komiksový, pestrofarebný kabát. Väčšinou mi tento prístup nechutí, ale tu sa to Waititimu naozaj podarilo, pretože sa stal celý film originálnym vďaka nekonvenčnému príbehu a fungujúcej odľahčenosti. Malo to svoje riziká, a pre mňa i určitý charakteristický duch vymyzol, ale vzhľadom k ostatným šablonovitým komixom je vlastne Ragnarok podarené osvieženie. Najsilnejším esom filmu je totálne mimomainstreemová hudba, ktorá dokonale dokresluje dojem z plátna. Summa summarum je mi trošku ľúto za emóciami, ktoré bol pôvodný prístup k týmto postavám schopný vyvolať. Emócie sú tu na 100% vymenené za vtipy. Komu sadnú, bude nadšený, komu nie, bude veľmi pravdepodobne zklamaný. | CineStar Černý Most, Praha, 25.10.2017 | (25.10.2017)

Waititi je magor. To me napadlo nekolikrat behem sledovani tretiho Thora. Cely je to pojaty jak nejaka osmdesatkova videoherni rezba, ktera se nebere moc vazne a filmu to vlastne jen prospelo. Velky plus je, ze se sem nesnazili tvurci narval zase tri prdele superhrdinu, ale vystaci si vicemene se dvema a Thor s Hulkem jsou skvely duo. Pribehove je to sice lehce ujety a misty krapet mimo, ale celkove je pribeh docela fajn. Co se tyce zaporaku, Surtur je fajn, ale Hela Cate Blanchett je naprosto luxusni, rozhodne jeden z nejlepsich zaporaku ze vsech MCU filmu. Trikove je film v pohode, i kdyz u nejakejch vetsich digitalnich efektu je videt, ze to precijen nebyla uplne nejvetsi financni priorita, treba takovy Avengers maj triky o uroven lepsi, ale zase to neni neco, co by vylozene rusilo. No a hudba je naprosto luxusni. Jedinej problem filmu jsou tak pouze nejaky vaznejsi sceny v kombinaci s lehce premrstenou stopazi. V akci si je totiz Waititi jistej v kramflecich a jakmile proste k nejaky dojde a ze ji tu je dost, do toho zacne hrat skvela hudba a vsichni se zacnou masakrovat, je to naprosta spicka, kdyz to obcas spestri nejakym tim forem, tak jich vetsina cloveka pobavi, ale jakmile se dej zpomali, zacne se vic mluvit a neco resit, tak se film zacne lehce tahnout. Kvuli tomu u me porad vedou Strazci galaxie, ke kterejm ma tohle sice hodne blizko, ale ty meli precijen vyvazenejsi tempo. Ale i tak to da slabsich 5*. (19.03.2018)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)