Thor: Ragnarok

Nemusím ani moc přimhouřit oko (ehm), abych s klidným svědomím napsal, že mě třetí Thor nadchl. Je velmi zábavný, svěží, neokoukaný, svůj... A přitom to není až taková laserová disco parodie, jak by se mohlo z ukázek zdát, nýbrž regulérní a v mnoha ohledech důležitá kapitola ze života Boha hromu. Naprosto všechny postavy jsou zajímavé, žádná není navíc a nikdo není otravný (tady bych rád vyzdvihl hlavně Lokiho a Grandmastera v podání skvělého Jeffa Goldbluma), Hela s tváří dobře se bavící Cate Blanchett byla sázka na jistotu. A ještě jeden postřeh - také Hulk je zábavný, ovšem Bruce Banner je ještě zábavnější, což se Marvelu dosud nepovedlo. Taika Waititi mě zkrátka mile překvapil, jde mu humor i nápaditá akce (to, co předvede v úvodu s Mjolnirem, trumfne celý předchozí film), všechno to navíc krásně vypadá a díky retro hudbě Marka Mothersbaugha to má až výjimečný šmrnc. (28.10.2017)

Marvel Cinematic Universe funguje- Už 10 let. Za tu dobu vzniklo již 17 filmů a právě sedmnáctým je Thor: Ragnarok. Režíroval Novozélanďan Taika Waititi jehož předchozí film Hon na pačlověky byl sice fajn ale nic světoborného. Jako zázrakem však Taika dokázal dát Thorovi novou tvář. Thor: Ragnarok je závěr trilogie úplně stejně jako Iron Man 3 či Captain America: Občanská válka. Stejně jako Iron Man tak i Captain America si za svou trilogii (a eskapády v Avengers) prošly vývojem a stejně tak je na tom i Thor. Thor dospěl. Není to už to nafoukané princátko z prvního dílu ale sečtělý bojovník jenž se snaží zachránit svůj lid. Je mu jasné, že nyní je to právě on kdo musí svůj lid zachránit a vézt. Pořád si není jistý svým vztahem s bratrem Lokim, který ho stále klame kdy může, právě si prošel bolavým rozchodem a navíc se dozvídá staré rodinné tajemství. A navíc přijde o svojí dlouhou kadeř! Thor: Ragnarok má úžasnou stylizaci připomínající 80. léta, dospělejší humor a především hudbu Marka Mothersbaugha která výborně funguje a především při titulkách zkrátí čekání na potitulkové scény. Waititi s Marvelem navíc dokázali udělat propracovanější postavu i z Hulka který má duši! Sice duší pětiletého dítěte ale i tak duši! Banner je v Hulka změněn za 2 roky a jakmile se vrátí, dochází mu, že jakmile se znovu změní v Hulka možná to bude naposled. Výborná je i Valkýra v podání Tessy Thompson která je zlomenou bojovníci závislou na alkoholu a teprve Thor se musí snažit dostat jí zpět na světlou stranu síly. Geniální je i Jeff Goldblum v roli Velkomistra, velitele planety Sakaar který je tak šílený, že by na něj byl pyšný i Joker v podání Healtha Ledgera. Thor: Ragnarok má navíc velmi silného padoucha- A tím je Hela. S Helou se váže jedno velké tajemství a její motivace je uvěřitelná. Sice je šílená a nedonutí vás jí milovat ale má motivaci. Charakterním vývojem si projde i Skurge v podání Karla Urbana který je celý film rozpolcený na jaké straně vlastně být. Thor: Ragnarok je celkově uzavřený film který odkazuje velmi málo. Waititi však dokáže velmi dobře zakomponovat různé odkazy na zbytek světa: Třeba geniálně zasazené cameo Doctora Strange či opět úžasné cameo Stana Leeho. Waititi to dokázal- Natočil ´´jiný´´ marvelácký film který výborně šlape po celou dobu a donutí pobroukávat si u Imigrant Songu od Led Zeppelin. Po Strážcích Galaxie Vol. 2 či Spider-Manu: Homecoming service jedná o další solidní bombu roku 2017. Přeju tomu každý dolar jelikož se jedná o pravděpodobně největší experiment, který Marvel spáchal. A Taika Waititiho budu sledovat, jeho celovečerní Akira by totiž mohla být solidní! Viděno v kině: 3x (26.10.2017)

Je veselý, je hravý, je bezva !! Thor sklouznul do komediálnější roviny a to lidi rozdělí na dva tábory. Ano, milé děti chápete to dobře. První tábor okupují lidičky, kterým to nesedlo a druhej tábor lidi, kterým to (Buddho div se) sedlo. Když se juknem na hovnocení tak ve druhém táboru je lidiček podstatně víc a já mezi ně patřím. Jo pyčo to čumíte cooo? Já jdu jednou s davem. No sama jsem z toho mocně vyšukovaná, ale je to tak. Důsledkem důkladnýho vypláchnutí vlašskýho ořechu, kterej chovám ve své kouzelné žluté hlavě, se mi film líbil víc než první ryze dívčí swingers párty a tak jsem se v kině debilně hihňala, tleskala tlapkama a chovala se jako dvanáctiletá píča co poprvý vidí nějakej popkorňák. Měla bych se za sebe stydět, ale jebu to. Hned začátek masakrózní, bitva s Hulkem, o to kdo má většího čůráka, parádní. Karl Urban zabiják, ostříhanej Thor a dlouhovlasej Loky jeli bomby, Valkýra šukézní...no prostě krása. Jedinej kdo to zkurvil je ta blbka Portmanovic, co dostala před natáčením krámy a nechtěla už mít s Thorem nic společnýho. No nic, on si najde jinou nabíječku a naše milá Padmé ať jde třeba do pitchy. Jako bonus Kejt Blána se s tím nesrala a záporačku zahrála parádně. PS : PetřePane vydělala jsem Tě nahýho !! (27.10.2017)

"Are you Thor: God of Hammers?" ...oka, asi takto. S prehľadom najlepšia sólovka, nielen Thora ale šetkých Avengerov. Totálne mi sadol mix akcie, humoru, postavičiek (Korg, Hela) a nadupaného audio-vizuálu (útok Valkýr). Príbehovo je to prosté, ale fuck it ... je to jazda, kde šlape úplne všetko. 95% (01.05.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)