Thor: Ragnarok

Nevím, co to na tom Asgardu vypěstovali za matroš, ale patrně ho šňupe půlka vesmíru. A nebo! A to je pravděpodobnější, něco musí hulit v Hollywoodu. S Lokim to viditelně zamávalo nejvíc! Vůbec jsem toho zákeřného zmetka nepoznávala! Nemůžu říct, že mě ta smršť hlášek nebrala, ale spíše jsem čekala něco jiného. Ragnarok je taková groteska, docela zábavná groteska. Nenudilo mě tam nic, ani nedráždilo, neotravovalo, takže jsem zkusila nad tím moc nepřemýšlet, uvolnit se a bavit. Co to kecám ... smála jsem se všemu. (16.04.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Co děláme v ASSgardu? Strážíme předaleké galaxie! Další „seriózně“ pojaté trampoty dokonale depilovaného homoboha hromü a bleskü již byly zřejmě kontrakokotivní. Do temnoty a brutality zamířit nešlo, aby davy juvenilních dyslektiků náhodou neutrpěly traumata spojená s fekálními inkontinencemi, tudíž zbývalo po zaslouženém úspěchu Strážců gaylaxie jediné, a sice natlačit trakthor do tumorné noty. Obřezaný maorský smíšek Lajka Mamtiki rozhodně nebyl špatnou volbou a se šarmem sobě vlastním obvyklou mrveláckou sériovou čalamádu pro debily rozhodně osvěžil a mírně přetáhnul přes okraj žumpy. ASSgardská mykologie sice stále dostává ve sjednocených barvách Benetonu na progelovaný anus tak, že by z toho Vágnerovi povisl Lohengrin, a ke všem těm AfroAssům a ŤamanoVanům ještě bezprecedentně přibyla i Negrovalkýra, takže počítám, že se v dalším díle konečně spravedlivě dočkáme i nějakého toho Nilfheimmohamedána či Muspellportorikánce, nicméně jinak tentokráte Pájka skvostně vyautoval toho toporného buzerantského kladiváře s rozkokošně pürpürovou pelerinkou zejména zbrunetěnou, neuvěřitelně píchatelnou a skvěle hrající Blanšetkou, výborným Hulkem a hlavně vlastní kreací kameňáka Korga, jenž s cigánskou dikcí neustále trousí humory, sušší než klín farské posluhovačky. Rozhodně jedna z těch snesitelnějších omalovánek pro předčasně potracené. (22.01.2018)

Mě to asi moc nebavilo. Stejně jako dvojka Strážců Galaxie chce být i třetí Thor hodně rodinnou podívanou, a tak sem cpe spoustu postav, které jsou naprosto k ničemu, ale každý z diváků dostane šanci vybrat si svého oblíbence. Míchá do toho humor, protože nadhled je potřeba. A vizuálně a hudebně se odkazuje na 80. léta, jelikož to byla cool éra. Nebo tak něco. No a zase to celé funguje jen tak napůl. Waititi a Hemsworth, kterému komediální herectví jde, tu tlačí humor dopředu tak moc, že jejich film drhne jako dobrodružná podívaná. Takže ačkoliv se na plátně dějí skutečně velkolepé věci a příběh má potenciál být epickou podívanou se scénami, z nichž mrazí v zádech, celkově je to spíš comicsový sitcom. Té legrace a přepálených postaviček je tu tolik, že když dojde na skutečný boj o život a o osud Asgardu, nefunguje to. Hláškování a buddy chemie s Hulkem jsou fajn. Ale když kvůli tomu nešlape všechno ostatní a souboj s bohyní smrti má emocionální dopad asi jako čekání ve frontě na poštu, vidím to jako problém. Neříkám, že jsem se nebavil, ovšem dívat se na to znovu fakt nejspíš v následujících letech nebudu. Možná by mi nevadilo, kdyby Marvel zase začal mít trošku větší ambice, než je pouhé natáčení „velkých, úspěšných a docela fajn“ filmů. (27.07.2018)

Viděno v kině, dvakrát na blu-ray a s jistotou mohu napsat že se jedná o nejzábavnější marvelovku. Waititi je strašnej úchyl, ale to už vím od What We Do in the Shadows. Stylizace inspirovananá osmdesátkami byla příjemným osvěžením, vizuální efekty byly vypiplané, jak už je u Marvelu zvykem. Pobavily mě nové postavy jako Valkýra, Korg nebo Goldblumuv pošuk. Hemsworth, Hopkins, Ruffalo, Hiddleston a Blanchett jako vždy hráli na výbornou. Potěšilo mě vhodné použití Immigrant songu od Zeppelinů. Za mě 85 %. (11.04.2018)