Thor: Ragnarok

Po všech těch trapných, vážně se braných záchranách světa, či dokonce vesmíru Marvel konečně exceluje v tom co umí nejlépe. Komiksové komediální taškařici. O fous horší než první Avengers. Snad ještě šťavnatější a ulítlejší humor, plus parádně mimózní postavy (Cate Blanchett s parohy, zmalovaný Goldblum - wtf), to byla trefa do černého. Absentuje však vyvážená parta superhrdinů, kde má každý toho svého. I tak je to ale sakramentsky chytlavé a vždycky, když se rozehrála ta vypalovačka z traileru, diváci v kině se spokojeně pochechtávali. Zcela legitimně. (28.10.2017)

Jsou to silné čtyři hvězdy nebo slabých pět hvězd. Asgard (konečně víme odkud je to zlato) i Saakar (odtamtud to nebylo, tam je smetiště a gladiátoři) jsou pěkně udělané světy. Čtyřčlenni mstitelé - Revengers jsou fajn. Humoru je tu dost, až se to nemusí někomu líbit. Bez toho abyste viděli část filmů ze světa Marvel jste ztraceni. Dobrá je hudba (ta hromovladná Led Zeppelin Immigrant song zvlášť) i záporné postavy Hela a Velmistr, každý jiným způsobem. Thor by si měl zajít se sourozenci na rodinnou terapii. Drobným a milým bonusem je divadelní představení o chrabrém skonu prince Lokiho v podání Matta Damona, Sama Neila a Luka Hemswortha. (26.10.2017)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)

Marvel Cinematic Universe funguje- Už 10 let. Za tu dobu vzniklo již 17 filmů a právě sedmnáctým je Thor: Ragnarok. Režíroval Novozélanďan Taika Waititi jehož předchozí film Hon na pačlověky byl sice fajn ale nic světoborného. Jako zázrakem však Taika dokázal dát Thorovi novou tvář. Thor: Ragnarok je závěr trilogie úplně stejně jako Iron Man 3 či Captain America: Občanská válka. Stejně jako Iron Man tak i Captain America si za svou trilogii (a eskapády v Avengers) prošly vývojem a stejně tak je na tom i Thor. Thor dospěl. Není to už to nafoukané princátko z prvního dílu ale sečtělý bojovník jenž se snaží zachránit svůj lid. Je mu jasné, že nyní je to právě on kdo musí svůj lid zachránit a vézt. Pořád si není jistý svým vztahem s bratrem Lokim, který ho stále klame kdy může, právě si prošel bolavým rozchodem a navíc se dozvídá staré rodinné tajemství. A navíc přijde o svojí dlouhou kadeř! Thor: Ragnarok má úžasnou stylizaci připomínající 80. léta, dospělejší humor a především hudbu Marka Mothersbaugha která výborně funguje a především při titulkách zkrátí čekání na potitulkové scény. Waititi s Marvelem navíc dokázali udělat propracovanější postavu i z Hulka který má duši! Sice duší pětiletého dítěte ale i tak duši! Banner je v Hulka změněn za 2 roky a jakmile se vrátí, dochází mu, že jakmile se znovu změní v Hulka možná to bude naposled. Výborná je i Valkýra v podání Tessy Thompson která je zlomenou bojovníci závislou na alkoholu a teprve Thor se musí snažit dostat jí zpět na světlou stranu síly. Geniální je i Jeff Goldblum v roli Velkomistra, velitele planety Sakaar který je tak šílený, že by na něj byl pyšný i Joker v podání Healtha Ledgera. Thor: Ragnarok má navíc velmi silného padoucha- A tím je Hela. S Helou se váže jedno velké tajemství a její motivace je uvěřitelná. Sice je šílená a nedonutí vás jí milovat ale má motivaci. Charakterním vývojem si projde i Skurge v podání Karla Urbana který je celý film rozpolcený na jaké straně vlastně být. Thor: Ragnarok je celkově uzavřený film který odkazuje velmi málo. Waititi však dokáže velmi dobře zakomponovat různé odkazy na zbytek světa: Třeba geniálně zasazené cameo Doctora Strange či opět úžasné cameo Stana Leeho. Waititi to dokázal- Natočil ´´jiný´´ marvelácký film který výborně šlape po celou dobu a donutí pobroukávat si u Imigrant Songu od Led Zeppelin. Po Strážcích Galaxie Vol. 2 či Spider-Manu: Homecoming service jedná o další solidní bombu roku 2017. Přeju tomu každý dolar jelikož se jedná o pravděpodobně největší experiment, který Marvel spáchal. A Taika Waititiho budu sledovat, jeho celovečerní Akira by totiž mohla být solidní! Viděno v kině: 3x (26.10.2017)

Nevím, co to na tom Asgardu vypěstovali za matroš, ale patrně ho šňupe půlka vesmíru. A nebo! A to je pravděpodobnější, něco musí hulit v Hollywoodu. S Lokim to viditelně zamávalo nejvíc! Vůbec jsem toho zákeřného zmetka nepoznávala! Nemůžu říct, že mě ta smršť hlášek nebrala, ale spíše jsem čekala něco jiného. Ragnarok je taková groteska, docela zábavná groteska. Nenudilo mě tam nic, ani nedráždilo, neotravovalo, takže jsem zkusila nad tím moc nepřemýšlet, uvolnit se a bavit. Co to kecám ... smála jsem se všemu. (16.04.2018)