Thor: Ragnarok

Nevím, co bych měl chtít, když ne tohle. Z Marvelu jsem otupělý. Většinou je ok, ale bez čehokoliv, proč by mě to mělo zajímat. Tohle mě zajímalo. Tohle bylo to, co mi nedali Strážci galaxie. Přísnou logiku to háže za hlavu, zato to rozhodně dává smysl. Jak stylisticky, tak i do mnoha zajímavých dějových motivů. Čas u toho utekl zatraceně rychle. Jsem spokojený, jak jsem u komiksu už dlouho nebyl. 4 a 1/2 (25.10.2017)

Barevné, vtipné a do toho i zvláštním způsobem osudové. Thor se konečně našel a je tím tahounem, který jeho sólovky potřebovaly. Waititi do filmu narval neskutečnou režisérskou osobitost, která převrací žánrová pravidla na podobné úrovni jako Strážci Galaxie (ne vždy povedeněji, ale nebojí se přitlačit na pilu). Dětinské fotky dokonale sedí k videoherní atmosféře i nově představeným planetám. Inspirace Planetou Hulk je očividná jen si hrdinové prohodili role. Hláškuje se jako o život, akce je nápaditá (kladivo konečně dostane prostor) a hravá. Cate je tady kus a hraje dobře, ale moc prostoru se jí nedostává. Neskutečná péče je věnována i vedlejším postavám (divadelní scénka) a drtič Korg si září kdykoliv je na scéně. Ragnarok nemůže fungovat samostatně, zároveň nepůsobí jako finále trilogie - na to je moc rozverný, přesto je nejlepším filmem o Thorovi, který jsme dosud na plátnech viděli. (28.10.2017)

Někdy se i z hoven podaří uplácat docela pěkný popelník, hrneček, prdelatá prsatka od Novomlýnských nádrží, film, nebo... co kdo rád hňácá. Zde to vyšlo, především pak proto, že tvůrčí sráči den před tlačbou sežrali špetku vtipné kaše, zajímavé houbičky, po nichž je svět skutečně barevnější, a pár stránek ze Strážců galaxie. (11.04.2018)

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci. (27.10.2017)

Od vážného dramatu s podtóny Shakespeara se pomalu utíkalo už v druhém díle, třetí díl tento přerod dokonal. Z třetího Thora je jednoznačně nejvtipnější marvelovka. Přes dvě hodiny nabité humorem často velice typickým pro Waititiho (včetně jeho cameo role). Všechno je neuvěřitelně barevné a hraje na tu nejjednodušší notu. Bohužel právě to je i nejslabší část filmu, který je jinak nadupaný od první do poslední minuty. Vynikající záporačka (stále krásná Cate Blanchett) mezi vtipy a odlehčený tón nezapadá, stejně jako (logicky slušně vypointovaný) závěr, který má rozsah řecké tragédie, ale díky té srandě, je to vlastně úplně emocionálně v jiné rovině. Současně by mě zajímalo, do jaké míry je kontraproduktivní ta snaha do každého komiksového filmu narvat co nejvíce postav (ať z jiných filmů nebo ze stejné série a recyklovat a recyklovat...). Bavil jsem se a o pár dní to ve mě vlastně neponechalo příliš "chytrého humoru" a vtipů. Holt není anus, jako anus. PS: divadlo je boží. PPS: Goldblum je kapitola sama pro sebe. PPPS: Banner byl velice vtipný, i na suchara, kterého Ruffalo zvládá skvěle. (27.10.2017)