Thor: Ragnarok

„Ja som to kladivo nepoznal. Ale z toho, ako láskyplne o ňom rozprávaš, to znie tak, že ste medzi sebou mali krásny vzťah, ktorý by sa dal prirovnať k vzťahu so živou osobou.“ – „Povedal si to veľmi pekne. Ďakujem ti.“ Ježiši to je divočina! Šibalsky roztopašné!! Parádny rozjazd, bravúrny koniec a medzitým... kopec superšvandy! Dve hodiny som sedel ako prikovaný a bavil som sa, hoci pôvodne som mal z kombinácie Thora a Flasha Gordona obavy. Presne tento absurdný typ humoru zbožňujem. Nezabudnem na vtipy ako „hra na zachráňte ma“, „pád na most“, „dnes mám narodeniny“, „maskujem sa – veď je ti vidno tvár – ale keď si to dám takto, tak nie je - aha“, „samovoľné otáčanie reťaze“ a „odrazená lopta“. Miestami to vyzerá ako sitkom za 180 miliónov (režisér sa evidentne inšpiroval kraťasmi Team Thor). Občas je humor použitý vo vážnych momentoch a tým pádom ich trocha znehodnocuje, ale s prižmúrenými očami sa to v pohode dá. Od Hulka resp. Bannera som čakal o čosi väčší priestor (a Hulk je možno až príliš detinský), zato má film množstvo momentov, ktoré príjemne zaskočia (Sanctum Sanctorum, oko, Thorova trojica spolubojovníkov, mystické pasáže s Odinom, kamenný Korg alebo geniálna hláška "Nie si predsa boh kladiva, ale hromu."). K tomu Jeff Goldblum (podávajúci typický goldblumovský výkon), veľmi pekná vizuálna stránka (viacero ikonických momentov – Thor skáčuci na moste proti šíku nepriateľov, zničenie Valkýr, možno takto nejako by to vyzeralo, ak by sa režisér rozhodol sfilmovať Bibliu). V neposlednom rade treba povedať, že tento film pravdepodobne zachránil Thora pred smrťou, pretože Hemsworth je pod Waititiho radikálnym režijným vedením nový človek a hrá novú postavu, ktorú by nechalo zabiť len štúdio so samovražednými myšlienkami. Nebál by som sa Ragnaroka označiť za jednu z najlepších marveloviek. Uznávam ale, že veľa zachraňuje aj neskutočný soundtrack. P.S. - Komiksovú predlohu pokojne ignorujte, je stará a slabá, paradoxne ale film vlastne nie je ani tak adaptáciou komiksu Thor: Ragnarok, ako skôr Hulkova planéta. Cinemax TN 2017 (06.11.2017)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)

Třetí Thor přicházíse zcela novými ambicemi a vyprávěcím směrem, který otevřeně vytváří zábavný a takřka parodický ekvivalent k dosavadním příběhům Avengers, kde se s humorem definitivně roztrhl pytel a stylizace vytvářeného světa i ozvláštňující vedení ne úplně klasické zápletky nabývají multižánrových rozměrů, jaké jsme dosud u Marvelu neviděli. Waititi je pro mě blockbusterový rejža budoucnosti. Více zde (27.10.2017)

Mám úplné dilema, protože je to pořád docela dost hloupoučký film, ale i tak se mi zdál asi o zhruba tisíc procent lepší než předchozí Thorové, jenomže ti zase byli oba zralí na cestu do horoucích pekel, takže asi tak. S každým dalším filmem, který se snaží napodobit to jejich vtipné nehrdinské kecání a podrývání ještě víc a víc nenávidím Strážce galaxie. Na druhou stranu miluji Korga a jeho božský přednes v podání pana režiséra, kdo by si to byl pomyslel, že když bude dělat Novozélanďan polynéský přízvuk, že to bude znít jako brněnský hantec anglicky. A soundtrack byl velmi příjemné překvapení, takhle se dělá pocta dobovým soundtrackům, ne že bude člověk pořád dokola pouštět Tainted Love a 99 Luftballons v naději, že si někdo všimne, že jsou to staré písničky. (04.02.2018)

Od vážného dramatu s podtóny Shakespeara se pomalu utíkalo už v druhém díle, třetí díl tento přerod dokonal. Z třetího Thora je jednoznačně nejvtipnější marvelovka. Přes dvě hodiny nabité humorem často velice typickým pro Waititiho (včetně jeho cameo role). Všechno je neuvěřitelně barevné a hraje na tu nejjednodušší notu. Bohužel právě to je i nejslabší část filmu, který je jinak nadupaný od první do poslední minuty. Vynikající záporačka (stále krásná Cate Blanchett) mezi vtipy a odlehčený tón nezapadá, stejně jako (logicky slušně vypointovaný) závěr, který má rozsah řecké tragédie, ale díky té srandě, je to vlastně úplně emocionálně v jiné rovině. Současně by mě zajímalo, do jaké míry je kontraproduktivní ta snaha do každého komiksového filmu narvat co nejvíce postav (ať z jiných filmů nebo ze stejné série a recyklovat a recyklovat...). Bavil jsem se a o pár dní to ve mě vlastně neponechalo příliš "chytrého humoru" a vtipů. Holt není anus, jako anus. PS: divadlo je boží. PPS: Goldblum je kapitola sama pro sebe. PPPS: Banner byl velice vtipný, i na suchara, kterého Ruffalo zvládá skvěle. (27.10.2017)