Thor: Ragnarok

Jsem jednoduchý, protože mi ke spokojenosti stačí, že to je barevné, hýbe se to a dobře to zní. THOR: RAGNAROK je konečně podvratná marvelovka, protože vedle toho osvědčeného (brakování omsdesátek co do hrdě pokleslé estetiky od kostýmů přes dekorace až k synťákovému soundtracku, vertikální protínání vyprávění odskoky k jiným marvelovkám, hra s mýtem hrdiny atd.) velmi důsledně staví na retardaci vyprávění. Vše vážné je zneváženo, na místo rozvíjení dění se věci oddalují, odskakuje se k jiným. Navíc, páč Taika Waititi, je to sympaticky žánrově eklektické (od fantasy k postapo arénovkám a zase zpět) a funkční co do utváření nepravděpodobných parťáctví mezi postavami. Plus bonus v podobě multikulty vyznění v tom, že domov je tam, kde jsou lidi, a tak i ten imigrantskej song spolu s podtitulem v názvu nabude nového významu. Palečky nahoru. (27.10.2017)

Neskutečně sympatická šílenost, u které potěší hlavně to, jak je nepředvídatelná. Jasně, humor jde často cestou nejmenšího odporu, ale Odin je taky člověk, tak proč by ho potomek nemohl šoupnout do domova důchodců? Bavil jsem se výborně a i když je tu znatelný vliv Strážců Galaxie, vůbec mi to nevadí. Ty dvě hodiny utekly tak rychle, že jsem se v duchu ani nestihl během projekce vysmát Lize spravedlnosti. Jinak je zajímavé pozorovat, jak velkou prestiž si Marvel v Hollywoodu buduje. Dřív bychom podobný nátřesk cameo rolí čekali u Tarantina, Allena nebo Rodrigueze. Dnes si to šéfuje Marvel. (25.01.2018)

„Ja som to kladivo nepoznal. Ale z toho, ako láskyplne o ňom rozprávaš, to znie tak, že ste medzi sebou mali krásny vzťah, ktorý by sa dal prirovnať k vzťahu so živou osobou.“ – „Povedal si to veľmi pekne. Ďakujem ti.“ Ježiši to je divočina! Šibalsky roztopašné!! Parádny rozjazd, bravúrny koniec a medzitým... kopec superšvandy! Dve hodiny som sedel ako prikovaný a bavil som sa, hoci pôvodne som mal z kombinácie Thora a Flasha Gordona obavy. Presne tento absurdný typ humoru zbožňujem. Nezabudnem na vtipy ako „hra na zachráňte ma“, „pád na most“, „dnes mám narodeniny“, „maskujem sa – veď je ti vidno tvár – ale keď si to dám takto, tak nie je - aha“, „samovoľné otáčanie reťaze“ a „odrazená lopta“. Miestami to vyzerá ako sitkom za 180 miliónov (režisér sa evidentne inšpiroval kraťasmi Team Thor). Občas je humor použitý vo vážnych momentoch a tým pádom ich trocha znehodnocuje, ale s prižmúrenými očami sa to v pohode dá. Od Hulka resp. Bannera som čakal o čosi väčší priestor (a Hulk je možno až príliš detinský), zato má film množstvo momentov, ktoré príjemne zaskočia (Sanctum Sanctorum, oko, Thorova trojica spolubojovníkov, mystické pasáže s Odinom, kamenný Korg alebo geniálna hláška "Nie si predsa boh kladiva, ale hromu."). K tomu Jeff Goldblum (podávajúci typický goldblumovský výkon), veľmi pekná vizuálna stránka (viacero ikonických momentov – Thor skáčuci na moste proti šíku nepriateľov, zničenie Valkýr, možno takto nejako by to vyzeralo, ak by sa režisér rozhodol sfilmovať Bibliu). V neposlednom rade treba povedať, že tento film pravdepodobne zachránil Thora pred smrťou, pretože Hemsworth je pod Waititiho radikálnym režijným vedením nový človek a hrá novú postavu, ktorú by nechalo zabiť len štúdio so samovražednými myšlienkami. Nebál by som sa Ragnaroka označiť za jednu z najlepších marveloviek. Uznávam ale, že veľa zachraňuje aj neskutočný soundtrack. P.S. - Komiksovú predlohu pokojne ignorujte, je stará a slabá, paradoxne ale film vlastne nie je ani tak adaptáciou komiksu Thor: Ragnarok, ako skôr Hulkova planéta. Cinemax TN 2017 (06.11.2017)

Párty marvelovka. Megaporce srandózní pitomosti, která je vtipná i epická přesně tak, aby vám rozryla první signální na padrť a omluvila se slovy "dyť já to neberu vážně". Může to bejt přes čáru, může to bejt nevyžádanej nášup v momentě, kdy už jste přežraní - prostě typickej úlet. Pár outlocitnějších diváků možná utrpí nějaký ty rozpaky a pohoršení, nicméně spousta jiných se nezapomenutelně pobaví. No a ta herecká skvadra, ta je na medaili - boží jsou bez výjimky všichni, včetně věčně nalitý Valkýry. Všechno je o to lepší, když si člověk vzpomene, jak leklý ryby byly první dva díly... (18.01.2019)

O nositeli ceny Zlaté maliny za nejhorší filmový počin roku 2017 je definitivně rozhodnuto a Thor: Ragnarok patrně zaboduje hned ve všech soutěžních kategoriích. Tato slabomyslná adaptace severského mýtu o konci světa vyústila v očekávaný Ragnarok. Scénáristé motají páté přes deváté a působí dojmem školáka vařícího z vody. Publikum se musí připravit na zkomolená jména (Hel, nikoliv Hela), zásadní neznalost příbuzenských vztahů (Hel není sestrou Thora a stejně tak nemá za otce Odina, jelikož jde o dceru Lokiho), ale i na neomluvitelné překroucení samotné příběhové osy. Přestože zde zaznívají slova o nevyhnutelnosti Ragnaroku, tvůrci vůbec netuší, o čem vlastně mluví, a že tato nevyhnutelnost mimo jiné obnáší smrt Heimdalla, Lokiho a samozřejmě i Thora. Do nebe volající hloupost týkající se obohacení severského panteonu o postavu Hulka už raději ani nekomentuji a přičítám ji zjevnému absintovému opojení scénáristů. Schopnější režisér by takto slibný námět přetavil v temnou fantasy s prvky hororu a pomyslným vrcholem v podobě strhující epické bitvy bohů s obry a Wagnerovou Jízdou valkýr coby hudebním doprovodem. Taka Waititi se však o vybudování ponuré atmosféry ani nepokusí, jelikož od úvodních minut ubíjí diváky "troškovským" humorem, který absolutně nekoresponduje s vážností dané látky. Mytologickou vyprázdněnost snímku lze názorně dokumentovat i na multikulturním Asgardu, do kterého černý strážce brány Heimdall vpustil černou valkýru. Odpad! (25.10.2017)