Réžia:
Walter SallesScenár:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (viac)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
První hodinu jsem se velmi příjemně bavil, film svižně ubíhal, hodněkrát mě rozesmál - byla to oslava mládí a cestování. Pak ovšem přicházejí sociálně-kritické pasáže, podávané tak tupě, že jsem se místy musel smát. Závěr mi původně sympatický snímek skoro znechutil docela. Ale co taky čekat od filmu ze života budoucího revolucionáře, že ano? ()
Kdo Motocyklové deníky četl a líbily se mu, tak film asi ocení. Určitě to nešlo natočit moc jinak, jelikož je to prostě cestopis. K Che Guevarovi můžete mít postoj jakýkoliv, ale jeho kniha je cenná výpověď o tom, jak to tenkrát v Jižní Americe vypadalo. Ten film se to snaží co nejvíce přiblížit a dle mého mínění docela úspěšně. ()
Film je dosť badateľne rozdelený na dve časti. Tá prvá, dobrodružná, je výborná. Príjemné zážitky, stretávanie nových ľudí, kultúr, pamiatok atď, no druhá, ktorá mala byť kvázi emotívna sa podľa mňa akosi nepodarila. Škoda, že film neostal pri prvej polovici a nesnažil sa nastoliť nejaké morálne ponaučenie alebo niečo podobné. Ale inak príjemne stráviteľné sústo navyše s fantastickými scenériami. 65%. ()
Ona samotná kombinace, dva muži a motorka, fungovala už v Easy Rider a funguje i tady. Už od prvního záběru z filmu čiší taková atmosféra beztarostna, že máte sto chutí podniknout taky cestu skrz přenádherné scenérie Jižní Ameriky. Jasně mladý Ernesto je tam až extrémně moc velký klaďas, ale jednak mu to v Bernalově podání žeru a jednak věřím tomu, že mládí je doba krásné naivity. Což je přesně to, čím Deníky dýchají až do závěrečných titulků. ()
Myslim si, ze tento film by sa mohol pacit hlavne tym, ktorim sa pacila aj dobrodruzna vyprava do neznama s Emilom Hirschom UTEK DO DIVOCINY (2007). V tomto pripade sa zaciatkom 50-tych rokov vybrali na priblizne 10 tisic km dlhu vypravu na motorke dvaja kamarati, avsak ani nechcem ratat kolko padov na tej motorke zazili :-) Z mojho pohladu to bola cesta a vsetko, co po nej zazili celkom zaujimava, ale v druhej polovici filmu ma ta ich vyprava zacala trosku unavovat a zacal som sa akosi castejsie divat na hodinky, tak aj to je dovod, preco 3 hviezdicky. Napinave bolo plavanie na druhy breh rieky, kedze Ernesto, ktory sa to pokusil preplavat trpel astmou, ale inac je to taky pohodovy dobrodruzny pribeh podla skutocnosti, ktory uz viac nemusim vidiet. _______ Gael Garcia Bernal - (Ernesto Guevera de la Serna) +++ Rodrigo de la Serna - (Alberto Granado) +++ Mercedes Morán - (Celia de la Serna) +++ Jean Pierre Noher - (Ernesto Guevera Lynch) +++ Lucas Oro - (Roberto Guevara) +++ Marina Glezer - (Celita Guevara) +++ Produkcia: Robert Redford +++ ()
Galéria (32)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (6)
- Navzdory tomu, že film vychází z argentinské knihy o kubánsko-argentinské legendě a byl natočen s mexickým a argentinským hercem ve španělštině, tak na mnoha festivalech po celém světě reprezentoval Brazílii. Brazilský je na filmu “pouze“ režisér, Walter Salles. (džanik)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
- Ve filmu si Alberto stěžuje, že v deníku "El Diario Austral" popletli jeho příjmení, když místo Granado uvedli Granados. Když se točil film, tak o tom tentýž deník přinesl článek a příjmení uvedl po 50 letech opět špatně (tentokrát ale záměrně). (džanik)
Reklama