Motocyklové denníky

Téma filmu zní zajímavě - mládí Ernesta Guevary, ale samotný snímek už tak zajímavý není. Děj dost pokulhává za malebnými obrázky z latinskoamerické přírody a herci se sice snaží, ale scénář jim příliš prostoru nedává. První polovina filmu by se dala sestříhat do 5 minut, jelikož byla úplně o ničem, s příjezdem do Cuzca alespoň přišly hezké snímky a až pobyt u malomocných plně získal moji pozornost a scény se opravdu vydařily. Jsem ráda, že jsem nakonec během té první půlky film nevypla, protože zbytek přece jen stál za to! (04.11.2009)

Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem viděla... Ať si to někteří označují za politickou agitku, snůšku lží o Che Guevarovi, jeho nehoráznou idealizaci, já říkám: No a co. Tohle nebyl film o Che Guevarovi, ale film o mladém skorodoktorovi Ernestovi, který se se svým přítelem vydal na cestu po Latinské Americe, aby ji poznali i jinak, než jen z knížek. Kdo by nechtěl zažít krásy, o kterých se dočte v knížkách? Nádherná příroda Latinské Ameriky je fascinující, stejně jako musí být úchvatné procházet se po Machu Picchu... A pár, který potkali na cestě Atacamou k dolu, byl jednou z nejkrásnějších dvojicí, jaké jsem kdy viděla. Opravdu nechápu, jak někdo může (nejspíš) rozhořčeně napsat, že tu "není zmíněno nic o jeho pozdějších skutcích". No to asi proto, že to není životopisný film o životě, činech a smrti Guevary, není to film, který má podávat výpověď o jeho komunistické činnosti. A ti, kteří snižují hodnotu filmu kvůli tomu, o kom byl, trpí bohužel předsudky. Smutné a poněkud povrchní. Co třeba zloději a vrazi Bonnie a Clyde? Nebo Mesrin? (05.03.2009)

V poslednom období som videl niekoľko autobiografických filmov, ktoré sa snažili zmeniť uhoľ pohľadu na konkrétnu osobu formou deštrukcie mýtu a ideologizácie postavy. Jesse James je asi najlepší príklad. Salles postupuje kulinček opačne a Guevaru sa snaží vykresliť ako trojrozmernú postavu s hlbokým sociálnym cítením, ku ktorému sa mladý Che dopracuje po osobných skúsenostiach s biedou na cestách po Latinskej Amerike. Čakal niekto od adaptácie (jednosmerne podaných) Guevarových osobných denníkov niečo iné?Tá konfrontácia s nespravodlivosťou a utrpením mi prišla miestami opodstatnená (aj keď je čiastočne prvoplánová), jednak pravdepodobne odráža vtedajšiu situáciu, ktorá tak na Guevaru vplývala. Na druhej strane mi prejde mráz po chrbte, keď si predstavím, za čo všetko bol neskôr Che zodpovedný a ako poprel svoje ideály. Je dobre, že zmienka o jeho neskorších zverstvách vo filme nebola spomenutá (myslím že ide o všeobecne jasný fakt) vzdelaný človek si predsa musí dať do súvisu dve rozdielne veci a vyvodiť si vlastný "mravný súd" nad človekom, ktorý je zodpovedný nad tisíckami ľudských životov. Možno sme si v poslednej dobe zvykli vo filmoch na jednoduché nalinkovanie a delenie postáv na dobrých a zlých bez hlbšieho poznania ich zámerov, ktoré sa často spreneveria svojmu pôvodnému motívu. Horšie na celej veci je fakt, že režisér sa nesnaží o 1,ucelenú charakteristiku Guevarovej postavy 2,zobrazuje iba pozitívne súvislosti a to často povrchne 3, necháva sa zbytočne unášať sociálnym kontextom (hlavne druhá polica filmu)Takže ide o mytologizáciu, alebo snahu o (objektívno-kritickú) dobovú výpoveď a ozrejmenie formovania politických názorov mladého revolucionára?Najvýstižnejšie hodnotenie filmu asi spočíva v kombinácii oboch zložiek s ignorovaním obsahu, ktorý som uviedol v zátvorkách.. Viva la revolucion! 7/10 (27.02.2008)

Nebudem sa tu dohadovať o historickej korektnosti, či neskorších činoch jednej zo súčasných ikon Che Guevaru. Jednoducho mi nato chýbajú potrebné faktografické vedomosti. Myslím si ale, že tím že sa Salles zámerne vyhýba polarizujúcim témam z neskorších fáz jeho života (nebyť záverečných tilkov-kde som sa prvý krát dozvedel o koho vlastne ide), kľudne by sa Motorcycle Diaries dalo popísať ako úžasné road movie o vytriezvení z oparu naivného bezcieľneho dospievania. V tejto rovine ide o vynikajúci film a politické podfarbenie je absolútne druhoradé.4,5* (05.01.2008)

Z toho jak se Motocyklové deníky stále dokola promítají na filmových festivalech a jednu - dlouhou - dobu byly v Aeru na každotýdenním repertoáru (možná je ještě dávají), jsem nabyla velkých očekávání, že jde o vyjímečný film. Motocyklové deníky chtěly zobrazit, jak studentík medicíny Ernesto, na cestě po Jižní Americe dospěl a zoufalá ekonomická situace v jaké se jeho země potácela, z něj udělala jednoho z nejslavnějších revolucionářů 20.století. Bohužel, sem ve filmu nenašla jedinou velkou a silnou událost, proč zrovna tohle, měl být impuls pro jeho budoucí "kariéru". Film mi tak akorát ukázal cestu dvou mladíků panenskou přírodou a městy v Jižní Americe. Tak trochu promarněná šance, natočit víc než průměrný film, myšlenka by byla, škoda. Ale navnadilo mě to se jet do Jižní Ameriky podívat. (29.01.2009)