Réžia:
Walter SallesScenár:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (viac)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
Taková latinsko-americká sociálně-politicko kritická road movie. Užijme si krásy latinské Ameriky s Ernestem a Albertem (vždyť kolik z nás se tam kdy dostane, že)! A co na tom, že jeden z těch chlápků na motorce je budoucí revolucionář Che Guevara? Film nebyl tak špatný, ani těžkopádný. Jednostranný a povrchní snad, ke konci dosti útočil na city, ale co? Na Gaela Garciu Bernala bych se vydržela němě dívat, i kdyby tam celé 2 hodiny jenom stál a čučel do zdi...;) ()
Téma filmu zní zajímavě - mládí Ernesta Guevary, ale samotný snímek už tak zajímavý není. Děj dost pokulhává za malebnými obrázky z latinskoamerické přírody a herci se sice snaží, ale scénář jim příliš prostoru nedává. První polovina filmu by se dala sestříhat do 5 minut, jelikož byla úplně o ničem, s příjezdem do Cuzca alespoň přišly hezké snímky a až pobyt u malomocných plně získal moji pozornost a scény se opravdu vydařily. Jsem ráda, že jsem nakonec během té první půlky film nevypla, protože zbytek přece jen stál za to! ()
Z toho jak se Motocyklové deníky stále dokola promítají na filmových festivalech a jednu - dlouhou - dobu byly v Aeru na každotýdenním repertoáru (možná je ještě dávají), jsem nabyla velkých očekávání, že jde o vyjímečný film. Motocyklové deníky chtěly zobrazit, jak studentík medicíny Ernesto, na cestě po Jižní Americe dospěl a zoufalá ekonomická situace v jaké se jeho země potácela, z něj udělala jednoho z nejslavnějších revolucionářů 20.století. Bohužel, sem ve filmu nenašla jedinou velkou a silnou událost, proč zrovna tohle, měl být impuls pro jeho budoucí "kariéru". Film mi tak akorát ukázal cestu dvou mladíků panenskou přírodou a městy v Jižní Americe. Tak trochu promarněná šance, natočit víc než průměrný film, myšlenka by byla, škoda. Ale navnadilo mě to se jet do Jižní Ameriky podívat. ()
Cestovatelská vášeň a honba za svým snem je spojení, které deníky v přeneseném slova smyslu charakterizuje. Komu v žilách proudí krev rychleji a na jednom místě na zemi nenajde dlouhodobě klid, ví, co se hrdinům honí v hlavách, když nasedají na vrzající motocykl vpřed za poznáním.___ Co se týče výkonů před kamerou, zvláštní pozornost zaslouží jeden ze dvou hlavních herců, stále 'nehollywoodský' Gael García Bernal. Jeho zvláštní pomíjející herectví je platné a na místě. Mám u něho trochu pocit jako u osobitého Billa Murrayho nebo vyzrálé Meryl Streep. Samozřejmě s několikaletou nadsázkou.___ Snímek působí vláčným a umírněným dojmem. Zároveň z něho čiší síla kontroly nad vlastními rozhodnutími. Historické souvislosti leží stranou a pokud si film pustíte bez znalosti politického podtextu, asi si ho užijete víc. Zatímco se ve mně film rozplýval, na závěrečné 'true story' titulky jsem koukal jen s mírným překvapením. ()
Velmi zajímavý a nadprůměrný film, latinskoamerická road-movie, adaptace slavných deníků Ernesto Che Guevary, tedy autobiografie jedné z ikon 20. století, jehož tvář zdobí mnohou hruď evropského adolescenta, ale o jehož životě toho tady v Evropě zrovna příliš mnoho nevíme... I přes své nesporné levicové zaměření a akcent kladený na špatnou sociální situaci dělnických a rolnických vrstev v jižní Americe jde o film zdařilý, jeho slabina je pouze v tom, že je určen pro poučeného a vyhraněného diváka, tedy že mainstremové publikum asi jen těžko osloví. A to je při režijních a hereckých kvalitách a hlavně celkovém vyznění tohohle snímku škoda... ()
Galéria (32)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (6)
- Skutečný pár jezdil na britských motocyklech Norton International, jednoválcových “pětistovkách“. Ve filmu skutečně použili restaurované Nortony s výjimkou “nehod“, kdy se jezdilo na upravených maskovaných Suzuki. Nortony se jinak přestaly vyrábět v roce 1977. (džanik)
- Ve filmu si Alberto stěžuje, že v deníku "El Diario Austral" popletli jeho příjmení, když místo Granado uvedli Granados. Když se točil film, tak o tom tentýž deník přinesl článek a příjmení uvedl po 50 letech opět špatně (tentokrát ale záměrně). (džanik)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
Reklama