Aféra

Lidé podvádějí z různých důvodů, ale většinou nevěra plyne z faktu, že jsou oba nebo jeden, nešťastní. Skrze sebedestruktivní chování tedy riskují všechno, jen aby naplnili své potřeby... The Affair má hodně pomalý příběh a vzhledem k tomu, že každý den je v jedné epizodě převyprávěn dvakrát, vyvíjí se děj opravdu šnečím tempem. Mimochodem, je zajímavé, jak změna přízvuku může pošramotit charisma, které Ruth Wilson rozhodně má - i bez svých hlavních předností však držela The Affair nad vodou právě ona. Tak trochu se totiž jedná o červenou knihovnu převlečenou za psychologické drama, ale ono to překvapivě funguje až do nastavovaného konce. Celou dobu jsem doufala, že půjde opravdu o AFÉRKU a tvůrcům se z toho podařilo vykouzlit skoro romantické klišé, v němž se do sebe hrdinové zamilovali. To je podle mě strašná škoda. Ztotožnit jsem se s nimi také nedokázala, protože nevěra je mi nade všechno odporná (a taky jsem celou dobu nemohla uvěřit, že by někdo dal přednost stárnoucímu Westovi před Jacksonem). Největší výhodu má The Affair v originálním stylu vyprávění a v tom, že dost často odsouvá jejich poměr do pozadí - a buďme upřímní, Noahova dramata v rodině a Alisonin srdceryvný příběh baví daleko víc, než jejich (s prominutím) šous*ání kde se dá, proložené vynucenými dialogy. Konec nepotěšil, vzhledem k tomu, že ze seriálu pravděpodobně chtějí dělat detektivku. I přes své nedostatky The Affair zůstává opravdu vítaným svěžím vánkem v řadě tuctových seriálů. (13.02.2015)

Dopracovala som sa k tomuto seriálu vďaka mojej obľúbenej herečke Ruth Wilson a musím napísať hneď na začiatku,že rozhodne idem sledovať aj ďalej. Prvý diel bol veľmi zaujímavý a sľubný, rozprávaný z dvoch rozdielnych uhlov pohľadu, trochu pripomínajúci úvod seriálu True detectiv, ale bez filozofických úvah. Som zvedavá ako tento príbeh rozvinú ďalej... (14.10.2014)

The Affair je trochu problematický, ale rozhodně zajímavý počin. Vypráví jeden příběh pohledem dvou různých postav, stárnoucího spisovatele Noaha a utrápené servírky Alison. Zajímavost celého seriálu pramení z konceptu, kdy půlku dílu sledujeme jeho verzi, půlku zas tu její. Sledovat, v čem se vzpomínky dvou protagonistů liší, a v hlavě si doplňovat, co se přesně odehrálo doopravdy (protože ani jedna z verzí samozřejmě není stoprocentně "pravdou"), je na celém seriálu to nejzajímavější, obzvlášť ve chvílích, kdy jsou diváku ukazovány emocionálně vyhrocené situace. Ty se totiž vždycky liší nejvíc, protože každý si z nich pamatuje to, co pro něj bylo nejdůležitější. V konceptu ale zároveň leží i kámen úrazu, protože příběh jako takový se odvíjí jenom velice pomalu, a emocionálně vypjatých chvil není zrovna přehršel. Většinu času se tak jedná o takřka kosmetické rozdíly nemající vliv na děj, respektive mnohdy se dá tahle Aférka z hlediska děje odvyprávět za polovinu času, vždycky za použití jen jedné z verzí (ať už Noaha či Alison), a sledovat totéž v bledě modrém má sice význam pro pochopení motivací toho druhého a dotvoření psychologického profilu postav, zároveň s sebou ale (často, nicméně ne vždycky) přináší neuvěřitelné množství nepotřebné vaty. Zkrátka a dobře, pomalé tempo nemusí vždycky znamenat záruku kvality či náročnosti, někdy je pomalé tempo prostě jenom... pomalé tempo. Jak jsem zmínil úvodem, The Affair je problematická. Má nápad, komplexní postavy a dech beroucí herecké kreace (Ruth Wilson). Na druhou stranu je fakt pomalá (fakticky! pro ty, co to ještě nepochopili, protože jsem to jenom tak lehce naznačil) a často irituje (horní ret Ruth Wilson). První série 70%, druhá 75%. (28.04.2015)

Velmi podařené dílo, které v prvé řadě zaujme tím, že příběh "aféry" mapuje z dvou různých stran. Verze ústředního dua se liší, doplňují, ale někdy na sebe jednoduše navazují, aby divák nebyl znuděn repetitivností. Postavy jsou velice sympatické a jejich životy působí naprosto uvěřitelně, což je důležitým krokem k tomu, aby se příběh dal prožívat (a jakože rozhodně dá). Seriál se věnuje psychologii postav, vykresluje jejich prožívání, není zaujatý, není černobílý, nesoudí, zbytečně nemoralizuje, a tak je vlastně velice lidský. Ona propíraná aféra působí velice romanticky a krásně, je v ní kus čisté lásky, kterou postavám přejeme, nicméně přesto chápeme, že druhým ubližuje. Jak v takové situaci nalézt východisko? 9/10 PS: S každou další sérií se v mém žebříčku oblíbenosti toto úžasné dílo šplhá výše. Nepřestává mě překvapovat, jak se tvůrcům daří vytvářet další a další ryze lidské a emocionálně tíživé zápletky, které nadále bravurně rozvíjí ústřední i vedlejší charaktery. (08.07.2015)

Mám ráda takovou tu rašomon věc, ačkoli nevím, jak to slovo použít ve větě. Mám ráda, jak ona sama sebe vidí jako tak trochu fucked-up slušňačku, co podlehla nátlaku stárnoucího chlípáka a jak on sám sebe vidí jako uřknutého středověkého mnicha, kterému ta mrcha servírka nasypala do kafe nějaký lust potion. Mám ráda, jak jejich perspektivy časem splynou, protože láska. Mám ráda, jak ona vypadá jako Lana del Rey. Mám ráda Fionu Apple a chci, aby měla na tomhle světě monopol na nahrávání seriálových znělek. Mám ráda, když na otázku "Proč jste si posrali životy?" hrdinové odpovídají: "Ty jo hej já vlastně ani nevim." (12.11.2014)