Zem nikoho

Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film. (21.11.2007)

Úplně parádní okénko ukazující na absurdum jugoslávské války. Měl jsem velké štěstí, že jsem o filmu věděl pramálo, o to víc jsem se srdečně chlámal. Nečekejte žádnou velkou válku, rekvizitama budiž jeden zákop, ÓTéčko UnitedNations, tři modrý přílby, jedna mina a pár kalašnikovů. Film není čistou taškařicí, jež si utahuje z nesmyslnosti války na plnou hubu, ale naprosto vážným tónem je zde zobrazena realita, která prostě nutí k smíchu, resp. k politování. Já neváhám s plnou palbou, protože tahle pojetím typicky a nezaměnitelně evropská záležitost mě prostě odbourala. Doporučuju! (29.04.2014)

Být pacifistou je nesmírně módní, z toho však pochopitelně vyplývá, že těch pacifisticky a protiválečně laděných snímků je taková kupa, že místo pro něco původního, originálního a oslovujícího se neustále zmenšuje, a proto mnoho protiválečných filmů, zvláště když nemají dostatek prostředků, aby alespoň znázornily kloudná jatka, vyzní prázdně, obehraně a zbytečně. Nemohu si pomoci, ale Země nikoho přes řadu dobrých míst nezadržitelně sklouzává mezi ty trochu nepovedené protiválečné snímky. Je tu satira, jistě. Dost ironie. Pokus o absurdno. Čistý, úsměvný humor. Všeho moc škodí, mnohem lepší by bylo, kdyby se Tanovič býval chytil jednoho z prostředků a propracoval ho do více podob a vyznění. Takto se jedná "jen" o slušnou oddechovku na pozadí znesvářených Balkánců. (06.04.2005)

Zákop mezi frontami a v něm soukromá názorová válka o to, kdo začal tu opravdovou „Vy jste začali válku.- Ne, vy jste začali válku. Ne, vy! - Koho to teď zajímá? Všichni jsme ve stejný prdeli“. Přetahovaná o zbraně (každý chvilku, tahá pilku). Mina Made in E.U. na které leží živý člověk. Totální zbytečnost a neschopnost modrých přileb„- Proč jsme kurva tady? - Dobrá otázka.“ Bezradnost velení „nemůžu udělat nic, bez schválení valného shromáždění Spojených národů. A nemyslím, že valné shromáždění se shromáždí“. A tisk, který potřebuje jenom pravidelnou reportáž. Myslím si, že nejlépe vše vystihuje ironická poznámka bosenského vojáka .„Díky Bohu, že s vámi můžeme počítat.“ (01.10.2005)

Jeden z najabsurdnejších príbehov, s najväčším čiernym humorom a vynikajúco vystihnutou situáciou občianskej vojny v Juhoslávii. Túto vojnu asi najlepšie vystihuje rozhovor dvoch znepriatelených vojakov vo vojenskom bunkri. S pištoľou namierenou na nepriateľa sa pýtajú dôležité otázky. Kto začal vojnu? Kto sa odtrhol a rozbil krajinu? Kto zničil naše obce a vyvraždil našich ľudí? Vaše televízie ukazujú naše zničené obce a tvrdia, že sú vaše! A mnoho iných nezabudnuteľných viet, ktoré vám vlastne ukážu, že vina je na všetkých stranách rovnako, pretože jedni sa odtrhli a druhí sa rozbitiu bránili silou a neskôr to prerástlo do nenávisti, odplát, vyhladzovania a bojom o územia. Jedna z najnezmyselnejších vojen, je opísaná v pasívnej vojenskej snímke. Zo začiatku sa zdá nudná a bez významu, ale neskôr zaujme tvrdou satirou, popísaním úlohy mierových jednotiek v tejto vojne, ktoré vlastne len rozdávali humanitárnu pomoc a nezabránili krviprelievaniu, starali sa skôr o imidž v médiách a najlepšie sa ukázala bezcitnosť tých veliteľov z UNPROFOR, keď nechali umrieť vojaka v zemi nikoho, zavolali veliteľov jednotlivých znepriatelených strán, oklamali ich, aby zaútočili na seba a ten vojak zomrel a oni tak zahladili stopy a zároveň ho nechali zomrieť, čím skôr. Jeho smrť, ktorá nie je ukázaná, je asi jedna z najkrutejších, ktoré sa mu mohli prihodiť a pridala sa k tomu ešte tá situácia, keď potreboval ísť na "veľkú potrebu". Nemožnosť úniku toho vojaka, je aj metaforou na situáciu ľudí v tej dobe, žijúcich tam. A rozprávanie o tej blondíne vlastne ukazuje, aká je tá krajina malá, opäť aké tie bratovraždy boli nezmyselné a aj to, že je za hranicami, vlastne ukazuje na stratu občanov, stratu lások, stratu rokov života. Na záver by som dodal, že pre niekoho možno pacifistický snímok, pre mňa však snímok s vysokou vnútornou a skrytou hodnotou a významom. Zároveň by som rád dodal, že ani to bombardovanie v roku 1999 nebolo správne a tu zabili skôr civilistov, išlo o niečo iné a to mám popísané v komentári k dokumentu Ulúpené Kosovo. Mierové jednotky zlyhali podľa mňa už v rokoch 1990 a 1991. Ak by sa Juhoslávia rozdelila dohodou alebo zostala celistvá, nemuseli sa stať masakre ako v Srebrenici, Vukovare, Sarajeve, srbskej Krajine, Kosove, Macedónsku, či mnohé iné, tiež by nemuselo mať Srbsko jedno z najmenších území vo svojej histórii a mnoho iných zlých vecí a vlastne hlavne nemuselo prísť o život toľko desiatok tisíc ľudí. Tvrde absurdné, čierne, silné a skvelé! (13.04.2012)