Cesta do Říma

Začátek slibný. Docela jsem se bavila, charakteristiky hlavních postav poutavé (hlavní hrdina, Donutil, Švarcová,,...). Navnadí vás to. Hlavní hrdina úžasně odevzdaný postoj, výraz. Střední část (vyprávění příběhů ve vlaku) a hlavně konec pro mě zcela mimo, zklamání. Posledních patnáct až dvacet minut jsem čekala v kině na konec. (29.01.2016)

Po zhlédnutí ukázky z filmu, scény ze zpovědního taxíku, jsem byl na premiéru snímku přímo natěšen. Jenže už brzy jsem si uvědomil, že se jednalo o scénu nejlepší, ale co víc, dokonce o jedinou dobrou scénu z celého filmu. Zbytek byl naprostou tragédií. Začínající režisér jasně vsadil na kartu údajného surrealismu. Jenže co z toho vyšlo, surrealismus nevidělo ani z rychlíku! To prostě nebylo nic, jen nějaká kompilace marných a superdivných obrazů, evidentně pocházejících z autorových podivných představ, z nichž každý druhý vás nutí k facepalmu. Hlavní chybou je příliš nucený žánr komedie, přitom film vůbec vtipný není (kakao, vážně?). A zbytek vyplňovaly absolutně nelogické věci, které ani s ničím nesouvisely (např. vyhození kočky z okna vlaku), u toho tedy vyvozuji, že by se ani nemohly vyskytovat v podvědomí. Takže k surrealismu to mělo hodně daleko, navíc pokazit takový žánr s téměř neomezenými možnostmi, to se jen tak někomu nepovede... Bohužel, autor se snaží i kopírovat styl odjinud. Vizuál působí poměrně sympaticky, jenže až moc připomíná Grandhotel Budapešť. A hudba, ta byla vyloženě odporná, mnohokrát jsem přemýšlel, zda šlo vybrat ještě horší. Nešlo. Podtrženo sečteno, za toto si Mielnik svůj titul zdaleka nezaslouží. (05.07.2015)

Tak nakonec ani nevím, jestli ten film byl o víře, nebo o sexu. První půlhodina je naprosto skvělá (bar naproti, cigareta od lékaře, zpovědní taxík, Arab nastupující do tohoto taxíku), pár vychytávek se objeví i později (obchod Obsession). Žel se film dělí na zhruba čtyři části - tu první půlhodinu, první, vyprávěcí jízdu vlakem, druhou akčnější jízdu vlakem (ha ha, z Vídně do Říma nikoliv slavným nočním expresem, ale starým vagonem ČD s kupé 2. třídy), a na závěrečnou psychedelii, která mi přijde, že autor nevěděl, jak to ukončit. Bavil by mne příběh o podvedeném kurátorovi, klidně bych snesl i Donutila jako Maigreta, a jo, bylo fajn tu ještě vidět Juraje Herze. Bavilo by mne, kdyby to celé někam směřovalo - kromě pointy, že obraz italského malíře se vrátí do Itálie a tam nejvíc zazáří. Celou dobu se to točí kolem pokušení, sexu, hříchů, pekla, různých duchovních nauk, sexu, pedofilie, sexu..., ale nakonec to nikam nedojde. Leda by něco znamenal ten pochod prvního doktora dějinami do slunce, ale to už vypadalo spíš jako egyptské nauky a o těch nebyla řeč. Jako velmi pěkné exteriéry (tam, kde byly), jak kdyby to vybíral dvorní lokalizátor Jirky Stracha. V úvodu i slušná kamera (důsledně centrovaný obraz - o když, pokud mělo jít o obrazy, čekal bych spíš zlatý řez), později ani to ne. Hezké holky. A samozřejmě spousta vykradených scén z různých filmů (vykradených), je vidět, že autor má nakoukaného Juráčka, Bergmanna (polda, co drží lesní jahody!), Bunuela, Andersona, Felliniho a kdoví koho ještě. Ale celé to prostě nedrží pohromadě, nemá to tah na branku, nakonec se i vytratí i atmosféra - zkrátka se to postupem času už jen sype jako domeček z karet. (16.07.2019)

Intelektuální hříčka nejasné kvality. 1) 35letý Polák Tomasz Mielnik, jenž vystudoval dějiny umění na Vratislavské universitě a později absolvoval FAMU, ve svém celovečerním debutu propojil český až hulvátský ateismus s polským vnímáním křesťanství do věru prapodivné směsi. 2) Chvílemi vtipné dialogy a situace se střídají s méně vtipnými obklopeny nevtipnou většinou snímku. 3) Slušelo to 19letému Petru Slavíkovi (blonďatý spolucestující ve vlaku). (14.08.2018)

Po shlédnutí traileru jsem se na Cestu do Říma hrozně těšil a dá se říci, že první půl hodinu jsem dostal přesně to, co jsem čekal a byl jsem nadšen, jelikož to celé působilo jako decentní retro komedie. Poté se to bohužel celé zvrtlo a já se přes hodinu probíjel neuvěřitelně hloupými dialogy a špatnými hereckými výkony. Každopádně pokud jsem měl ve filmu najít nějaký spirituální zážitek, tak tím pro mě nejspíše bylo pouze to, že jsem se poslední půl hodinu modlil, aby to už skončilo. Moje hodnocení 20%. (21.04.2016)