Angelika, markíza anjelov

Tady jsem trochu na rozpacích, protože kdybych hodnotila Angeliku podle svého osobního vkusu, byla by to hvězdička jediná. Kdybych ji hodnotila v rámci jejího žánru, který je mým vysoce neoblíbeným, tak by to byla jasně hvězdiček pět, protože chtě nechtě musím uznat, že u Angeliky by se měly všechny ty Steelové, Pilcherové a spol. učit, jak má romantika vypadat (jak už tu ostatně bylo mnohokrát řečeno).Tak své dilema vyřeším aritmetickým průměrem a zároveň s tím vyslovuji uznání krásné hudbě a krásnému Robertu Hosseinovi. (22.06.2007)

Já to hodnotím, díky opakování v telce, ale už jsem to vzdala, ovšem nostalgickou a symbolickou čtyřku dám za všechny díly a hlavně těm s Žofrém :-) Já mám dokonce pocit, že když tam nebyl, tak to nemělo ten správný šmrnc. Na druhou stranu, když si vzpomenu jak mě nervovalo, když tam nebyl a ona ho hledala, tak to mělo také něco do sebe. Hudba byla přenádherná a vnadnou, půvabnou a někdy i rošťandu Angeliku podle mého názoru už jinou nejde natočit, to byla jen krásná romantika minulého století. Dnes už jsou pro romantické dušičky točené jiné filmy, tohle se už nevrátí.........a i když snahy jsou, tak je to už úplně o něčem jiném. (26.07.2016)

"Z lásky ke svému de Peyracovi opíchám celou Francii." I přes obrovskou kýčovitost musím uznat, že jsem na to v dobách svého dětství s klidem koukal. Bylo to velmi dobře výpravně zvládnuté a celkově zajímavé. Konec konců, je to jedna z nejlepších romanticko-historických ság co znám. Proto možná trochu vybočím a malinko hodnocení přilepším. (15.03.2017)

Tak toto chodilo dost casto za normalizacie. A pamatam si to preto, lebo som si film pozrel hned po tom, ako som videl film Slunce Seno, Jahody 1983, kde pri pozerani filmu place pani Helenka Ruzickova, a hned na to sa pozrela na svojho filmoveho stareho. Ovsem, filmy od Truffauta su pochopitelne u mna vyssie a mam ich radsej. 67 % (12.06.2013)

Angeliko, markýzo, to byl ale nostalgický den s tebou, kdysi dávno ses u nás doma na VHSkách skoro nezastavila. Do mého desetiletého mozku si zasadila dost pokřivený obrázek o lásce a taky kind of zvrácený dětský sen o tom, být v harému, nad čímž přemýšlím dneska celý den. Díky bohu jsem z toho vyšla docela normálně, i když ta scéna, jak šleháš svou služebnou jedovatými šaty mě pronásleduje dodnes. Je až k nevíře, jak výborně paměť funguje a když jsem tě dneska po těch letech oprášila, měla jsem pocit, jako by neuběhl ani rok. Bohužel to sledování už nebylo jako dřív, moje nadšení se změnilo spíš v nostalgické pousmíváni nad často dost nelogickými až bizarními situacemi. Bylo to ale pousmívání milé, kostýmy, hudba i lokace jsou krásný i po letech a ty a tvůj milý de Peyrac zůstáváte ikonou v mých očích i nadále, vaše lovestory je jedna z těch hezkých a těším se zase za dekádu na viděnou. (05.04.2022)