Báječná Angelika

Tentokrát je film o pomstě z lásky. Angélique, nyni de Peyrac (půvabná Michéle Mercier) se už naučila dostatečně ovládat a využívat muže ve svůj prospěch. Nejdříve Nicolas (Guiliano Gemma), vůdce jedné pařížské zlodějské bandy, se za Angeliku mstí a plní její každé, byť i nesmyslné přání, které jeho bandu přivedlo do problémů. Až za to zaplatil vlastním životem. Pak přišel na řadu Bourjus (Noel Roquevert), hostinský, díky němuž začala Angelika legální dráhu hospodské. Pak Claude le Petit, básník Špína (Jena-Louis Trintignant), jehož básněmi se mstila na těch, kteří byli účastníky krvavého večírku v její hospodě, a které se mimo jiné účastnil věvoda Filip Orleánský (Robert Porte). Samozřejmě Desgrez (Jean Rochefort), nyní šéf královy osobní policie, který je vše ze staré známost promíjel a jehož prostřednictvím získala patent potřebný k provozování čokoládovych barů. Ten jediný po ní nepožadoval sdílení lože. A pak samozřejmě její bratranec Phillippe de Plessis-Belliéres (Claude Giraud), sice arogantní a zadlužené hovádko, když zatoužila se prostřednictvím sňatkem s ním dostat se zpět na královský dvůr. A i když Phillippe vztekle odolává, tak Angelika už má zaseklý drápek a docílila svého plánu. Takže z Angeliky se stala žena, která prostřednictvím svého půvabu a chlípnosti mužů dosahovala toho, co chtěla. (19.12.2010)

Ano, sociální skok vpřed, od lůzy ke král. dvoru, zde byl trochu rychlý, ale to se může stát i lepších rodinách, ne? Tak proč to řešíte?:) Příjemným oživením, tedy alespoň pro mne, byla epizodní role J.L.Trintignanta, jehož výkon mne nadchnul. 4* za Trintignanta a za věrné vykreslení dobových reálií. (30.07.2004)

Ne, tak tohle neberu. Absolutně mě v tom filmu chyběla záplekta, dobrodružství, romantika prostě všechno. Navíc ten film beru jako urážku mužské rasy. V létě jsem se toulal po naší krásný zemi a na našich zámícch jsem viděl obrazy všech těch šlechtičen z historie a kdyby průvodce neřekl že je to žena, myslel bych si že koukám na ropuchu. Mám tedy pochopení, když tenkrát "ženská smetánka", vypadala tak jak vypadala, že když ti paprdové uviděli Angeliku, měli bouli mezi nohama sotva se ukázala, ale aby se všichni chovali tak iracionálně a a poslouchali Angeliku na slovo jako v tomhle díle, to je úplně směšný. Jediný pozitivum filmu je Jean Rochefort. Vždycky když se objevil ten pes - nějaký bojový plemeno bez košiku, tak se za chvíli po něm objevil i Jean Rochefort a dalo se na to koukat, pak odešel a nastala zase příběhová monotónost, kdy Angelika rozkazovala chlapům na potkání a ty by jí snad poslechly i kdyby jim řekla, aby vychlastali za hodinu celej Tichej oceán a já jen čekal, až se tam objeví zase ten čokl a za ním Jean Rochefort. Uznejte, že tenhle opakující se cyklus jednoho časem omrzí. Takže jedna hvězda za Jean Rocheforta a druhá, ne za báječnou Angeliku, ale za báječnou hudbu z dílny Michela Magneho, která mě koukání na tu příběhovou bezradnost, dělala snesitelnější. (20.10.2007)

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres. (09.04.2024)

U první Angeliky jsem vyjádřila naději, že snad další díl bude lepší než ten předchozí. Chyba lávky. Tohle pokračování je sice jiné než původní film, to ale neznamená, že je lepší. Jestli byla hlavní hrdinka minule aspoň trochu sympatická, tady už je to jenom ctižádostivá kráva, která leze dobrovolně do situací, jež očividně zavánějí průšvihem a ještě se tomu pak chudinka diví. Tu svoji věrnost, kterou trochu ukvapeně Joffreymu slíbila, navíc demonstruje velmi svérázným způsobem. Množství chlapů, kteří se v její posteli vystřídali a které dozajista všechny upřímně milovala, je obdivuhodné. Naštěstí ale všichni tragicky zemřou, takže konečnému štěstí Angeliky a hraběte de Peyrac jistě nebude stát nic v cestě. Ale dodržím, co jsem slíbila. Jean Rochefort je stále naživu, hudba stále hraje, jdu do toho i příště (28.07.2008)