Kmeny
Obsahy(1)
Dokumentární cyklus Kmeny, který mapuje současné městské subkultury, představuje první odvysílaný díl Punk. Punk, jehož kořeny sahají do Anglie sedmdesátých let a obepínají tehdy nově vzniklé hudební hnutí, jež bylo u nás do revoluce v roce 1989 prakticky zakázané. S pádem komunismu odešla i policejní perzekuce kmene a démonizace „punkáčů". Na povrch se opět dostává původní myšlenka hnutí - že člověk je sám sebou, společně s filozofií DIY (Do It Yourself). Projekt Kmeny vznikl v koprodukci studia Yinachi a České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister. Díl Punk odvysílá Česká televize, ke zhlédnutí bude také na kmeny.tv. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (91)
Dokument jako takovej vo hovně, naštěstí ta grupa lidí, co tam vystupujou, jsou lidi, který jsem si rád poslechl, navíc ten obchod-antikvariát, s vinylovýma doskama... to je sen, ty vole :-) Další plusový body za Petra Hoška z Plexis, kterej nejlépe dokazuje, že být pankáčem není o tom ověšet se řetězama a vyčesat číro (i když ty řetězy asi nosí taky :-). Navíc jsem až tady zjistil, že skvělí Pipes and Pints jsou (aspoň z části) z Česka :-) "Mít dítě je jako velká zodpovědnost a vopravdu jako a pak se někde dozvědět, že tvý dítě prostě jako trpí vole, zatímco vole tatínek vole si chlastá v hospodě vole nebo schání vole prachy na ňákej matroš nebo já nevim co, tak jako prostě já jsem nezodpovědnej a tak moje zodpovědnost je taková, že dítě nemám. S dětma nechci mít nic společnýho." Moje slova, Péťo, moje slova :-) "A vy, sekuriťáci- fuck off!" ()
Subkultura punk vznikla v letech 1976 a 1977. Obsahovala zdeformované reflexe všech hlavních poválečných subkultur. Punk znamená například slangový výraz označující nepotřebný materiál, veteš, krámy, ale je to také označení pro mladé surovce, darebáky, kriminálníky. Klasické punkové období bylo v letech 1977 - 1985. Postpunkové období 1985 až po současnost vznik hard coru a grunge na jedné straně a totální komercionalizace punku na straně druhé.Řada mladých punkových skupin hrála písně jednoduchým agresivním stylem, který zaujal protestně naladěnou a znuděnou mládež. Poměrně primitivní hudba a militantní texty. Punkeři neměli rádi hippies, kteří chtěli svět zachránit. Nihilisticky ho chtěli zničit. Clark (2004:225) punk definoval jako projev vzteku.Vzteku na vládu a vztek na umírněnou vzpouru kontrakultury hippies,vztek na komercializaci rockenrolu. S anglickým punkrockem je spojován i squatting, což je ze své podstaty politický akt.Počítá s ilegálním zabráním cizího majetku. Vizáž měla provokovat měšťáka. Punk ale dopadl stejně, jako dopadli po roce 1968 američtí hippies - stal se módním zbožím. Punková vlna kape 1976-1977 zahýbala rockovým světem. Charakteristickým punkovým heslem je "no future" K punku neodmyslitelně patřilo také pogo, specifický a vizuálně divoký tanec. Základem je divoké skákání při němž dochází ke srážkám s ostatními. Ke koncertu patři také tzv. stagediving, tedy skákání z pódia do hlediště crowdsurfing, kdy se člověk "povozí na davu".Punk má anarcholevicovou orientaci. Velmi malá část punkerů se však řadí k ultrapravici. Důležité je podotknout, že punk ve své podstatě nikdy nebyl násilný. Když věk členů překračuje hranice 2530 let, subkulturní party se většinou rozpadají. (z knihy Smolík: Subkultury mládeže, Grada) ()
Zatím nejlepšejší díl Kmenů, který měl i z půlky nějakou výpovědní hodnotu. Nikdy nezapomenu, když jsem ve 13 ti, četla knížku Herák, jak moc se mi tam popis pankáčů líbil toho jak pohrdají majetkem, jak tam prakticky nosili jen hadry, které majíc právě na sobě, jak si užívali života se vším všudy. Když jsem viděla tenhle díl tak vám řeknu jedno Punk není mrtvý, ale dávám mu 10 maximálně 20 let, než se uchlastá, nebo usmaží stará garda a zbytek bude již tak senilní, že nebude moci přehlaholit staré texty. Bo mě fakt dostali ti dva týpci, kteří byli dokonce o pár let mladší, než já a označují sami sebe za starou gardu, že jim hubička neupadne. Navíc tejpek prezentující se jako nekouřím, nepiju atd, kter ho bych označila ne jako punkera, ale jako toho, co to taky poslouchá, bych nejradši odkázala do subkultury Hipsterů, kde by je mohl aspoň naučit připravovat obležený chlebíček s tofu a ředvičkou. Moc by mě zajímalo, jak ho jinak přijímá ta stará garda, kromě potkání se na ulici, navíc v Práglu jsou tedy nějak více tolerantní, než jsem si myslela, bo na každé správné vesnické zábavě, by dostal přes tlamu, jen by ji otevřel s tím, že se s takovýma názora hlásí zrovna k punku. ,, Tak já si tu desku vezmu." ,, Mám doma 300 desek kolik máš ty?" Kontra: ,, Tady jsem hrál, už 4 roky, nemajíc vlastní kytáru. " To je jako ta nová vlna 100 kilovejch mladejch pankáčů z Meky, pardon překlep z Mekáče, kam vlastně odplavali? Papínkové zacvakají jak gáblík, tak chlastík, tak hadřík, to se to pak hraje na punkera, na dochtora... To pak můžou být každým rokem něčím jiným dokonce i s diplomem. Navíc jak stará garda zakusila příkoří od bývalého režimu a stejně si jeli tu svou. Tak mám ten pocit, že tahle nová ,, stará garda", která nemusí žít pod tlakem ničeho a má free svobody plnou prdel při rozhodování, by jako první opustila potápějící se loď, jako krysy prchající před nebezpečím. Stejně si myslím, že klidná zátoka jiné kultury by pro ně byla lepší volbou. Ten vegan klučina tak nějak ještě nepochopil, že subjektivní hodnocení sebe sama je něco úplně jiného, než hodnocení jak mě vidí druzí.Osobně znám slečnu, která začínala jako discofilka, pak se dala k smažkám od smažek přešla, ač je to k neuvěření k náckům a posledních pár let je velká punkerka, takže stát se s punkem může cokoliv. Kompjůtr nepodojíš, stejně tak na pogo si bez hladinky nezakřepčíš, how. ()
Demencia is not dead! Čo je horšie než prepitý päťdesiatnik s pozoruhodným lajfstajlom žvatlajúci permanentne nezmysly, ktorým sa heká len on nepríjemným smiechom Luďka Soboty, päťdesiatnik na skejtborde s lúkom ako puberťák (ten aspoň mlčal) a prihriaty pahliak z inak skvelej kapely, ktorý nedá dohromady jedinú rozumnú vetu? Nič. Prvým menovaným je samozrejme Hošek, ktorý už zo seba cocota robí aj verejne a bez studu, druhým je niekto mne absolútne neznámy a žily netrhajúci homo erectus a tretím člen výborných Pipes, ktorých som však radšej mimo pódia vidieť nemusel. Najhoršie je strčiť ich spoločne do jedného debilného videoklipu, ktorý má sondovať mestské subkultúry. Punk v tomto podaní vyzerá chvíľu ožralo, chvíľu sa tam špacírujú rovné kšilty a hneď nato zas životom v opojení znavení dedci s IQ 77 a vypatlanými mozgami, čerešničkou na torte je potom už len záber z Mighty Sounds, na ktorý si lístok môžu dovoliť len zazobanci a ktorý s punkom nemá takmer nič spoločné. Vážne je toto odpoveď na punkovú subkultúru a dianie v nej? V tom prípade je fakt lepšie sedieť s čučom (nemýliť s Čůčom, viď Hošek) na zastávke ako počúvať dilina z Pipes, ktorý tvrdí, že punk vychádza len z negatívnych pomerov, čím vlastne opomenul život legendy žánru Joea Strummera. Holky to možná neřekli, ale punk je opravdu jinde. Aspoňže ten Krkavec (Mr. Playback z SPS) držal zobák... ()
Galéria (12)
Fotka © Česká televize / Karel Cudlín
I já měl ve svém životě období, kdy jsem se rozhodoval, čím budu, až vyrostu, a zrovna se nabízely dvě zásadní možnosti. Vzbouřit se spolu s vymaštěnými potraty dělnických profesí a sociálně i mentálně slabými dětmi z vesměs rozvrácených rodin proti systému a stát se spolu s nimi zarputilým nefachčenkem s budoucími vyhlídkami na notáře, profesionálního pivního tlučhubu či psychofarmaceuta, čili pankáčem, nebo nadále vzorně chodit do škol, přijmout pohodlí zkostnatělé civilizace a etablovat se jako komerční otrok establishmentu a bečící ovce v jateční mašinérii zákazů a pravidel toho zkurveného státu? Inu, vzbouřil jsem se. Kolem mě banda mladistvých müslitelů, co hrozně rádi poslouchali za uznalého pokyvování ostatních tupoňů svá povrchní, hloupá, ožralecká a rádoby filosofická životní moudra, jež se tehdy jevily prudce existenciálními, a ať jste plácl sebevětší narkopičovinu, byl jste za ni svou komunitou bezmezně obdivován. Bylo fajn někam přináležet a na všechno jebat. Ráno jsem se budíval s tenisákem v hubě a chlupatým jazykem ve smradlavých skvotech omotaný nějakou vychrtlou či kapku otylou nemytou štěrbinou s bordelem na xichtě a oparem, přes který nebylo pomalu vidět rty, jejíž hlava připomínala hajzlovou štětku vymáchanou v míse sdružených barev Benetonu, a marně s tím šimpanzem na zádech přemítal, kde jsem to, proboha, asi tak mohl chytit, a jestli už to náhodou není pod mojí důstojnost. Nebylo, kurva, bylo to naopak děsně pank!!! Posnídal jsem tedy skvěle zkozený lahváč od včerejška a zajedl ho zbytkem podivné tekutiny z blízké petláhve, o jejímž složení se s mrtvými chuťovými buňkami dalo stěží říct, je-li to obvyklý Božkov s rybízákem nebo opravdový čistič odpadů, jak hlásala etiketa. Vždy jsem však slepě věřil, že je to díky panku ta první varianta. Po snídani jsem rozmíchal kilo cukru v dešťové vodě, abych se učesal, za mohutného chrastění oháknul džisku s vypelichanou bílou lebkou a nápisem Eksplojted na zádech, kterou jsem dle nekompromisních zásad pankové módy pobil snad celým sortimentem místního železářství, narval si do zahnisané díry v uchu zpět polorezavou sicherhajcku a byl jsem připraven se všemi těmi kůl spolunocležníky na další den krutohustého dělání anarchie. To vesměs spočívalo v tom, že každý ze startu vyexoval litr jabčáku, proložil to pár dvanáctkama a tak do tří odpoledne jsme v buřičské náladě vyjadřovali svůj odpor k systému sprejováním áček, kam se jen dalo. Oblíbeným místem byly například peřiny vyložené z oken přízemních bytů sídlištních hokejek. Na oběd býval švédský stůl plný tajuplných a vesměs neidentifikovatelných lihovin kombinovaný s inhalací omamných bylin a ti nejhustší pankáči se na desert doráželi čichaním lepidla na kola nebo barbituráty ukradenými z domácích lékárniček jejich zoufalých matek. Pak se šlo do opuštěného skladiště na zkoušku naší progresivní kapely Spuchlé nitě. Tam jsme do rozladěných Fendrů furt dokola řezali ty tři až čtyři neumětelské kily Anarchie ve Spojeném království a do ochraptění ječeli, že jsme antikristi a anarchisti, co vám rozmrdaj vaše nákupní schémata, přičemž jsme doufali, že se touto pokleslou produkcí jednou dostaneme na úroveň Vyhnitého Jeníka či Zkaženého Sida, co by přežil své jednadvacetiny. Večer po dalším „občerstvení“ třeba koncert Buřinek II v „klubu“, který více než kulturní středisko mládeže připomínal spíše kanalizační jímku kombinovanou s hroším výběhem. A tam, na zahradě u dědy, ležel mrtvý Kenedy, za kterého jsme do pozdních nočních hodin truchlili divokým pogem na smradlavě čvachtavé podlaze, protože správní pankáči pohrdají oligarchistickým systémovým diktátem veřejných toalet a chčijí a blijou tam, kde zrovna stojí. A tak vesele a netruchlivě plynul den po dni, tedy pokud ty dny zrovna prostě nesplývaly v jeden velký pank. Po dvou měsících nespoutaného panku jsem se k mému velkému zděšení náhle přistihl na intelektuální úrovni zakladatelů hnutí, dokonce jsem začal komunikovat za pomocí sofistikovaného „h hh hhhh“ jako Bívis s Bathedem, a naštěstí u mě zvítězil pud sebezáchovy. Toho dne pank pro mě umřel, já se vrátil do hřejivé a pohodlné náruče stádové konformity poskytované prohnilou garniturou, nechal jsem zplihnout číro a rozhodl se, že raději budu sem tam střízlivým vysokoškolsky vzdělaným metalistou se základními hygienickými návyky. Ale toto byl jinak opravdový syrový pouliční pank, paní Gébová! Ne ta vypatlaná lopata a katalogový notorik Hošek, jehož pankerství oháklé v komerčních značkových hadrech začíná a končí v luxusně vybavené tříjedničce s obřím elcedéčkem, ani ten vyteplený brokolicový pičusek, co nepije, nefetuje a kouři jen čuráky bezpečně obtažené sójovou šprckou, kterého patrně jeho tunelářský papínek vyfiknul jako z Emtýví a koupil mu na Ýbeji pár jakože „pankových“ rekvizit rovnou z Jůesej, aby se kluk aspoň nějak našel, když ho ostatní od malička považují za totálního kokota a šikanují. Ne, paní Gébová. Tohle vypadalo, jako byste chtěla točit dokument o opravdové kávě a naběhla s kamerou do Starbaksu. Pičo. () (menej) (viac)