Rainbow (E06)

Přidávám se k těm, kteří v tomto díle našli zalíbení. I já bych ho označil za zatím nejlepší část Kmenů. Sice mám k hippies a celkově Rainbow určité výhrady, ale rovněž mám velice kladný vztah k přírodě a svým způsobem i mě nabíjí energií, když konečně vypadnu z práce a města na nějakou tu túru. Jen nevím, jak bych se zachoval, kdyby ke mně přistoupil nějaký „hošan“ a chtěl se začít objímat. Každopádně tvůrci to tentokrát pojali moc pěkně a kameraman odvedl hodně slušnou práci. (21.04.2015)

Konečně se našel v Kmenech někdo, kdo pochopil, jak se dělá dokument. Jak po stránce kamerové, zvukové, informační nebo prezentační je to prostě správně. Ukázalo to subkulturu lidí, o kterých málokdo ví, nastínilo jejich myšlení a motivace, nahlédlo do jejich akcí a vyslechlo různé členy. Objektivní dokument, v sérii jeden z nejlepších. (16.05.2015)

Inu, proti gustu... https://www.youtube.com/watch?v=ch6yn_toTbI / Takže z toho, co mi dokument předložil, většina těch duhovců se schází v létě na louce, kde se nic neřeší, všichni jsou spokojení a šťastní, a všichni jsou si rovni, aby pak s příchodem zimy odjeli do měst, a tam pracovali jako kuchaři v nočních podnicích. No, třeba se mi ty "receptory taky jednou votevřou", a přijdu tomu na chuť. (27.05.2015)

Kmeny se zvedají z popela. Teprve před tímto dílem jsem se dozvěděl, že režiséři si subkultury nevybírali sami, ale byly jim přidělovány. Automaticky jsem si z toho udělal jasný závěr, proč předchozí díly byly až na jednu výjimku tak slabé a že další Kmeny ztěží vybočí z nějakého průměru. Proto mne Jan Látal se svými duhovými dětmi dost překvapil. Jeho výběr pražského protagonisty považuju za jeden z nejšílenějších a zároveň nejpovedenějších v celé sérii. Mohlo to dopadnout příšerně, ale místo toho to dopadlo skvěle. Stejně tak všechna čest kameramanovi, krásné obrazy vystihující atmosféru všude tam, kde slova by prostě nestačila nebo by byla zavádějící. (08.05.2015)

Chtěla jsem si zahejtovat na sluníčkové lidičky, ale copak to jde, když vám za to hrozí maximálně vřelé objetí nebo, v horším případě, citace z knihy Čtyři dohody?! V exaltickém rozrušení úplně zapomenu mudrovat, že podle vědců žádní Toltékové nikdy neexistovali, otevřu své receptory dobré náladě a kolem poledního je ze mne duhový bojovník. K obědu už do sebe lifruju polníček a zapíjim ho pramenitou vodou ze studánky, co jsem narychlo vykopala vedle svého záhonku s bylinkama. Teď zbývá jen vyhodit trička, na který nechytne batika a boty, co se alespoň netváří jako sandály. Večer ještě vymydlím všechno mejdlo a rituálně ztupím žiletky. Musím se pochválit, dobrá prácička, za odměnu budu před spaním pět minut myslet na přírodu. Jak zpívá Kapitán Demo: Lásku, pokoru a sluníčko všem! (10.04.2015)