Godzilla II: Kráľ monštier

Fuckin’ epic. Jednička na to šla přes atmosféru a náznaky, kdežto dvojka jde rovnou tvrdě na věc a servíruje nekompromisně velkolepé scény, bitvy a výjevy. Monstra jsou parádní a ani se zápletkou a postavami jsem neměl větší problém. Je mi vlastně jedno, jak velká je to blbina, protože to celou dobu šlape na plyn a snaží se to diváky konstantně ohromovat (v mém případě úspěšně) bombastickými triky, výpravou a celkovým měřítkem. A jako bonus démonická, burácivá hudba. Aktuálně si nevzpomínám na sezonní blockbuster z poslední doby, který bych si tak užil. 70 % (v kině za 4*, všude jinde za 3*) (01.06.2019)

Ach jaj, pri jednotke som si hovoril, že ak sa doladia nejaké tie nedostatky, napríklad tempo a ešte viac sa budú tvorcovia dvojky držať atmosféry pôvodnej japonskej Godzilly a jej podobných monster-filmov, tak to bude konečne to prvavé orechové. Lenže po už čisto hollywoodskej dvojke vo viac menej emmerichovskom štýle mám skôr chuť zdvihnúť hodnotenie práve nevýraznému Nemcovmu filmu z roku 1998. Niektoré scény sú samozrejme super, dizajn monštier skutočne poteší, lenže dialógy sú tentokrát obzvlášť dementne vypečené, že by aj Dean Devlin krútil hlavou a tempo nie príliš vyvážené. Najhoršie však je, že film nemá skutočnú vlastnú tvár. Takže tri hviezdy s odretými ušami, vďaka spomínaným zopár pozitívam. 50% (30.05.2019)

Bylo by pošetilé mít přehnaná očekávání od filmu, jehož jádrem je souboj obřích monster, ale aspoň nějaká minimální očekávání člověk mít musí. Ale aby veškeré postavy ve filmu byly naprosto jednorozměrné karikatury splňující veškerá klišé katastrofických filmů (dcera v nesnázích, hrdinný otec zachránce, vědec odhodlaný se obětovat pro ostatní) a roboticky deklamující chytlavé názvy příšer, abychom my, hloupí diváci, věděli jak je správně nazývat, to je opravdu trestuhodné. Potom to dopadne tak, že záporák v podání Charlese Dance, na kterého jsem se nejvíc těšil, nemá co hrát. A že by akční scény a speciální efekty byly tak odzbrojující, aby dokázaly zakrýt ten nicotný scénář, to se opravdu říct nedá. Je z toho jen další frančízová rychlokvaška na zakázku, která má sloužit jako přemostění k třetímu filmu a na diváka naprosto hází bobek. (05.09.2019)

Očekávaný sequel Godzilly po strhujících trailerech je nakonec jen promarněnou šancí a další letošní Blockbuster, který nenaplnil očekávání. Michael Dougherty je režisér, který natočil Halloweenskou noc a Krampus, tedy dva slušné svátkové horory, ale Godzilla se mi zdá jako velké sousto, které nezvládl. Postavy absolutně nezaujmou ( byť Eleven se snaží), tempo je poměrně dost kolísavé, z 15 zmíněných monster vidíme v Akci jen 4 a to ještě k tomu opakovaně. Nejhorší na tom všem snad je, že ten film není vůbec zábavný a pokud se to na plátně zrovna neřeže, tak to poměrně nudí. Nejvíce mě zaujala Hydra, která je vizuálně solidní a samotné finále si myslím, že je uspokojivé, ale ten zbytek téměř vůbec nefunguje. Škoda.60% (03.06.2019)

Godzilla II Král monster je vnitřně rozštěpený film, protože se snaží balancovat tak, aby propojil rozvolněné normy japonského žánrového filmu s těmi hollywoodskými, kde se hraje na racionalizování a plauzibilitu. To zároveň znamená, že se chce zavděčit dvěma typům publika: Na jedné straně jsou fanoušci, kteří začnou dojemně slzet, když Mothře k jejímu klubání začne hrát klasická píseň a objeví se identické dvojče Ziyi Zhang. Na straně druhé jsou diváci, kteří o japonských godzilláckých filmech nemají ani ánunk, takže prskají, že King Ghidorah vypadá jako Zmej Gorynič a všechny snahy přiblížit se poetice kaiju filmů odsuzují jako domnělý projev hlouposti a béčkově lajdáckého přístupu tvůrců. Tým v čele s Michaele Doughertym tak na jednu stranu háže na fanoušky intertextuální odkazy po lopatách, ale na stranu druhou film prokládá neustálým sebereflexivním vtipkováním, aby si skeptický divák náhodou nemyslel, že vše co vidí, je myšleno smrtelně vážně. Jenže jít po dvou odlišných cestách zároveň zkrátka nejde a tak je výsledek nutně polovičatý a rozpačitý. (12.02.2024)