Rogue One: A Star Wars Story

Zkrotit příšeru z japonského folklóru bylo snadné, americké kosmické monstrum vytěžující po dekády peníze z fanouškovských planet je už těžším soustem.. Generický akční film z prostředí vesmíru, v kterém mohou nerušeně umírat nové postavy, protože si to taťka Lucas takhle přeje. A co je nejhorší, je vám to lhostejné. Když se ozve dech nemocného muže napojeného na plicní ventilaci a na zakouřené chodbě se rozsvítí červená zářivka, je už na nějaké vzbuzování emocí pozdě.. Zatímco Abrams byl se svou podřimující sílou servilní k původní sérii, Edwards se snažil SW vtisknout vlastní, jakousi špinavě-nepohádkovou tvář. Pro další tvůrce je varováním, že ani jeden přístup bez schopnosti propašovat to dávné kouzlo moc nefunguje.. (16.11.2017)

Hvězdné války pro mě vždycky byly ságou, která je založená na dobrodružství, úsměvné naivitě, sympatických hrdinech a celkem jednorozměrných, ale ve výsledku zábavných postavách. Rogue One nemá nic z toho. Nic proti snaze natočit temnější příběh, ale snaha dělat z rebelů tak trochu svině, které se nebojí pobíjet nevinné, protože „účel světí prostředky“, jsou spíš rušivé než zajímavé, stejně jako všechny ostatní pokusy o drsnější atmosféru a snahy dělat z téhle sci-fi podívané válečnou záležitost. I když ono by to fungovat mohlo, jen by u toho musely být zajímavější postavy, o kterých něco víme. Ne dva Asiati, kteří jsou s hrdiny v jedné partě proto, že se náhodou potkali ve městě a stali se z nich nejlepší kámoši během scény, co nejspíš skončila ve střižně.Nikdo z celé bandy prostě není ani trochu zajímavý, nedovede vzbudit žádné emoce a prostě tam jen je a buď se tváří jako slepý polojedi nebo tlustý milovník velkých zbraní. Tím ale jejich veškerá zajímavost končí. Nikdo není vtipný, nikdo není cool, nikdo není děsivý, prostě tu jsou, létají z planety na planetu a vy jim máte fandit, protože to pan režisér řekl. A čím víc nabíhají minuty, tím je to celé unavenější a otravnější. Naštěstí Rogue One vypadá skvěle a ve své poslední půlhodině vytáhne z rukávu skutečně epickou vesmírnou řežbu, takže nakonec jsem z toho kina odcházel ne spokojený, ale rozhodně ne naštvaný. I když jsem se s každým dalším odkazem na epizody 4-6 cítil víc a víc trapně. Průměrně zábavná velkolepá podívaná a docela velký krok mimo pro celou ságu. Doufám, že poslední. (15.05.2017)

Ona to není bezpečná recyklace viděného, k prasknutí nacpaná líbivoučkými vykalkulovanými tipy na reklamní předměty ukuchtěnými bandou duševně mrtvých kravaťáků v konferenční místnosti Disneyho? Mmt, ono to má dokonce i původní příběh zaměřený na oběti válce, a ani světelným mečem tam nikdo furt nemává? Kacířství a nejhorší Kosmické války ze všech! Na tyhle půjdu už jen třikrát. Dneska. (18.12.2016)

Mickey Mouse strikes back. První dvě třetiny filmu by de facto mohl natočit kdokoliv a stále by to vypadlo stejně genericky. Ve finální půlhodině se sice emoce ždímou na maximum, ale už je zkrátka pozdě – vlak jménem „Nejlepší Hvězdné války od Epizody V“ je nenávratně pryč. Místo něj dorazili Avengers předaleké galaxie. Proč riskovat jako kdysi Lucas, který se při druhé návštěvě svého světa tak žalostně spálil? Proč riskovat, když recept na uspokojivou týmovku máme už jednou napsaný? Protože občas je třeba udělat i krok vzad, abyste se mohli posunout dopředu. Nejhorší je stát na místě, opakovat to samé znovu a znovu, doufajíc, že to bude stačit. Osudovost okamžiků, mrazení v zátylku a pamětihodnost napříč generacemi – ať už v dobrém či zlém – zaniká pod koly Disneyho továrny. O to víc mě děsí, že to muselo odnést zrovna Star Wars. (14.12.2016)

Edwards, Gilroy... anebo kdokoli, kdo přetáčel, přestříhával a tvaroval tenhle galaktický masterpiece, jsou PÁNI! Z černobílé (leč vynikající) pohádky se stala šedá zóna, kde se slévá hranice mezi dobrem a zlem, dobří páchají skutky, z nichž hledají vykoupení. A kde ti, kteří dělají černou práci, končí většinou mentálně destabilizovaní, anebo rovnou s blasterem vypálenou kérkou v zátylku. Do toho témata hodnoty individuální lidské oběti a jejího dopadu na širší vesmír a povýšení Síly zpět na čiré náboženství. A příjemná snaha nenechat postavy se pateticky vykecávat i pro ty pomalejší v publiku. Řval jsem jako želva a ani jsem k tomu nepotřeboval vaderovský masakr, který je ve své minutě velkolepější než cokoli z Lucasových prequelů. (14.12.2016)