Rogue One: A Star Wars Story

Všichni v tom filmu jsou neskutečně hloupí, a to platí hlavně ze strany Impéria, u nějž je opravdu fascinující, že se dokáže udržet u moci, když v jeho čele stojí až takoví idioti. Mimochodem nenechte se zmást řečmi o spoilerech a návaznostech. Jediný spoiler v celém filmu je, že v něm vůbec nic spoileroidního není a tvoří uzavřenou linku bez jiného následku pro SW, než je ten jeden, který známe už čtyřicet let. Tvůrci se sice díky tomu rochní v možnosti, že některé postavy mohou konečně i umírat, ale vzhledem k tomu, že k nim nic necítíme (je jich fakt moc, jsou plytké a ten film je navíc šíleně rychlý, bez jediného oddechu a možnosti se s někým sžít), to nemá ten emocionální dopad, jaký by asi mělo mít. A místy je to dokonce trochu směšné. Umím ocenit určitou špinavost, která mi k tomu docela sedla, a bylo fajn, že díky šetření světelnými meči vidíme ten svět z trochu jiného úhlu, ale je to prostě vata... Jo a ten hnusný, vyblitý obraz (a neexistující 3D) tomu rozhodně neprospěl. Naštěstí nemám k sérii hlubší emocionální pouto, jinak by to asi bylo horší. 55 % Prequelová trilogie je přece jenom o řád níž, takže zaokrouhluju nahoru, aby byla hodnocení v nějakém poměrném vztahu k sobě. (14.12.2016)

Nostalgie na Novou naději nefunguje a jestli tak Rogue One něco dokazuje, tak jen to, že aby mě Star Wars bavily, potřebuji je prožívat s klany Skywalker, Solo, Kenobi a spol. Vždyť už jen to, že zdaleka nejlepší scénu si pro sebe krade dějově nedůležitý Vader, ukazuje, že v ukotvení nových charakterů scénář slušně prohrává. Baví mě K-2SO a baví mě Chirrut, ale celá parta až příliš ochotně a příhodně nakračuje do pozice jakýchsi sedmi statečných, což u některých z nich příliš nedává smysl. Nebýt akčních orgií v poslední třetině, odcházel bych z kina těžce rozčarovaný. Zážitek jsem totiž čekal o dost sevřenější, ale když se na celý námět dívám zpětně, jen těžko mohla celá snaha dopadnout jinak. (19.12.2016)

Obsahuje spoilery. Páčilo sa mi to viac, ako Epizóda VII. Film pôsobivo a dráždivo rozširuje univerzum, ktoré síce dôverne poznáme, ale o ktorom sme doteraz len počúvali legendy. Pripomína to jeden kúsok puzzle, ktorý vám dlhodobo chýbal (v inak parádnej mozaike) a pri vysávaní ste ho konečne po pár mesiacoch náhodou našli pod gaučom. Dali ste ho na miesto a kúsok so spokojným klapnutím zacvakol na svoje miesto. Akože nechýbal by. Bolo tam toľko kúskov, že ak ste sa nezadívali nejako extra pozorne, ten jeden vám tam nechýbal. Ale s ním je to, samozrejme, kompletnejšie. Pritom scenár sám osebe je priemerný, odvážil by som sa povedať, že miestami dokonca až jemne hrozný. Ale na mňa to fungovalo – sympatické postavy, skoro žiadny humor, vizuálna stránka krásne retro, parádne lokácie (príroda, interiéry, exteriéry) a dobré akčné scény + drobnosti, ktoré keď sa objavili na scéne, takmer som vyskočil zo stoličky (rôzne postavy z "pôvodnej" trilógie, nechajte sa prekvapiť). K veci bol aj úderný koniec, ktorý je síce logický, ale aj tak dole klobúk za odvahu. Príjemne ma prekvapil Forest Whitaker, ktorého by som v tomto svete skutočne nečakal (škoda len, že jeho kontroverzný terorista je dosť neprepracovaný a do veľkej miery pre dej zbytočný, zamrzí i malý priestor pre Madsa Mikkelsena). „Robíte si srandu? Som slepý.“ (22.03.2017)

Tohle je jen na malý komentář. Naprostá bomba, jsem nadšený. Staré dobré StarWars! A že jsem v nich viděl Hvězdnou pěchotu, Vetřelce, Pána prstenů a Apokalypsu? To mě právě potěšilo! A žádný sentiment. Mrtvola na mrtvolu, tolik postav najednou snad ještě Disney nepohřbil. A oživení P.Cushinga? No to mě teda...Monstrózní bitva na závěr tak, jak to snad mohlo být jen u Endoru...prostě paráda! (19.12.2016)

Chtěl bych křičet "je to skvělé, chci víc!", ale vlastně nemůžu. První dojmy jsou silně rozporuplné a ani den po projekci si ještě pořádně nesedly. Edwards je skvělý režisér a ona závěrečná dvacetiminutovka na Scarifu dokáže pěkně zvednout ze sedačky, ale jeho Rogue One není ani zdaleka tak strhující, jako Abramsova Epizoda VII, ať už jde o vyprávění či samotné postavy. Nehledě na odpudivého digitálního Petera Cushinga a... a další; v tomto případě ne vždy účel světí prostředky. Nebetyčným zklamáním je pak Giacchinovo neinvenční, nudné score. Pořád si ale myslím, že veškeré zmiňované nedostatky (s výjimkou Cushinga) jsou způsobené předně tím, že jsme pořád mimo rámec hlavního vyprávění a některé mikrosvěty holt nejsou tak epické. Teda alespoň napoprvé. Doufám... Druhá projekce snad všechno napraví. Snad... (15.12.2016)