Rogue One: A Star Wars Story

Zkrotit příšeru z japonského folklóru bylo snadné, americké kosmické monstrum vytěžující po dekády peníze z fanouškovských planet je už těžším soustem.. Generický akční film z prostředí vesmíru, v kterém mohou nerušeně umírat nové postavy, protože si to taťka Lucas takhle přeje. A co je nejhorší, je vám to lhostejné. Když se ozve dech nemocného muže napojeného na plicní ventilaci a na zakouřené chodbě se rozsvítí červená zářivka, je už na nějaké vzbuzování emocí pozdě.. Zatímco Abrams byl se svou podřimující sílou servilní k původní sérii, Edwards se snažil SW vtisknout vlastní, jakousi špinavě-nepohádkovou tvář. Pro další tvůrce je varováním, že ani jeden přístup bez schopnosti propašovat to dávné kouzlo moc nefunguje.. (16.11.2017)

Je skvělé, jak je to jiné, drsnější, špinavější, není to zaměřené na pár vyvolených polobohů, hodně se tu umírá a konec je výborný. A nejzásadnější rozdíl tkví v tom, že Stormtroopeři se zde několikrát trefí! Ale tuhle poctu stejně většinou nechají na těch Deathtrooperech. Problém je, že jsou to první Star Wars, u kterých jsem se skoro celou dobu nudil. Jednak kvůli postavám bez špetky charismatu, jednak kvůli známému výsledku a také i kvůli několika hloupým akčním momentům. Především ale obsahově a informativně toho snímek mnoho nenabízí. Camea známých postav mě, i přes viditelně digitální vzhled, potěšila. Z téhle technologie jde docela hrůza. Jednak nebude mít další generace herců co žrát (respektive je nebude nikdo znát, protože místo nich bude digitální Tom Hanks), ale hlavně deepfake. Michael Giacchino zvolil solidní kompromis mezi Williamsem a něčím méně výbušným a v pár momentech nezapomněl ani na známé melodie. Vesmírné srážky byly fajn, ale trochu je kalí fakt, že ty lodě vydrží jakékoliv střely díky štítům, ale obyčejný analogový náraz je rozmetá na cucky. Doporučil bych tedy rebelům, ať si vyrobí také nějaké nelaserové zbraně a bude po problému. Cením, že jsou to jiné Star Wars. Akorát je teda problém v tom, že je to snímek originální v rámci Star Wars, ale nebýt to Star Wars, tak je to neskutečně obyčejné akční sci-fi s výbornou vizuální stránkou. (29.09.2020)

„Důvěra musí být vzájemná.“ Jen snaha vytřískat z fenoménu SW další peníze? Nakonec jsem tomu přeci jen šanci dal a nelituju. Ano, zprvu jsem měl problém naladit se na atmosféru, proniknout do filmu. Ale s přibývající stopáží mě bavil čím dál víc. Postupně jsem nacházel zalíbení v postavách a objevoval „pravého“ ducha SW. Užíval si technickou stránku filmu, akci i hudbu (téměř bez Williamse!). Dost odvážné bylo ale i „oživování“ některých postav (maskéři dělali, co mohli). Ať už šlo o „zásahy“ menší (Bail, C-3PO, stylový „badass“ Vader) či radikálnější (Monthma, Leia a hlavně zcela démonický Tarkin). Došlo na humor (skrz průpovídky K-2) i dojetí (z obětí). Vytknout by se dala řada věcí, ovšem vyloženě špatní byli jen „falešní inspektoři“. Už u Epizody VII jsem nad 5* váhal, u Rogue to mám stejně, ovšem ten slabý plný počet mu přece jen přiklepnu. Jsem prostě SW fanoušek každým coulem, léčit se nehodlám. „K?“ - „Naše optimální cesta do archivu vede kolem pouhých 89 vojáků. Zabijí nás nejpozději ve 33 % cesty.“ (28.06.2017)

No jo no, fanoušek Hvězdných válek nejsem a ke zhlédnutí Rogue One jsem se přinutil po doporučení fanouška, který mi řekl o dost fatálním konci filmu. Tohle je opravdu netradiční, leč ten zbytek jede v tak ohraných šablonách, že jsem se víc než dvě hodiny nehorázně nudil. A ano, děj je prostinký, o postavách se toho moc nedozvíme, přesně jak píší ostatní. Hlavní příběh Star Wars dám, ale vedlejší linky jsou mi jedno. No co, moje chyba, jednou a dost. (15.08.2017)

Dospělejší? Nenechte se vysmát, pouze o poznání špinavější a infantilností prosté. Je pravda, že první hodina je do značné míry nadbytečná a film by se bez ní snad i obešel. Nedá se rovněž popřít, že popsat postavy jako jednorozměrné znamená jim jeden rozměr přidat. Na druhou stranu zrovna tohle o Star Wars platilo tak nějak vždy. Přetáčky místy rozpoznáte a to není dobře. A to co provedli chudákovi Cushingovi je na obracení se v hrobu po nejednu desetiletku. Zároveň však platí, že závěrečná půl hodina má na tuto sérii nebývalé grády, že si to jde svou vlastní cestou a že Edwards působivě pracuje s prostorem i měřítkem (minimálně tedy v Imaxu to v tomto ohledu funguje výtečně). Ano, není to nic více než blockbusterová vypalovačka na jedno použití. Ovšem je to zdařilá vypalovačka na jedno použití, která se sympaticky nesnaží být ničím jiným; nikoli událostí a už vůbec ne popkulturní modlou jako jiné do sebe zahleděné příspěvky do tohoto univerza. PS: Giacchinův doprovod sice není tak kvalitní a ani vděčný/vhodný na samostatný poslech jako Williamsův, ale i přesto je paradoxně lepší, jelikož oproti němu na sebe nestrhává pozornost a plně slouží jen a pouze filmu. (15.12.2016)