Predátor: Evolúcia

Snímok "Predátor", ktorý v roku 1987 natočil režisér John McTiernan, je stálou a neodmysliteľnou súčasťou v rebríčku mojich najobľúbenejších filmov. Je to klasika, na ktorú nedám dopustiť. Ďalšie pokračovania a projekty, v ktorých sa objavil tento neľútostný mimozemský lovec a zberateľ ľudských trofejí ma síce potešili, ale nijak zvlášť nenadchli. Názornym príkladom toho môjho konštatovania je titul "Predátor: Evolúcia", ktorý mal premiéru v roku 2018. Ja som si ho však pozrel až v máji roku 2024. A to po zhliadnutí hodne podareného filmu "Predátor: Korisť". Pri ňom som sa tak nejak znova naladil na nostalgickú predator vlnu. Avšak táto variácia režiséra a scenáristu Shane Blacka z roku 2018 ma zasa tak trocha schladila a zároveň utvrdila v názore, že pôvodný snímok z roku 1987 nebude nikdy prekonaný. *** (28.05.2024)

Tyvole, koho by napadlo, že tohle bude tak radikální průser? Přitom Shane Black coby režisér? Vždyť to je absolutní výhra. Co se tedy zesralo? Snad asi to, že si tu Shane z Predátora udělal tak trošku prdel. Predátor je drsňačina. Je to jako kdybyste partu těch nejdrsnějších vojáků vhodili do vietnamské džungle a chtěli po nich, aby si proklestili cestu těmi nejhoršími sračkami. Oni totiž půjdou a tu cestu si proklestí. Stejně tak, jako když Arnold kropil kulometem do džungle a nevěděl, co se kolem něj děje. Ta podstata ale byla jasná. Ne nahnat strach k absurdnosti, ale nahnat strach k realističnosti a k tomu přidat kopu vostrejch hlášek, které budou legendární ještě po třetí pokolení. Jenže tady? Tady hlavním tématem Predátorů je autistické dítě a celé se to ještě k tomu točí kolem kopy pošuků, kteří se vůbec neberou vážně a dělají z filmu strašnou parodii. Chápu, že tak to bylo myšleno, ale musím říct, že to mi k Predátorovi prostě vůbec nesedí. Já původního Predátora neznat, tak asi spokojenej víceméně jsem. Třeba Keegen-Michael Key je komik povedenej...patří ale komik do Predátora? Podle mě kurva ne. Pardon, že jsem sprostej, ale tenhle film si vytříbenější komentář nezaslouží. (07.05.2019)

Scenárista a režisér Shane Black se vrátil k sérii o vesmírném lovci a v kinech opět teče pořádný kotel krve. Bohužel je to ale jediné pozitivum, které lze na novém Predátorovi najít, neboť film zpětně dělá mistrovské dílo i z Antalových Predátorů, kteří alespoň působili jako ušlechtilá pocta originálu. Black se sice k Arnieho krvavé fašírce vrací skrze ústřední hudební motiv a značně pokleslou béčkovou atmosféru. Zápletka o spadlém predátorovi, kterého nahání větší predátor, přičemž se do všeho zamotá autistický chlapec a jeho táta voják s bandou totálních psychopatů, má nakročeno k titulu nejstupidnější zápletky roku a Black během filmu prokazatelně kašle na logiku a jakoukoli smysluplnou dějovou výstavbu. A nenechte se vysmát. Původní Predátor neměl vůbec špatný příběh. Novinka je oproti němu blackovsky cynická, má cool děcko, odehrává se o svátku (tentokrát Halloween) a dojde na oplzlý humor. Jenže dějově je to tragédie, která v závěru ani pořádně nevygraduje a je poznat, že se film několikrát přetáčel, když se řada motivů ani neuzavře. A závěr je už na hraně absurdní parodie se žhavou kandidaturou na Zlatou malinu. Mrzí mě to, těšil jsem se strašně moc. (13.09.2018)

Kéž by pocta klasice, sveřepá, do sebe zahleděná žánrovka, nebo alespoň úsměvné guilty pleasure Predator geeka. Nic z toho. Rádoby vtipná nablblá akčňárna, kde je zábavná jedna situačka ze sta a příběh tvořil někdo, kdo je buď ze střední školy a zbožňuje predátoří universum a nebo profesionální scénárista který universum nesnáší, potažmo byl pod vlivem omamných látek. Solidní krvárnu navíc posílá do kopru zbytečný a ne moc podařený digifest. Pustit jen za předpokladu, že lovecké hračky, zabijácký instinkt padoucha a hudba z původního filmu byly pro vás něco nezapomenutelného. (19.12.2018)

Asperger versus Predator je akční, svižná, nápaditá a vtipná jednohubka, nonšalantně vysekávající poklonu kultovním klasikám jedna a dvě, o nerovném souboji ubohého hnusného matkojeba z vesmíru s bandou po zuby ozbrojených bezskrupulózních syndromů a posttraumatických stresů. A jak známo, stresy udolají i vola, tudíž ubohý kosmický sportovní lovec, byť tentokráte mutačně apgrejdovaný, nemá od začátku proti té narušené kohortě učebnicových psychošů vůbec žádnou šanci. Po veletrapných Správných buznách jsem byl přesvědčen, že se za panem Černým již definitivně sevřely hýždě, ale jak z řiti vidno, Šejn to tam někde v hlubinách tlustého střeva pořád ještě má, stále umí vybrat a skvěle povodit kástingově přesné asociální úchyly a vložit jim do huby solidní nálož neotřelých hlášek. A tak vytrhnout páteř i s hlavou vyloženě zasloužil snad jen ten narkáč s nůžkami, jenž některé ty kokainově frenetické konce scén a pár obskurních LSD přechodů stíhal asi jako jediný a stříhal jako oficiální krejčí Čekteku, nedbaje, že 90 procent publika před návštěvou kina obvykle nefetuje. A taky to mělo mít víc Yvonky♥! Mnohem víc!!! (22.09.2018)