Ronja, lúpežníkova dcéra

Tak toto je legendární pohádka mého mládí a to bez debat. Stále i po tolika letech kdy už jí moc v televizi nevysílají, ji mám před očima jako živou, resp. všechny ty opravdu strašidelné a napínavé scény. Jistě je to pohádka při které jsem se jednak skvěle bavil a pak také docela i bál. Celý ten podivný svět severských skřítků, trollů a harpyjí ožívá v celé své pochmurné děsivosti zásluhou výtečných loutkových scén, skvělých vizuálních efektů, a v neposlední řadě pak krásnými záběry z panenské přírody. Tato romantická pohádka s dobrým koncem dvou znepřátelených loupežnických stran, pod vedením na jedné straně Mattiho a na té druhé Borkyho byla původně knihou od známé severské spisovatelky pro děti a mládež Astrid Lindgrenové. Nevím knihu jsem nikdy nečetl ale film mě zaujal jak zdařilým zpracováním, tak dobrými hereckými výkony. Optimisticky laděný snímek opravdu může být hodnotným zážitkem pro všechny dnešní děti kteří tuto pohádku ještě neviděli a stejně tak i pro dospělé. Nejlepší scény: tak určitě úvodní skákání přes propast, mytí nahých loupežníků, skřítci a jejich: "Proč pak to-to děláš, po-potvůrko po-podivná", a v neposlední řadě pak samotné nepřátelské harpyje. Navíc si bohužel už nevzpomenu. Je to nejméně už deset let co jsem to viděl naposledy. Z nostalgie a z jisté originality však ale nakonec dávám za 5*. (04.10.2006)

Jako malej jsem miloval tento film. Pamatuju si, jak jsem jednou čekal, až budou tento film dávat na ČT - měli ho dávat v jednu a já už od osmi ráno se nemohl dočkat. Myslím, že jsem zažil je málo delších dní. Líbil se mi ten dobrodružný život v lese - dobrodružný život, pro který jsem miloval knihy Julese Verna. To se však ztratilo - žádný dobrodruh ze mě nevyrostl a jediným "dobrodružstvím" je snaha plnit termíny v práci. Avšak dobře si pamatuju, jak mi přišla úžasná představa žít někde v lesích, obstarávat si jídlo v krajině a připadat si svobodný. Tak na mě působila většina filmu. Ale už i jako dítě na mě zapůsobil ten pocit "vše se změnilo". Podobně jako ve filmu Podivné dědictví, kdy se tři představitelé divokého západů obtížně vyrovnávali s příchodem civilizace, tak zde se loupežnící (pro mě samozřejmě ti dobří) museli vyrovnávat s tlakem vojáku (i když to tam bylo jen řečeno). Tato změna byla umocněna smrtí starého "peera" (nevím, jak to napsat - ale neodvážil jsem se to napsat s "é" :-D). To vše na mě hluboce zapůsobilo už v dětských letech. Možná proto i po těch letech jsem moc rád shlédl znovu tuto pohádku a s čistým svědomím mohu dát pět hvězdiček. Tohle je opravdu pravá pohádka - pohodová a přitom v žádném případě infantilní. Ještě si neodpustím poznamenat, že jsem fakt nesnášel ty "p-p-pročpak to děláš, p-p-potvůrko p-p-podivná". Zvláštní, že to samé jsem si nyní přečetl v příspěvku Geminiho. Ještě zvláštnější je, že je nesnáším dál. :-D (26.07.2011)

Moc hezký rodinný film o krásném přátelství dvou velmi svérázných loupežnických dětí, které dokázaly spojit znepřátelené loupežnické bandy svých rodičů. Hezký příběh, pěkná příroda a skvělé hlášky! "Ukradli nám všechno, co jsme ukradli!" "Podívej, tamhle jde moje čepice!" "Pro-pro-pro-pročpak to děláš, potvůrko podivná?" "Myslím, že by se měla přinést voda. Sama se nepřinese!" "Žádný dítě není tak krásně špinavý jako ty!" (01.01.2017)

Geniální jsou ty oslavné zpěvy a tance loupežníků... jako malá jsem si přála dostat se tam mezi ně a řádit. Netradiční pohádka, ojedinělá, originální, je v ní všechno i bez spanilé princezny a udatného prince... člověk by si přál vyběhnout najaře s Ronjou do lesů a pořádně si zařvat.. Měli by ji častěji reprízovat. (15.03.2011)

Nádherný příběh, obdivuhodně krásná příroda, docela dobré herecké výkony, zajímavé triky, harpyje, roztomilí skřítci, jejichž valná část slovní zásoby začíná písmenem P, osobitý humor - tím vším dokáže Ronja zaujmout nejen v dětském, ale i v dospělém věku. Astrid Lindgren (zde i jako autorka scénáře) sice zřejmě primárně píše pro děti, zdá se, že však nijak nezapomíná ani na ty dospělé děti, nebo to skryté dítě v nás dospělých. (26.11.2008)