Ronja, lúpežníkova dcéra

Pohádka pro trochu starší děti, natočená jen tři roky po vydání knihy. Odehrává se v magické krajině s podivnými lesními bytostmi (děsivé a otravné harpyje, hrůzu nahánějící šedí skřítci a naopak neškodní zvídaví a koktaví skřítci). Navzdory opakovaným nudným pasážím loupežnických zpěvů je film celkově působivý především pro zobrazovanou odvahu, hrdost, sílu přátelství, charakter, zatvrzelost, je napínavý, strašidelný... a skvělé jsou hojné záběry do tváří hrdinů. Chci vyzdvihnout i povedené obsazení jednotlivých rolí, zvlášť ty dětské musely být vážně náročné (vzhledem k různému tomu lezení po skalách, ježdění na koních, plavání v divoké řece...), škoda, že představitelka Ronji už nikdy nic jiného nenatočila. Napořád si budu pamatovat ten zlomový moment, kdy Ronja výborně přeskočila na druhou stranu, to nemá chybu. "Za to tě mám ráda, Birku, bratře můj." (28.08.2023)

Velmi dobrý film pro děti (a pro dospělé, kteří ještě nezapomněli, že byli dětmi ;o) Jasně, že tomu lze i lecos vytknout. Příliš papundeklově vyhlížející hrad, z dnešního pohledu naprosto dřevní animace, místy trochu ledabylý střih, pasáže nad kterými jsem svého času skoro slzel mi dnes připadají spíš nechtěně komické.. Má ale hledání hnid v tomhle případě smysl? Navíc minimálně "drsnost" příběhu, složitost děje a modelovost situací zkrátka nesmí překročit určitou mez, za níž už by to nebylo pro děti pochopitelné či přijatelné. Loupežníci musí olupovat citlivě a vtipně, stejně jako zápas loupežnických band jednoduše musí být nekrvavý. Tohle všechno přitom Ronja plní na jedničku. Navíc je neuvěřitelně vtipná a s roztomilou nadsázkou natočená... Nezbývá mi proto, než zanechat vypočítávání skutečných i domnělých filmařských poklesků a jednoduše se kochat krásou lesních záběrů, nostalgicky vzpomínat a užívat si po špetkách přidávané životní moudrosti Astrid Lindgrenové, paní, jež dokázala ve svých knížkách dokonale oslovit děti a přitom rozhodně nenudit dospěláky, kteří se k tomu jakýmkoli způsobem nachomýtli... Celkový dojem: 85% (14.09.2006)

...po-po-po-podivné po-po-po-potvůrky, harpyje a šedí skřítkové, kteří vám vysajou krev, když se bojíte... no co si budem nalhávat severské pohádky mají úplně jinou poetiku než ty naše středoevropské a taková změna není nikdy na škodu... mimochodem jako malý jsem to viděl několikrát, ale pamatuju si z toho jenom matně Ronju s nohou ve sněhu a útočící harpyje - to jsem se tehdy fakt bál (šedí skřítkové by si na mě smlsli); ale jinak mi z toho v hlavě nezůstalo vůbec nic, takže jsem teď k tomuhle filmu přistupoval s čistým štítem, ale i tak a po těch letech je to rozhodně koukatelná a hoooodně sympatická pohádka... (zaslouženě mezi 10 nejlíp hodnocenými pohádkami tady) (31.01.2009)

Nedílná součást mého dětství. Vzpomínám si jaký svátek to pro mne byl, když ji jednou za čas dávali v televizi. Nejvyšší hodnocení však nedávám jen z nostalgie. Ač triky už působí dosti naivně, tak tahle dobrodružná pohádka má stále co říct. 90% "P-p-p-p-pročpak to děláš, p-p-p-potvůrko p-p-podivná?" (16.04.2007)

Povtůrka podivná. Nejlepší severská pohádka co znám se spoustou pro mě ve svém útlém věku neznámých bytostí. Trikově rovněž na svoji dobu báječně zpracováno. S odstupem času tato opravdu výjimečná a krásná pohádka neztrácí nic na svém půvabu i po takřka pětadvaceti letech. Všechny Hobity i s prstenama strčí s přehledem do kapsy... (06.11.2007)