Stepujúca stonožka

Další francouzská odbojářská komedie, tentokrát ale slabší. Je to jednak určitou vulgarizací, ale hlavně absencí výrazného hrdiny, jako byla trojice ze Sedmé roty atd. Perrin a spol. tvoří zaměnitelnou skupinku potřeštěnců á la LesCharlots, příběh je zaplněný figurkami, které v určitém okamžiku použije a hned zase zahodí a Michel Galabru hraje příliš malou roli. Škoda, ono by se z toho totiž dalo vyždímat mnohem víc. To, že má samotný Göring zájem o sochu Venuše milotské, přece nemuselo znamenat jen její přemisťování z A do B a zoufalé pokusy ji během přepravy ukrást. Těch možností s falsifikáty, záměnami, dalšími zájemci... No vzpomeňte na obraz Padlé Madony s velkými balonky z britcomu Haló, haló! :-) 60% (23.01.2006)

Tři francoužští mladíci se rozhodli učinit neviditelný odbojný krok proti Hitlerovu impériu a zabránit, aby se socha Venuše Milóské nedostala do nenechavých nacistických praciček. V Louvru zůstat nemůže, světovou sbírku umění nakradenou pro Třetí říši doplnit nesmí a ke strejdovi na venkov vede strasiplná, ale dostatečně zábavná cesta. (29.12.2008)

Výskyt humoru není zaručen a divák bude dost stepovat, aby se ho vůbec dočkal. Je-li divák stonožkou, čekání unaví jeho končetiny. Vlastně jsou zde jen dvě humorné scény. První přijde asi po hodině, když dva odbojáři v převleku za gestapáky vysekají z maléru svého třetího kamaráda, který byl v převlečení za ženu dopaden při razii v nevěstinci. Mimochodem, na tu dobu pěkné kněžky lásky. Od této povedené scény se tempo filmu výrazně zvýšilo a bylo doplněno groteskním finále, v němž se nalézala druhá humorem načichlá scéna. Německý generál divoce souloží se svojí podřízenou a jeden z odbojářů jim při tom "asistuje" schovaný pod velkou postelí. Pelest pod přírazy naráží do jeho hlavy. Poměrně vděčný a nikterak nápaditý humor v chaotickém rozložení zápletky se jako stonožka vine celým filmem. Na zápletce se dalo zapracovat. Tahat se celý film o jednu sochu, mně přišlo poměrně stereotypní. Posléze už napětí kolem osudu sochy opadávalo. Herecké obsazení hodně neokoukané. Určitě existuje spousta diváků, kteří si herecký trojlístek Perrin-Mirremont-Moreau vybaví v souvislosti snad jen s tímto filmem. U mě tomu tak rozhodně je. Dabing ok, patřil k těm kvalitním. Kudrnáče Francise Perrina daboval Mirek Středa, ale k němu by se hodil Pavel Trávníček, který daboval Rogera Miramonta. Jean-Jaques Moreau mně typově připomínal německého komika Mike Krugera (maník z komedií o nosáčích). Neznámějším v hereckém ansámblu byl vždy skvělý Michel Galabru geniálně nadabovaný jeho dvorním dabérem Soběslavem Sejkem, který se i ve vedlejší roli nikterak neztratil. Z německých oficírů číšil respekt, ale samozřejmě jejich postavy musely být ty méně prozřetelné, aby svojí chytrostí nepřevyšovaly mazané francouzské odbojáře. Film nevyužil potenciál jejich postav naplno. I u komedie, která si dělá legraci z války, by se měl divák strachovat o svoje hrdiny. Tady, až na pár nevýrazných náznaků, k ničemu takovému nedochází. Vlivem řídkého děje se po půl hodině filmu stalo, že mně to připadalo, že mám za sebou nejméně o hodinu delší projekci. Bohužel, ještě víc jak hodina filmu byla přede mnou. Zpočátku pořád to samé omílání jednoho, do toho se přidal zrychlený pohyb postav v rámci groteskního rázu. Film spasila závěrečná půlhodina v dynamičtějším ražení. Ale ani ta nebyla nic tak extra. Ve výsledku je tahle letitá a proslulá komedie chaotickou kravinkou, která je zbytečně přechválená. O nic nepřijdete, když ji nikdy neuvidíte. Tenhle galský kohout by potřeboval víc zrní. Málo ho odbojáři krmili stonožkami. 40% (28.06.2015)

Průměrná komedie na vděčné francouzské téma - okupovaná Francie. Oproti jiným kouskům na podobné téma (Sedmá rota či Velký flám) je to výrazně slabší. Ale určitě nemůžu říct, že by se nejednalo o pohodovou oddychovku. 60% (03.09.2022)

No namiesto žáner komédia by som Stepujúcu stonožku zaradil skôr k ľahkej akčnej road movie. Ono smiať sa už príliš nie je na čom, ale zabaviť sa na filme stále dá celkom slušne. Dej poriadne odsýpa, o postavy sa báť nemusíme, pretože vieme, ako to celé skončí, pričom práve dovetok patrí k najlepším momentom snímky. No a ak vybrať nejakú hlášku, na ktorej sa dá pobaviť aj dnes, tak poznámka o tom, že chaloši majú nahánať samých seba a tak dúfajú v to, aby sa náhodou po ceste niekde neuvideli, je asi najvtipnejšia. No, áno, už to fakt nie je nič na válanie sa po zemi... (09.07.2018)