Réžia:
Jean GiraultKamera:
Didier TarotHudba:
Claude BollingHrajú:
Francis Perrin, Roger Miremont, Jean-Jacques Moreau, Michel Galabru, Jacques Balutin, Jacques Marin, Yves Barsacq, Henri Virlogeux, Hans Meyer (viac)Obsahy(1)
Nacistický generál Goring túži po vzácnej soche Milotskej Venuše, ktorá si našla svoj prechodný domov v najznámejšom francúzskom zámku. Do krajiny galtského kohúta vyšle generál špeciálnu jednotku, aby sochu čo najrýchlejšie priviezla do Veľkej ríše. Jacques, zamestnanec múzea, je náhodným svedkom ostrého dialógu medzi nacistom a riaditeľom Louvreu. Okamžite informuje svojich dvoch priateľov sochára Francisa a výčapníka Henriho, o opovážlivosti Nemcov. Mladým Francúzom sa generálov úmysel ani trochu nepozdáva a sú pevne rozhodnutí krásne kamenné telo Venuše uniesť. Na realizáciu svojho plánu však majú iba dvadsaťštyri hodín. Ich heslom pri vlasteneckej lúpeži ako svoj čin nazývajú sa stáva záhadná veta: stonožka stepuje... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (95)
Při tom množství dobrých až skvělých komedií, které natočil, měl zkrátka i Jean Girault nárok na několik slabších kousků. Tohle je jeden z nich. Stepující stonožka je vlastně mix Sedmé roty, Velkého flámu a Bažantů, který ale zábavnosti kteréhokoliv z těch filmů bohužel nedosahuje. Sliboval jsem si od ní víc - třeba využití onoho titulního hesla mohlo být větší, čekal jsem, že se dozvíme, k čemu sloužilo. A ono ne. Nejvíce mě tak potěšil Michel Galabru (který dnes bohužel zemřel) v malé, ale zábavné roli: "Pánové ze štábu byli tak laskavi a rekvírovali mi včera večer moje sídlo." ()
Klasická, stará dobrá francouzská komedie. Skupina přátel ukradne sochu Venuše z Louvru a snaží se jí propašovat přes celou okupovanou Francii ke strýci jednomu z nich (jako vždy skvělý Michel Galabru). Dobré hlášky, hezké holky a scéna soulože německého generála se svou asistentkou je prostě výborná. 100% oddychovka. ()
Průměrná komedie na vděčné francouzské téma - okupovaná Francie. Oproti jiným kouskům na podobné téma (Sedmá rota či Velký flám) je to výrazně slabší. Ale určitě nemůžu říct, že by se nejednalo o pohodovou oddychovku. 60% ()
Není to nejlepší komedie Jeana Giraulta a není to ani nejlepší francouzská komedie. Ovšem Stepující stonožka opět dokázala, že Francouzům válečné komedie prostě jdou. Na Sedmou rotu tenhle film nemá ani v nejmenším, ale já jsem se u něj prostě báječně bavil. Je tu osvědčené schéma útěku, záměn, prekérních situací a sympatických herců. A právě díky nim jsem si říkal, že kdyby tam hráli Les Charlots, bylo by to mnohem lepší... Ale Galabru opět nezklamal. Opravdu geniálních vtipů tu sice bylo jen pár ( postel ) ovšem ani tak se opravdu nebudete nudit. Pobavil jsem se opravdu moc příjemně a rozhodně se někdy podívám znovu. Jen to mohlo být lepší, takhle 75%. Ale doporučuji, nebudete zklamáni - tedy pokud obdivujete francouzský humor. ()
Vynikající komedie, která navíc skvěle paroduje tématiku odbojářů a partyzánů obecně. Výborná zápletka a samozřejmě nemohou chybět komisní Němci se svými fanatickými důstojníky, kterým Francouzi ve svých válečných komediích dávají se vším všudy a rádi vyžrat až do trpkého konce okupaci za druhé sv. války.. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (1)
- V rolích okupačních četníků, jimž neovladatelný náklaďák přejede bicykly, se objevili Guy Grosso a Michel Modo, představitelé četníků ze Saint Tropez. (GordonCZ)
Reklama