Réžia:
Jean GiraultKamera:
Didier TarotHudba:
Claude BollingHrajú:
Francis Perrin, Roger Miremont, Jean-Jacques Moreau, Michel Galabru, Jacques Balutin, Jacques Marin, Yves Barsacq, Henri Virlogeux, Hans Meyer (viac)Obsahy(1)
Nacistický generál Goring túži po vzácnej soche Milotskej Venuše, ktorá si našla svoj prechodný domov v najznámejšom francúzskom zámku. Do krajiny galtského kohúta vyšle generál špeciálnu jednotku, aby sochu čo najrýchlejšie priviezla do Veľkej ríše. Jacques, zamestnanec múzea, je náhodným svedkom ostrého dialógu medzi nacistom a riaditeľom Louvreu. Okamžite informuje svojich dvoch priateľov sochára Francisa a výčapníka Henriho, o opovážlivosti Nemcov. Mladým Francúzom sa generálov úmysel ani trochu nepozdáva a sú pevne rozhodnutí krásne kamenné telo Venuše uniesť. Na realizáciu svojho plánu však majú iba dvadsaťštyri hodín. Ich heslom pri vlasteneckej lúpeži ako svoj čin nazývajú sa stáva záhadná veta: stonožka stepuje... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (94)
Neměla jsem v úmyslu tenhle francouzský film srovnávat s jinými francouzskými komediemi, které se odehrávají v průběhu druhé světové války, ale porovnávání jsem se stejně nevyhnula, i tak jsem se při sledování příjemně bavila a věřím, že budu bavit dál. Je to oddechovka, tak jak má být a hlavní postavy jsou sympaťáci. ()
Tři francoužští mladíci se rozhodli učinit neviditelný odbojný krok proti Hitlerovu impériu a zabránit, aby se socha Venuše Milóské nedostala do nenechavých nacistických praciček. V Louvru zůstat nemůže, světovou sbírku umění nakradenou pro Třetí říši doplnit nesmí a ke strejdovi na venkov vede strasiplná, ale dostatečně zábavná cesta. ()
No nikdo nevyužívá 2.světové války k humoru lépe než Francouzi, ale pokud jde o Stepující stonožku, tak ta má vtipoměr značně kolísající, zejména v první části jsem měl dost času na pilování zívání, naštětí se ve filmu nacházejí i pasáže jako to, s Michelem Galabru a Naci pohlavárem kde ordinuje stará dobrá francouzská škola vtipných dialogů a do vzduchu lítá jeden fór za druhým. ()
Francouzské komedie z válečného prostředí absolutně miluji, to vždy uměli točit jen oni. Takže takhle relativně nízké hodnocení opravdu nechápu, protože je to v podstatě na úrovni Sedmé roty, respektive Velkého flámu. Možná trochu méně sympatická ústřední trojice, ale rozhodně není ubráno na skvělých vtipech a nezapomenutelných scénách. Skoro by člověk chtěl tu dobu zažít a pomáhat jim při kradení Nilské Venuše. ()
Několik vynikajících gagů dělá ze Stonožky nadprůměrnou komedii i na poměry francouzských válečných komedií a nebál bych se je porovnat například s trilogií Roty. A nic na tom nemění fakt, že ke konci dochází dech a vývoj příběhu se opakuje v několika periodách, protože vtip jednoduše a vydařeně hraje prim. ()
Galéria (14)
Fotka © NBC Universal
Zaujímavosti (1)
- V rolích okupačních četníků, jimž neovladatelný náklaďák přejede bicykly, se objevili Guy Grosso a Michel Modo, představitelé četníků ze Saint Tropez. (ČSFD)
Reklama