Gummo

Harmony Korine vás nechá prožít vzpomínku, kterou jste neměli. Gummo naplňuje umělecké úsilí o zachycení momentu v čase, pohybu, emoce apod., především proto, že jde o improvizační hru, jejímž cílem je míchat (pravdu a lež, hudbu všech druhů, obrazové formáty, nebo např. střihové a zvukové postupy). Nesnaží se sdělovat, mluvit, popisovat, zhodnocovat a právě tím řekne mnohem víc. Není to svět zamčený do krabice, ale prostě nápodoba světa ponechaného v celé šíři a zároveň jasné ztělesnění filmového média. U většiny filmů se můžeme ptát: o čem to je, co tím autor chtěl říct? V případě Gummo se ptáme: kam se podíváme, co nám Harmony Korine ukáže? (04.09.2016)

Ještě než se dostanete přes úvodní titulky, je jasný, že tenhle white trash shit bude totálně random, minutu po minutě se dostáváte v napůl dokument stylu do místa kde chcípl (nejen) pes, monology v pozadí šumí jako vítr, tentokrát to není nějakej vizuální nebo příběhově silovej ponor, ale spíš taková čekovačka několika existencí z předměstí, jedinci sevření nějakým cyklem přežívání... násilí, degenerace, zneužívání, sběr a zabíjení pouličních koček a zvířat a jejich prodej, sjíždění se lepidlem, tuning bradavek, sprostí malí smradi-kovbojové "That rabbit can kiss my ass.", mullets, černý trpoš, prostitutka s downovým syndromem, zápas s židlí, žraní špaget ve vaně, jedna random věc střídá druhou, je to tak odd, že jde vidět, že to musí kořenit z pravdy. Napadlo mě, že kdyby v tomhle stylu natočili třeba McCarthyhho ¨'Dítě boží', bylo by to to pravé ořechové. Tahle stylizace je na debut hodně neotřelá, nutí vás to se dívat, ale zároveň vlastně neočaruje a nepřinese nic víc, než ten zvláštní dojem toho, co se tam děje... a s přibývající stopáží pomalu ale jistě víc nudí, aby tu nudu vždy rozbila zase něčím random. Kruh, stejně, jako pro hrdiny. Ale Harmony Korine je tvůrce, který se motá jen okolo projektů, které se jinak, než jako random snad označit ani nedají, za mě vedou spíš jeho 'Spring Breakers' nebo dokonale bezcílný 'Beach Bum'. (30.01.2024)

ADHD poezie a óda na tvůrčí svobodu. Kočky, hurikány, Roy Orbison a králičí uši. Fragmentární vyprávění o situacích a motivech, které by se daly pojmenovat chronologicky jen těžko. Gummo je často o krutých a zlých věcech, ale skrz svou estetiku a obrovskou empatii, kterou ke svým nedokonalým postavám chová, zle ani krutě nikdy nevyznívá. Je to na první pohled bizarní film, jasně, ale ve skutečnosti je hlavně citlivý jako málokterý jiný. „Life is beautiful. Really, it is. Full of beauty and illusions. Life is great. Without it, you'd be dead.“ (28.08.2023)

Čistě nezávislá filmařina a sociologická sonda do amerického maloměsta. Dominuje zde řada ujetých scén, hrubého výraziva a celkově se koncept částečně rozpadá pod vahou režisérových uměleckých ambic. Toužebná očekávání tedy naplněna nebyla, jelikož talent Harmony Korineho zde jede asi tak na půl obrátky. (05.02.2022)

Film v dokumentárním stylu, s jistou dávkou výpovědní hodnoty, ale bez děje (což by zas tolik nevadilo), bez atmosféry a hlavně bez pointy (pokud nepovažujete za pointu to, že byste nechtěli žít v takový zvrácený díře plný zhovadilejch omezenejch "lidí"), který by byl rád uměním, ale bohužel se jen se tak tváří, protože na víc prostě nemá. Ohrazuju se proti tvrzení, že když mě "film" podobnýho ražení znechutil, nehodnotim ho přívětivě. Uvědomuju si, že takové věci se ve světě děli, dějí a dít budou, ale o to přece vůbec nejde. Prostě nemůžu hodnotit kladně film, který se ani filmem nazvat nedá, když už, tak možná hraným dokumentem, ale to - jak už tu někdo řekl - zahleděným do sebe, bez přesahu, bez něčeho víc, co by z něho dělalo ono umění. (04.12.2006)