Odobrať z priateľov

Palec nahoru za způsob, jakým se Unfriended představuje. Divák až s voyeurovskou přesností sleduje v reálném čase (!) partičku teenagerů, kteří na sociálních sítích na sebe vzájemně práší nehezkou špínu, a navíc zjišťují, že jejich rok mrtvá spolužačka možná nebude úplně tak mrtvá. Tvůrci nejen, že zvolili zajímavý způsob samotného natáčení, ale nezapomněli ani na důležitou internetovou propagandu (stačí, když mrknete do ksichtbooku na Lauru Barnsovou). Horší už je to s hororovou stránkou, která se proměňuje spíše do hi-tech thrilleru; atmosféry a lekaček minimum, ale buďme rádi, že alespoň to napětí funguje v klíčových momentech. Pokud však čekáte závěrečnou satisfakci, nedočkáte se. Spíš vás to nasere. (50%) (21.06.2015)

No jo, jen si zahudrujte na film, jehož náplň tvoří banda nesnesitelných náctiletých pitomců, bavících se skypováním, kyberšikanou a vzájemným chcaním si na nohy. Když se ale člověk přenese přes povrchně debilní předsudky, snadno odhalí rafinované jádro tohohle filmu. Největší odchylkou od jiných hororů pro adolescenty je vědomí, že se Cybernatural nesnaží svoje postavy očistit, stmelit, přivést na lepší cestu nebo dokonce glorifikovat. On se je jednoduše snaží zdeptat a zničit, přičemž k tomu používá jejich nejoblíbenější prostředek. Ve finálním důsledku jde ovšem ještě o kus dál, neboť nenabízí satisfakci ani provinilému divákovi; místo obligátního "chybovat je lidské a vše je možno napravit" sděluje něco ve smyslu "jste zrůdy a měli byste chcípnout". Laciná pudová zábava? Ale kdeže - je to jen přemrštěné naprosto stejně, jako výkřiky v bezpečí počítače schovaných internetových válečníků. Tvůrci navíc pochopili, že nemá cenu nafukovat stopáž a používat osvědčené žánrové berličky, takže se celých osmdesát minut z desktopu nehneme a scény sebemordů (slušně brutální) zabírají sotva několik sekund. Celek prostě funguje dobře a všechny argumenty typu "na to nečum, dyť je to kravina o debilech na skajpu" jsou asi stejně relevantní, jako nedoporučování Bezstarostné jízdy motorkářům. (30.07.2015)

Na obrazovce jsem měl obrazovku a na ní skupinku hysterických teenagerů, kteří předváděli 50 odstínů řvaní. Občas někdo někoho z nich krouhnul, z čehož byl vidět jen rychlý švih kamerou, ale vzápětí se zase začalo ječet. Ale vzdávám všechnu čest režisérovi. Ten se ani neobtěžoval vzít do ruky kameru, aby s ní pobíhal někde po lese, protože přišel na to, že "filmy" se dají točit i tak, že člověk vůbec nehne prdelí z domova. (31.07.2015)

Začínám čím dál tím častěji pozorovat, že standardy moderního hororu velmi markantně upadají. Unfriended je totiž jenom nudnou záležitostí bez kapky atmosféry, kde neustále zní vyzvánění Skypu a šest hysterických teenagerů. Upřímně nechápu některé uživatele, kteří tomuto "hororu" dali více jak dvě hvězdy. (31.07.2015)

Nekonvenční a inovativní horor, který představuje naprosto nový způsob filmového vyprávění - nic takového zde dosud nebylo. Snímek má zajímavý původ, který se datuje dlouhé roky zpět. U zrodu snímku stál jeho producent Timur Bekmambetov, který si uvědomil, že je téměř permanentně přilepený k obrazovce počítače, a po dlouhých 15 let choval v hlavě myšlenku na to, že by měl někdo natočit film o té části našich životů, kterou trávíme digitálně připojeni. A tak začal hledat někoho, kdo bude ochotný porušit tradiční filmařské postupy a bude mít mít odvahu přijít se zcela novým způsobem natáčení. Spolu s dalšími tvůrci vytvořil malý tým, který začal na filmu pracovat - prvním zásadním rozhodnutím byl nápad natočit to jako horor. Autor scénáře, Nelson Greaves, k tomu říká: "Filmy z žánru found footage (typu The Blair Witch Project) jsou děsivé kvůli limitům a omezením. A co je víc omezující, než být uvězněn na svém počítači a podléhat neznámému teroru?". I další průběh vzniku filmu byl velmi zajímavý a plný improvizací, protože tvůrci nemohli vyjít z žádných osvědčených postupů (žádný takový film dosud natočen nebyl), a tak museli vše vymyslet sami. Ve filmu vystupuje celkem 6 postav, které jsou uvězněny ve hře na kočku a na myš, kdy je po Skypu terorizuje neznámá bytost. Vzhledem k atypické povaze filmu byl nevšední i casting, který proběhl přes video chat, v oddělených místnostech. Vybraní herci od sebe byli při finálním natáčení kompletně odděleni - natáčelo se ve skutečném domě v Kalifornii, kde měl každý pro sebe vyčleněnou jednu místnost, jejíž design byl upraven tak, aby se od sebe všechny lišily. Cybernatural je tak nekonvenční v tom, že každý herec byl současně svým vlastním kameramanem - každého herce snímala jedna GoPro kamera připěvněná k jeho počítači, přičemž se natáčelo po celou dobu 85 minut na jeden zátah bez jediného střihu (herci měli v uších sluchátka pro komunikaci s režisérem). Zásadní úloha následně připadla postprodukční práci a střihačům, kteří museli dát dohromady výsledný obraz z 6 kamer a udržet výsledné napětí na maximu. Divák vnímá děj vnímá především z perspektivy Blaire Lily, kdy má možnost "v reálném čase" vidět takové detaily, jako je její váhání při psaní a přepisování různých slov, což nechává vzniknout pozoruhodným intimním příběhům (divák se tak stává doslova voyeurem, který dokonale vidí hlavní postavě "na monitor" a na to, co tam dělá). Ve výsledku vzniknul film, který moc strašidelný vlastně ani není a který dějově originalitou příliš neoplývá a víceméně pouze variuje důvěrně známé žánrové motivy z podobných filmů posledních let, ale za způsob, jakým byl film natočen, si zaslouží respekt. Dlouho jsem nebyl v kině na filmu, o kterém bych mohl říct, že něco takového tu vážně ještě nebylo - u tohoto revolučního počinu to platí dokonale. Za sebe jsem zvědav, zda se to uchytí, nebo zda to bude jen slepá filmová ulička. (19.06.2015)