Kingsajz

"Když je ti vše malé, tak vyřeš to trikem, svůj rozměr změň a staň se trpaslíkem." Tak trochu Matrix, trochu Ať žijí duchové, trochu Franz Kafka a trochu Miloš Macourek. Juliusz Machulski se netají svou inspirací fantastickými komediemi Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského a spol. a v Kingsajzu používá mnohé patenty jejich kameramana-vynálezce Vladimíra Novotného. Ale málo se ví, že i polskou kinematografií se v 60. a 70. letech přehnala vlna absurdních komedií, kde do života znormalizovaných Poláků zasahovali superhrdinové a šílené vynálezy. Tyto filmy byly narozdíl od českých adresnou satirou na politický režim a Sexmise i Kingsajz na ně volně navazují. Teď, když jsem film viděl znovu asi po dvaceti letech, překvapilo mě, jak dobře mu slouží neuvěřitelně hnusná móda 80. let. Všechny ty dámské pudlí účesy, vulgární líčení, neforemné oděvy, které měly signalizovat zálibu nositele v nedbalé eleganci... To vše dnes vypadá jako bizarní futuretro, vymyšlené speciálně pro fiktivní svět této městské fantasy, i když šlo jen o kulminační bod tehdejších trendů v oblékání. Proto nakonec i ten "normální" svět mimo vybájenou Šuplandii upoutá divácké oko a pomůže překlenout některé nudnější scény. Kingsajz je možná zbytečně dlouhý, ale stále poměrně zábavný. Kde jinde uvidíte například strhující dramatickou scénu horolezení po záchodovém prkénku a visení na splachovadle, aniž by působila trapně? "Małe jest piękne." 80% (13.07.2010)

Více než klasicky výborný výkon Jerzyho Stuhra, více než přeladná figura Katarzyny Figury, více než celkem roztomilý děj plný milého humoru ční neuvěřitelná a úžasná scénografie lodžských ateliérů (barrandovskými efekty podpořená), stejně jako celkové antiautoritativní poselství z doby labutích písní komunistické východní Evropy. (14.08.2022)

Tak tohle byl spravne ujetej film. Prislo mi, ze trpaslici jsou lepe odvedeny nez ve filmu Pidilidi a tema mi prislo trochu podobne Matrixu, taky tu jsou agenti, "vyvoleny" a prechazeni z jednoho sveta do druhyho. Zapletka je hodne originalni, docela promakana (Az na zmenseni spodku sem si nevsim niceho nelogickeho.) a hlavne hodne vtipna. Navic tu je spousta skvelejch hlasek, super hudba a vynikajici polsky herci, se kterejma jsem se setkal asi poprve, ale fakt nemeli chybu. Hlavne Jerzy Stuhr a Jacek Chmielnik byli bezchybny, ale taky to bylo tim, ze dostavali nejvic prostoru. Navic i trikove to je odvedeny slusne. A zaver prekvapi. Nemam zadne vyhrady, ale na 5* bych to nevidel. (15.08.2006)

Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě .. chtělo by se napsat, jenže chyba lávky. V Kingsajzu se naopak trpaslíci touží oprostit od své malosti a nejspíš i konečně zasunout, protože vy jste snad někdy viděli trpaslici? Já taky ne, takže jejich potřeby moc dobře chápu a schvaluju, jen je potřeba počítat s odporem (a pokud to budu brát i jako alegorii socialistického Polska roku 1987 tak i odborem - Solidaritou) .. (19.08.2013)

Když jsem snímek viděl poprvé na podzim roku 2010, byl jsem (možná až zbytečně ovlivněn kvalitami Sexmise) i přes vesměs kladné hodnocení docela kritický, ať už třeba k představiteli titulní role, či k soundtracku, jehož titulní píseň mi zněla jak "Diskžokej" od Ivety Bartošové. Reprízy s odstupem času (po šesti, resp. po deseti letech) však tyto výtky zahnaly. O to více se pak tedy lze kochat neomezenou invencí tvůrců (např. úroveň triků s tuzemskou stopou) a obdivem, jak opětovně tým kolem Machulského dokázal vměstnat na tu dobu velmi odvážný společensko-politický podtext. Stejně jako na úroveň humoru, která i přes některá prostředí vůbec není pokleslá - což má snímek podobné se Sexmisí, která také přesně ví, kde je tenká hranice mezi vkusem a nevkusem. Se znalostí režisérova díla, kterou jsem napoprvé neměl, vynikne i vtipný odkaz na Vabank (aneb "z nepřátel spojenci"), plus jsem s opakováním získal slabost pro tu část dějové linie, kdy se Olo a Ala postupně dají dohromady - aneb stejně jako v životě není nad krásné přátelství... V kategorii čtyřhvězdičkových byla Kingsajzu až škoda. 90% (07.11.2010)