Čekist

Srubov je součástí Čeki, která má za úkol zlikvidovat nepřítele státu, strany, komunismu. Rozjetý stroj na zabíjení lidí se už nedá přibrzdit ani zastavit. Sám Srubov je přesvědčen, že revoluce a zabíjení musí tak být, aby se národ očistil. Jeho myšlení už je tak přesvědčeno, že zapomněl na soucit, strach, lásku. Na ničem jiném nezáleží, bolest musí provázet ušlechtilou cestu bolševismu. Revoluce tu není kvůli němu, ale on kvůli revoluci. Musí sloužit a denně systematicky popravovat lidi - je to tak dobře, tak to má být. Ztratil veškeré lidské chování. Kdo se jednou dostane do sklepa, tak ví, že už nikdy nevyjde živý. Srubov je svědkem masových poprav, ale je přesvědčen, že jedině tato cesta je správná. Přestává býti člověkem, ale strojem, ale i jeho se revoluce dotkne. Nikdo není nedotknutelný pro revoluci. Všichni se provinili svou existencí, chováním i myšlením. Trest smrti se stal spravedlností a očistou pro nevěřící, stal se novým náboženstvím. Individualita je nebezpečná a myšlení je tím největším prohřeškem. Ale lidskost se nedá potlačit, najdou se zde malé projevy u odsouzených i Čekistů: vtipy, hra s plechovkou, zpěv, křižování = to se nikdy nevymítí! Šílený proces prováděn bez citu, promyšleně, systematicky. Nikdo se neschová. (30.09.2012)

Kvituji nevýpravnou, ale přesvědčivou volbu popravčích prostor, rovněž záměrný důraz na strojové a rutinní znázornění poprav i jakéhosi poklidu, kterým ten mlýnek na maso běžel a diváka měl snad i začít nebavit a usvědčit ho tak záměrně z toho, jak povrchní je, když si neuvědomuje podstatu a proto, že poprava pětice nahých lidí proběhla po třicáté identickým způsobem, se vlastně nudí, jelikož beze změny formy ztrácí interes. Čekist měl pár zajímavých momentů např: "Tavárišči, mně se chce tak žít!" či pokus o atentát "moralistické" slečny na Srubova....ovšem celkově mi to jako extra umělecká záležitost nepřišlo. Možná je to ale dobře, oceňme Čekistu raději jako pokus o svědectví, než ždímačku na city. Už to je od tvůrců ruské příslušnosti více, než by člověk čekal. 60% (14.06.2016)

Rusi vždy stavali kolektívne nad jednotlivé. Tam ako indivídum máš zmysel len ako poslušné koliesko mnoho miliónového organizmu. A ten, vďaka komu mechanizmus čo len škripne, ten ide jednoducho z kola von. Sofistikované riešenia Rusom nikdy nešli a tak na masové porevolučné vyvražďovanie opozície použili mechanickú hrubú silu. Včerpávajúci a únavný kolovrátok popráv sa neustále krúti dokola a tým vytvára akoby dokumentárny záznam práce v prostredí prevlhnutých pivníc, slúžiacich ako väzenia súdy aj miesta výkonu trestu v jednom. A trest za všetky protiboľševické skutky bol jediný: Razstreľ! Zastreliť. V tejto do detailov vykreslenej no predsa sa opakujúcej nude trochu zaniká príbeh vodcu čekistov, niekdajšieho intelektuála, zúčastňujúceho sa bohémskeho života v kaviarňach. Zrejme podľahol revolučnej propagande a teraz, poznávajúc pravú povahu revolúcie, hľadá v myšlienkach filozofov a v rozhovoroch s kolegami ospravedlnenie odpudzujúcej krvavej mašinérie, v ktorej on sám plní len úlohu spomenutého poslušného kolieska v stroji. (19.01.2016)

Koukám že tady spousta lidí zase nezná pravá historická fakta, takže zde opět padají řečí o vině Sovětů a další podobné nesmysle, takže já jen dodám že příslušníci této odporné organizace byli vesměs židochazaři stejně jako později u NKVD. Pod jejich krvavými prackami zahynuly milióny Rusů – šlechta, inteligence i prostý lid. Židochazar nemá historii, ale pouze kriminalní rekord až do dnešních dnů! Naďa Savčenko měla pravdu když mluvila o "židácích' v souvislosti s děním na Ukrajině, prozřela a zaplatila, místo slibné kariéry skončila v base! (11.07.2019)

Rusové vždy byli a budou agresivním národem lačnícím po krvi. Tudíž ta odporná zvěrstva, která se před divákem (s knedlíkem v krku) odehrávají mě ani nezaskočila. Celkem by mě zajímalo, jestli by tento film prošel současnou cenzurkou soudruha "všemocného" Vladimira. Odpovím si rovnou - nikoliv. Odporný film se zhruba tisícem prostřelených hlav, lidské krve a v ní se koupajících krys a obnažených mrtvých mužských i ženských! těl házených na valník bez sebemenšího respektu. Ale hlavně o pohledu do hlavy jednoho uvědomělého zmrdečka, jehož exekuční rozsudky, prováděné s rutinou konzumace vodky, přivedly do spárů šílenství. Film, při jehož sledování se člověk málem stydí, že je člověkem. Naštěstí nejsem Rusem. (04.10.2015)