Kukuška

Trochu nadneseného humoru s prostředí války, kdy se dva nepřátelé při útěku sejdou v jednom domě,kde jim je poskytnut asyl od jedné ženy, a protože každý mluví jiným jazykem (Rus a Fin),celé to působí tak nějak příjemně komicky, ale při tom nádherně přirozeně a věta ,, Jdi někam´´mi spolehlivě kouzlila úsměv na tváři až do konce filmu. Viděno v rámci Filmová výzva 2016 (16.05.2016)

Hrozně zvláštní film a jsem moc rád, že jsem ho viděl. Až u tittulků jsem si všim, že režisér je stejný jako u filmů Svéráz národního lovu a rybolovu. Finský voják mi byl nějaký povědomý a pak jsem zjistil, že je to finský student ze stejných filmů. Závěr sice trochu vybočuje, ale nic to nemění na tom, že je to nádherný film. (05.01.2006)

No, když tak nad tím přemýšlím, z velkým odstupem času, tak vlastně mě film hodně bavil a dost mě chytnul. Perfektní atmosféra, překrásné záběry hor a okolí, ale hlavně úchvatná krajina pro samotáře jak dělaná. Příběh je dostatečně silný a zajímavý. Konfrontace třech odlišných lidí mluvící třemi odlišnými jazyky je více než povedená a určitě osloví širší spektrum diváků, než Rogozhkinovy Svérázy. Největší devizou a pozitivem KUKUSHKY je ale černý humor, kterým doslova překypuje a který mě opravdu velmi vyhovoval. Film se mi moc líbil a i když mi někdy přišel až moc pohádkový velice mě zaujal a hodnotím ho velmi vysoko. (04.02.2005)

Lehce, jako zamyšlení nad nesmyslností války, lehce úsměvné, na konci až takřka mystické, takhle přesně na mě Kukuška působila. Nejdřív jsem si myslel, že je to název hlavní ženské hrdinky, ale až v průběhu sledování jsem zjistil, že je to název pro něco úplně jiného a to zběhlého odstřelovače. Ten spolu se svým ruským nepřítelem a rodilou laponskou dívkou tvoří opravdu bizarní trojúhelník. Fakt, že každý z nich mluví úplně jiným jazykem a navzájem si vůbec nerozumí, jim rozhodně nebrání v navázání „ dodavatelsko-odběratelských“ vztahů, které hlavně hlavní hrdince změní život. Úplně se vším všudy. Ale to až úplně na konci. (24.09.2014)

Náhoda, které pomohla válka, svedla dohromady tři lidi na dalekém severu. Rus, Fin a Laponka. Nerozumějí si ani slovo, ale je zábavné sledovat, jak každý mluví o něčem jiném, a přesto jako by si rozuměli - snad skrz svá srdce. Škoda té příliš rozvleklé a tudíž nudící scény návratu. Minimálně po vizuální stránce ale musí být každý divák uspokojen stejně jako ona Laponka, která neměla čtyři roky chlapa, a najednou jí do "baráku" přijdou hned dva. Záběry severské přírody byly obravdu překrásné. (31.01.2007)