VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský filmový režisér Eric Rohmer vytváří ze svých filmových děl uzavřené cykly. Po Morálních povídkách (1963-1972) a Komediích a příslovích (1980-1987) natočil v letech 1989-1996 Příběhy čtyř ročních období. Rohmer je výsostným autorským filmařem. Sám si píše scénáře a vytvořil si osobitý, nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v minimalistický způsob vyprávění o vnitřním světě jeho hrdinů a jejich vztahů s okolím.
V Jarním příběhu introvertní studentka hudby Natacha seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Tak trochu intrikaří, protože doufá, že její otec opustí svou přítelkyni a zamiluje se do Jeanne. Hodně se mluví, diskutuje o filosofii, o lásce, sexu a přátelství. Tyto nikdy nekončící diskuse jsou součástí všedního každodenního života. A nikdo z jejich aktérů netuší, jak to vlastně dopadne. (oficiálny text distribútora)
(viac)Diskusia
ondrech: Mě napadá, že jsi pitomý ty, protože mi nepřijde zrovna moc chytré říkat o něčem, že je to pitomé, hloupé, atp. jen proto, že tomu nerozumím (= nerozumíš). Občas je přeci docela uvolňující podívat se na film, ve kterém není honička za honičkou, případně trapné pubertální kecy - prostě pozvolna plynoucí snímek, ve kterém se mluví trochu jinak, než v (alespoň našem, mém) reálném životě...(a to platí pro celé Rohmerovo "čtvero ročních období")
ja nevim, ja nechci byt zaujaty, ale klasicke filmy francouzske tvorby jsou opravdu pitomé - nic jiného mě nenapadá.
Mnoho chytrých řečí zakrývajících obsahovou prázdnotu. No, možná jsem to jen nepochopil, ale i kdyby, tak nevím, jaký smysl může mít film bez obrazů, kde se jen mluví, mluví a mluví.