Mansfieldske sídlo

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . (02.05.2005)

Klasické dílo počínajícího realismu, do nějž Austenová vložila sebe samu, svou touhu po sdílené lásce. Ony vztahové šachy počínajících moderních středních vrstev jsou tu dokonale zvládnuty. Herečka v titulní úloze (Frances O'Connor) rovněž. Kritéria k dosažení rovnoprávnosti, rovnocennosti obou pohlaví mohou být rozličná. A současně i dosažitelná. I filmovou řečí. (10.07.2021)

Původní literární předloha rozhodně patří ke slabším dílům Austenové. Filmové zpracování obohatilo děj o neaustenovské dobové reálie, k nimž kolonialismus a otrokářství nedílně patřily, stejně jako rozkvět kapitalismu. V tomto smyslu je obraz tehdejší světové velmoci rozhodně přesnější, než jak ho známe z autorčiných románů, z mnoha důvodů omezených na shánění mohovitých ženichů pro ne/mohovité slečny a společenskou konverzaci ve venkovských salonech. Vždycky jsem si cenila lehkou ironii, s níž Austenová hleděla na své postavy, a tato ironie je adekvátně obsažena i ve snímku. Film sice nedosahuje úrovně dvou špičkových výpravných podívaných (Rozum a cit, Pýcha a předsudek), avšak určitě jsem se u něj nenudila, zatímco např. u vypulírované, leč upovídané a rozvleklé Emmy jsem často zívala. (18.01.2011)

Knihu jsem ještě nedočetla, ale zatím se mi ze všeho od Austenové líbí asi nejméně. Nějak se tam nic neděje... Co se týče zfilmovaných verzí, ta z roku 2007 byla příšerná. Tahle je už o dost lepší. Hlavní hrdinka je sympatická, hudba naprosto kouzelná. Bohužel - a je to asi hlavně zásluhou předlohy - první polovina filmu se vysloveně vleče. Od půlky je to zase mnohem lepší - záživné, dramatické a romantické. (30.03.2016)

Kdybych neznala román Jane Austenové sloužící jako předloha tohoto filmu, asi bych jí jeho autorství nepřisuzovala. Zpracování bylo modernější, realističtější a dynamičtější, jako by příběh byl posunut o nějakou desítku let dopředu. Chování a jednání hlavní hrdinky bylo rozhodnější a současnější, než v jiných snímcích této autorky. V dílech Austenové si osoby udržovaly odstup, bez intimního fyzického kontaktu a vložená erotická scéna byla v té době nemyslitelná a nepatřičná. Výprava byla jednodušší, hudba příjemná, přírodní scenérie působivé a herci méně známí, což ale nebylo na škodu. Chyběla tomu jen austenovská staroanglická pohodová atmosféra, emoce a jemný humor. Bylo to jiné, samo o sobě dobré, ale oproti jiným autorčiným adaptacím slabší. (06.01.2012)