Hana a jej sestry

Velice netradiční, ale přesto výjimečně natočená romantická komedie, ve které se o komediální linku stará hlavně hádejte kdo? Ano, starý dobrý Woody. Jeho hypochondrismus či hledání náboženství patří do zlatého fondu humoru. Romantická dějová linie však vůbec nepokulhává, právě naopak. Michael Caine skvělý, Barbara Hershey krásná. 9/10 (17.10.2008)

Kdybyste měli zkouknout z celé Woodyho filmografie jen jediný kousek, pak by to mělo rozhodopádně býti právě tohle typicky hořkosladké "sesterstvo putovních partnerů". Nenapadá mě totiž film, ve kterém by slovem i písmem zdatně vládnoucí židovský klarinetista Allan Konigsberg natolik obratně propojil a rozpohyboval všechna svá zamilovaná témata, jakými bezesporu jsou láska, smrt, bůh, ženy, hypochondrie, nevěra, smysl života, náboženství, New York, jazz a bratři Marxovi. A krom jiného taky krásně ukázal, jací alibističtí a přizdiseroucí slaboši a vychcánci dokážou být pánové tvorstva ve své emocionální nahotě. Sám Allen o tom jistě ví své, když po Diane Keaton (a řadě dalších) pustil k vodě i éterickou Miu Farrow a pojal za choť jejich adoptivní dceru... :-) (10.07.2012)

Tentokrát mě Woody zasáhl přesně a na 100 %. Hannah and Her Sisters je opravdu parádní drama/komedie/film ze života. Konečně Woody odsunul "svou postavu" (neurotik) na vedlejší kolej a zaměřil se na obyčejnější lidi a jejich problémy, (ne)lásky, vztahy… co vám budu povídat, nechápu, proč se o tomto filmu nemluví jako o jednom z nejlepších Woodyho snímků, co kdy natočil. Protože by se mělo. Rozhodně by si to tento snímek zasloužil více než třeba takový Manhattan. Já osobně tento film řadím do TOP 3 filmů od Allena. 100 % za uvěřitelné příběhy, za herecké obsazení (Michael Caine, Mia Farrow and Max von Sydow v tomto filmu excelují) a za ten konec (jestli ho Woody má či nemá rád je mi upřímně jedno, podle mého názoru tam pasuje skvěle). (19.09.2012)

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)

Popravdě o něco slabší, než jsem ve společnosti Allena zvyklý. Dokonce bych řekl, že nebýt jeho postavy svérázného (jak jinak) hypochondra, těžko bych si tentokrát hledal k příběhu cestu. Takhle ale naštěstí opět není o vtipné hlášky nouze a před kamerou září hotová herecká smetánka, kterou je radost sledovat stejně jako Woodyho moudrost a životní zkušenosti, které speciálne tady bohatě zúročil. Na víc jak 75% to ale zatím nebude. (02.08.2013)