Strážcovia Galaxie 2

"Možná to byl tvůj otec, ale nikdy ne tvůj táta." ___________ James Gunn to opět dokázal, opět na to šel od lesa, opět šel proti proudu, a natočil třeskutě zábavnou fantazijní hudební komedii o jedný nesourodý bandě bláznivých vesmírných outsiderů – a je jedno, že mezi ně patří šmoula s červeným čírem který si myslí že je Mary Poppins, týpek jehož životním vzorem je David Hasselhoff, egoistický mýval s obsesivní zálibou v střelných zbraních, malý mluvící strom který sotva vylezl z květináče, dvě vražedný kyborgský sestřičky, potetovaný wrestler který nechápe metafory, anebo hmyzí holka s anténama – zamilujete si je všechny. Strážci Galaxie Vol. 2 tak nejenom excelentně fungují jako feel-good space-opera o daddy issues, nebo vizuálně krásný barvičkovitý spektákl [který je natolik pestrobarevný až připomíná dětské omalovánky] s okouzlující osmdesátkovou retro estetikou, ale i jako ukrutně zábavná a neskutečně dojemná galaktická pohádka o strastech a radostech kamarádství, jinakosti a důležitosti rodiny s víc než inspirativním poselstvím: že i ten nejhnusnější grázl může mít srdce ze zlata. Je však nutno vše brát s patřičným nadhledem a komediální nadsázkou, protože ten smysl pro absurdno kterej z tohohle over-the-top vodvazu srší na několik parseků daleko nemusí sednout zrovna každýmu – jenže tenhle biják se mi takřka ze všech hledisek trefil do vkusu, že to ani neni možný. No a finální katarze je taková emocionální ždímačka, že je i pro největšího alfasamce obtížný zatlačit slzu – protože fakt pečlivě kulminuje všechny příběhové (pod)zápletky a motivy.... Tenhle film má prostě svoje specifický charisma a čaro, a hlavně má něco, co ostatním komiksovým blockbusterům tak akutně chybí: srdíčko – protože je na něm znát ta láska a péče, kterou do něj tvůrci vložili. James Gunn je fakt mistr svýho řemesla, kterej si doslova vycucal z prstu jeden z nejlepších blockbusterových spektáklů, co jsem za poslední roky viděl, a já mu za to nohy líbám.... Zcela bez debat moje nejoblíbenější komiksovka s mým nejmilovanějším soundtrackem co jsem kdy slyšel. Zkrátka, tohle je jeden z mála filmů, co mě vždycky pěkně zahřeje u srdíčka, a který jsem viděl už tolikrát, že to ani zdrávo není.... Yondu FTW. Co dodat? I'm Mary Poppins y'all! 💙 (07.09.2017)

Frajer, mýval, strom a zelená Neytiri zachraňují galaxii. Pokud vám už 14 bylo, nadšení sice nebudete, ale ten digibordel přežijete díky sympatickým postavám a skvělému soundtracku (písničkovému, ofc). Asi to nejlepší, co pod značkou Marvel do kin přišlo. (K sérii jsem se vrátil teď, co jsem si zahrál počítačovou hru z roku 2021 (nedávno zdarma na Epicu), která mě hodně bavila a je lepší než filmy po všech stránkách). (26.05.2024)

Já jsem tedy nepochopil, o čem vlastně druzí Strážci měli být, protože to, co se na obrazovce odehrávalo, byly jen hodně nablýskaná rodinná pouta. Sem tam nějaký vtípek byl fajn, na závěr padla i nějaká ta podařená emoce, avšak nemůžu se zbavit pocitu, že celý film byl poměrně hloupý a "zbytečný". 6/10 (14.08.2017)

I pro mě znamenal David Hasselhoff a jeho mluvící auto hodně... Druzí Strážci Galaxie hrají na rodinou notu (dotáhl ji tam Vin Diesel z Rychle a zběsile?) a emociální veletoče. Zlý hajzl může mít zlaté srdce a naopak, zlatý hajzl může mít zlé srdce. Pokračující linie odhalující Quillův původ je zdařile zvrácená a nápad s živou planetou dostatečně neokoukaný. Potěší návrat Tanga a Cashe, parodování dronové politiky USA, Draxovy humorné vložky i Grootův roztomilý úsměv. Herecky se nic nemění, všichni si to neskutečně uzívají a Gunn si plní dětské sny duhovými bublinami a nostalgickou muzikou vytváří galony pohody s finálovým emocionálním ždímákem, který předčí i první díl. Za mě naprostá spokojenost. (09.05.2017)

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)