Strážcovia Galaxie 2

Povedlo se. Pravda, jakmile se postava Kurta Russella představí, přijdou alespoň trochu znalí diváci o jedno překvapení, ale ne že by to nějak zvlášť vadilo - ono totiž těch překvapení ještě docela dost zbývá. Strážcům Galaxie jde opět hlavně o zábavu, kterou tentokrát míchají s působivými osobními příběhy a během finále i s uvěřitelnými emocemi, a díky tomu má člověk pocit, že se nedívá jen na obyčejnou dvojku, ve které musí být nutně všeho víc, ale prostě na dobrý film. Ačkoliv je to pro někoho možná samozřejmost, vyzdvihl bych kromě scénáře také triky, které opět neuvěřitelně omladily jednoho herce, a opět skvělý výběr písní - na scénu s My Sweet Lord od George Harrisona bych se mohl dívat asi pořád. (08.05.2017)

Jak sou takový ty strašně trapný monstr televizní hnoje typu Žralokovosa vs. pavoukohad, anebo třeba ještě filmy o obřích rojích sršňů, který chtěj zničit svět či o apokalyptickým zemětřesení, no tak tohle mi přišlo jako úplně to samý, akorát milionkrát dražší, s mnohem lepšíma hercema a uvedomělým scénářem. Neskutečná nálož parádních fórů na hranici trapnosti a epický vesmírný akce. Očekávání naplněna, bát jsem se vůbec nemusel. Škoda teda akorát několikanásobnýho family friendly konce, to se v koutě krčil i takovej Návrat Krále. P.S. V IMAXu ultimátní náhul a výborný 3D (pokud si zvyknete na přeostřování na titulky), na podobný megalomanský blockbustery chodím už řadu let jedině sem. (04.05.2017)

Pokračování Strážců Galaxie se nese víceméně v podobném duchu jako jednička, ale nepřináší nic moc nového. Je to slušná zábava to bezesporu ( Nejvtipnější je opět Drax s mývalem) Starlord je zde trošku mdlý a nepřišlo mi, že má dostatek prostoru, Kurt Russel se mi příliš nelíbil a Stallone je zde snad jen 2 minuty, takže na něj se těšit nemá příliš cenu. Na můj vkus je film až příliš barevný a místy dost infantilní a velké finále je vlastně nejslabším článkem, protože se nejedná o nic jiného než masivní digitální bordel, který divák nestíhá pobírat a je mu vlastně i jedno jak to nakonec dopadne. Highlightem pro mne byla scéna v lese, kde mýval zneškodňuje protivníky díky vychytralým pastím. Vícekrát se na film nejspíš nepodívám a zařadil bych jej k průměrnějším Marvelovkám. DC s Wonder Woman tuším Marvelu nakope letos prdel. 75% (04.05.2017)

// Pro jedničku hrál moment překvapení, tehdy pořád čerstvé pojetí a taky překvapivě citlivá práce s postavami, především tedy tou hlavní, díky čemuž na mě finále s maminkou působilo zatraceně dojemně. Oproti tomu dvojka oprašuje staré křivdy, láká na vidinu světlejších zítřků a vytahuje jedno z nejepičtějších komiksových finále vůbec. Musíte si na něj ovšem nějakou dobu počkat a zatímco mně osobně jednotlivé scénky vedoucí k onomu vrcholu filmu nijak nevadily, někdo by se klidně mohl nudit. Závěr jako takový už nefungoval tolik, jako v jedničce, pořád je to ale lepší než 90% zbylé marvelovské tvorby. Včetně obou vychvalovaných Kapitánů nebo třeba prvních Avengers. Trochu zamrzí, že tu hlavní hrozba opět nepůsobí moc hrozivě a že nikde nejsou vidět žádné skutečně dopady, protože pak by se to muselo brát alespoň trochu vážně a na to si v tomhle univerzu nikdo zjevně troufat nehodlá. Kolem a kolem ale spokojenost a byť je to o kousíček slabší, jak první díl, pořád jsem se v kině obrovitánsky bavil, takže určitě zajít, vidět, vyhnout se 3D a užít si. 7/10 (05.05.2017)

„You're like Mary Poppins.“ Zejména během prostřední části víc soap než space opera, ale posun k rodinným hodnotám mi po jedničce, končící založením „rodiny“, přijde jako logický vývoj. Tvůrci si ve skutečnosti připravují půdu pro emocionálně silné finále a většinu motivů zdánlivě zdržujících vyprávění dříve či později smysluplně zapojí do hry (dopředu např. víme, že malého Groota fakt není radno pověřovat důležitými úkoly). Vyprávění o nespokojených rodičích (skutečných i náhradních) a nešťastných dětech zároveň souzní s nostalgickým tónem filmu, který pravou kvalitu hledá (a nachází) prostřednictvím songů a popkulturních odkazů v minulosti (stejně jako mnohé současné hollywoodské filmy, okouzlené osmdesátkovou estetikou). Moderní a egoistické řešení à la Minecraft (vytvořit si svůj vlastní svět) nezabírá. Hledání místa, kde se budete cítit dobře (nakonec se pochopitelně ukáže, že nezáleží na místě, ale na lidech), tvoří hlavní dějovou linku navenek epizodického, ve skutečnosti oproti jedničce (kde všechno držel pohromadě jeden MacGuffin) poměrně semknutého vyprávění. Lépe například funguje organizace syžetu pomocí písniček z Peterovy kazety, resp. možnosti/nemožnosti jejich poslechu. Film je samozřejmě nejzábavnější, když se vážně nebere a své pohrdání konvencemi superhrdinských megafilům nám dává ostentativně najevo (úvodní a z celého filmu nejvtipnější akční sekvence, kdy samotnou akci vlastně nevidíme). Gunn opět zkouší, jakými způsoby lze pojmout masivní akční scénu, aby nebyla zaměnitelná. Jen k tomu měl o něco vyšší rozpočet, takže se mohl vyřádit ještě víc (několik scén otevřeně odkazuje ke starým videohrám – Space Invaders, Galaga, Pac-Man –, nechybí vesmírná variace slavné náletové scény z Na sever severozápadní linkou, do velkolepého akčního vyvrcholení je zakomponované cameo Davida Hasselhoffa a narážka na Mary Poppins). Strážci Galaxie Vol. 2 jsou našlapaným letním blockbusterem, který si díky akčním scénám, soundtracku a nezaměnitelným hrdinům zachovává dost osobitosti, aby dokázal mezi mnoha a mnoha dalšími komiksovými filmy zaujmout a abyste mu odpustil větší předvídatelnost a občasnou ztrátu tempa. 80% (06.05.2017)