Strážcovia Galaxie 2

Fakt, že sa to prakticky celé odohráva pred zeleným plátnom, ma otravuje. Takisto tomu chýba niečo z "čara nového" prvého dielu. Ale ten príbeh "otec-syn" nakoniec dáva zmysel, postavy sú stále sympatické, gagy z 90% fungujú (čo je vzhľadom na tú hustotu veľmi vysoké skóre). Plus Kurt, David, Michelle a Sylvester. Spokojnosť. (07.05.2017)

Je to jako vykuchat jádro Červeného trpaslíka, natáhnout jej na dvě hodiny, hodit do kouzelné krabičky, kde makají trikoví otroci a pak si nechat vygenerovat „film“. První půlka je ještě vcelku snesitelná, především Rocketovi se daří to, co v prvním díle nedovedl nikdo, tedy sázet osobité momenty a úderné hlášky, ale v momentě, kdy se definuje záporák, mi blesklo hlavou: „A je to v hajzlu!“, protože pak už jenom poctivě odškrtáváte všechny propriety standardního marveláckého menu. Dezert se nekoná, překvapení jakbysmet. (20.08.2017)

Otec neotec, Bůh nebůh, byly časy, kdy rozbití walkmana bylo něco, co se zkrátka neodpouští.. Mezihvězdná, lehce namydlená opera, která s prstem v nose plní svůj jediný účel pobavit a ještě k tomu připojí trochu falšovaných emocí. Kurt jako egomaniakální galaktický inseminátor potěšil, ale stejně jsem se nejvíc zlakol, když se na pár sekund objevil ten mačkač tlačítka Turbo Boost. Fuj, ještě teď se třepu.. Od Jamese Gunna taková milá sázka na jistotu a dřevěné batole bylo její vlajkovou lodí.. (11.05.2017)

"Možná to byl tvůj otec, ale nikdy ne tvůj táta." ___________ James Gunn to opět dokázal, opět na to šel od lesa, opět šel proti proudu, a natočil třeskutě zábavnou fantazijní hudební komedii o jedný nesourodý bandě bláznivých vesmírných outsiderů – a je jedno, že mezi ně patří šmoula s červeným čírem který si myslí že je Mary Poppins, týpek jehož životním vzorem je David Hasselhoff, egoistický mýval s obsesivní zálibou v střelných zbraních, malý mluvící strom který sotva vylezl z květináče, dvě vražedný kyborgský sestřičky, potetovaný wrestler který nechápe metafory, anebo hmyzí holka s anténama – zamilujete si je všechny. Strážci Galaxie Vol. 2 tak nejenom excelentně fungují jako feel-good space-opera o daddy issues, nebo vizuálně krásný barvičkovitý spektákl [který je natolik pestrobarevný až připomíná dětské omalovánky] s okouzlující osmdesátkovou retro estetikou, ale i jako ukrutně zábavná a neskutečně dojemná galaktická pohádka o strastech a radostech kamarádství, jinakosti a důležitosti rodiny s víc než inspirativním poselstvím: že i ten nejhnusnější grázl může mít srdce ze zlata. Je však nutno vše brát s patřičným nadhledem a komediální nadsázkou, protože ten smysl pro absurdno kterej z tohohle over-the-top vodvazu srší na několik parseků daleko nemusí sednout zrovna každýmu – jenže tenhle biják se mi takřka ze všech hledisek trefil do vkusu, že to ani neni možný. No a finální katarze je taková emocionální ždímačka, že je i pro největšího alfasamce obtížný zatlačit slzu – protože fakt pečlivě kulminuje všechny příběhové (pod)zápletky a motivy.... Tenhle film má prostě svoje specifický charisma a čaro, a hlavně má něco, co ostatním komiksovým blockbusterům tak akutně chybí: srdíčko – protože je na něm znát ta láska a péče, kterou do něj tvůrci vložili. James Gunn je fakt mistr svýho řemesla, kterej si doslova vycucal z prstu jeden z nejlepších blockbusterových spektáklů, co jsem za poslední roky viděl, a já mu za to nohy líbám.... Zcela bez debat moje nejoblíbenější komiksovka s mým nejmilovanějším soundtrackem co jsem kdy slyšel. Zkrátka, tohle je jeden z mála filmů, co mě vždycky pěkně zahřeje u srdíčka, a který jsem viděl už tolikrát, že to ani zdrávo není.... Yondu FTW. Co dodat? I'm Mary Poppins y'all! 💙 (07.09.2017)

Marvel to opět rozjel na plné koule! Už jsem si myslel, že ta formule, kterou před 9ti lety Kevin Feige sestavil, na mě nefunguje, trailery mě nijak zvlášť nebavily, očekával jsem pouze "more of the same" v tisíckrát viděné formě. Jenže James Gunn klame tělem opravdu neuvěřitelným způsobem, když mě nejprve vyloženě uzemnil úvodní scénou, která je naprosto vymazlená, prošpikovaná nápady a umně snímaná z neuvěřitelných kamerových úhlů, až by se jednomu zatočila hlava na jaký mišmaš to vlastně kouká. Jenže Gunn je v kramflecích naprosto suverénní a vůbec nezadá k pochybám k natáčení třetího dílu stejným tvůrčím týmem. Ať už se jedná o akční scény (respektive naprosto megalomanské finále, tenhle film má triků asi jako celá 3.fáze dohromady!) či rozmělnění příběhu cca od půlky do mnohem osobnějších rovin a nebo vyloženě momenty útočící na bezbranné emoční ústrojí, fungovalo to na mě prostě všecko. Jako obvykle až na momenty, které vyloženě zdecimují jakýkoliv náznak vážněji míněné scény nebo zkrátka veskrze ten nejjednodušší přiblbě dětský humor (ačkoliv tedy vtípků a natážek je neuvěřitelná kadence a veskrze jsem zíral, kolik jich na mě zapůsobilo), což je ale už takový marvelovský trademark. Co se ale týče těch tíživých momentů, ty prostě a jednoduše z člověka vydření emoce a pokud nejsem úplný pařez, tak to funguje. Ani jednička, ani žádný jiný film neměl takovou duši a poselství. Zejména, když tempo poleví a rozvíjí se příběh, tak právě tam jsem si to užíval nejvíc. A ten Chris Pratt už je tentokrát emocionálně trošku výše, což jen kvituji. PS : Co je na filmu úplně nejlepší? No samozřejmě Dave Bautista a onen funus (samozřejmě ne Draxův). PPS : Bradley Cooper je boží a Vin Diesel naopak ještě zaměnitelnější než minule. ...9,5/10 (04.05.2017)