Strážcovia Galaxie 2

"Možná to byl tvůj otec, ale nikdy ne tvůj táta." ___________ James Gunn to opět dokázal, opět na to šel od lesa, opět šel proti proudu, a natočil třeskutě zábavnou fantazijní hudební komedii o jedný nesourodý bandě bláznivých vesmírných outsiderů – a je jedno, že mezi ně patří šmoula s červeným čírem který si myslí že je Mary Poppins, týpek jehož životním vzorem je David Hasselhoff, egoistický mýval s obsesivní zálibou v střelných zbraních, malý mluvící strom který sotva vylezl z květináče, dvě vražedný kyborgský sestřičky, potetovaný wrestler který nechápe metafory, anebo hmyzí holka s anténama – zamilujete si je všechny. Strážci Galaxie Vol. 2 tak nejenom excelentně fungují jako feel-good space-opera o daddy issues, nebo vizuálně krásný barvičkovitý spektákl [který je natolik pestrobarevný až připomíná dětské omalovánky] s okouzlující osmdesátkovou retro estetikou, ale i jako ukrutně zábavná a neskutečně dojemná galaktická pohádka o strastech a radostech kamarádství, jinakosti a důležitosti rodiny s víc než inspirativním poselstvím: že i ten nejhnusnější grázl může mít srdce ze zlata. Je však nutno vše brát s patřičným nadhledem a komediální nadsázkou, protože ten smysl pro absurdno kterej z tohohle over-the-top vodvazu srší na několik parseků daleko nemusí sednout zrovna každýmu – jenže tenhle biják se mi takřka ze všech hledisek trefil do vkusu, že to ani neni možný. No a finální katarze je taková emocionální ždímačka, že je i pro největšího alfasamce obtížný zatlačit slzu – protože fakt pečlivě kulminuje všechny příběhové (pod)zápletky a motivy.... Tenhle film má prostě svoje specifický charisma a čaro, a hlavně má něco, co ostatním komiksovým blockbusterům tak akutně chybí: srdíčko – protože je na něm znát ta láska a péče, kterou do něj tvůrci vložili. James Gunn je fakt mistr svýho řemesla, kterej si doslova vycucal z prstu jeden z nejlepších blockbusterových spektáklů, co jsem za poslední roky viděl, a já mu za to nohy líbám.... Zcela bez debat moje nejoblíbenější komiksovka s mým nejmilovanějším soundtrackem co jsem kdy slyšel. Zkrátka, tohle je jeden z mála filmů, co mě vždycky pěkně zahřeje u srdíčka, a který jsem viděl už tolikrát, že to ani zdrávo není.... Yondu FTW. Co dodat? I'm Mary Poppins y'all! 💙 (07.09.2017)

Na mě to působilo tak, že Honza Gunn si přečetl moje hodnocení jedničky a podle toho se zařídil. Škrtly se kecy, přestalo se hrát si na pupek světa a začala zábava. A na to já slyším, protože tak jako je i dvojka chujovina všech chujovin Matka, mě oproti první záchraně Galaxie nenutila trhat si chlupy v nose, abych neusnul. A v příští lekci už se snad konečně dozvím, jestli je Zoe zelená úplně všude. Napíšu. (09.05.2017)

Je to jako vykuchat jádro Červeného trpaslíka, natáhnout jej na dvě hodiny, hodit do kouzelné krabičky, kde makají trikoví otroci a pak si nechat vygenerovat „film“. První půlka je ještě vcelku snesitelná, především Rocketovi se daří to, co v prvním díle nedovedl nikdo, tedy sázet osobité momenty a úderné hlášky, ale v momentě, kdy se definuje záporák, mi blesklo hlavou: „A je to v hajzlu!“, protože pak už jenom poctivě odškrtáváte všechny propriety standardního marveláckého menu. Dezert se nekoná, překvapení jakbysmet. (20.08.2017)

Jak jsem se na tenhle film těšila do kina to si nedokážete představit. Mluvila jsem o tom se všema kámoškama nebo lidma ve frontě v hypermarketu či chodila zcela zdravá k doktorovi jen abych o tom mohla tlachat s důchodcema v čekárně. Mezi nima jsem měla největší úspěch ty jsou vděčný za každý téma a když už napůlmrtvá stařenka zjistila že existuje mluvící mýval s raketometem údivem jí z toho vypadla zubní náhrada. Jenže pak film konečně šel do kin a já se na něj nedostala z blíže nejmenovaných důvodů. Luxusně mě to nasralo, pohrdala jsem špatnou verzí a s brekem čekala na nějakou hezkou kvalitu kterou by znalkyně mojí třídy dokázala ocenit. Dočkala jsem se včera a s nadšeným řevem hodila film na USB, šoupla ho do TV, udělala se...teda udělala si popcorn, opřela se o Alíka a zcela se ponořila do svého oblíbenýho světa. A že to byla opět brutální jízda o tom už netřeba pochybovat. Takže jsem prskala popcorn z huby při záchvatech smíchu při debatě o hovně (doslova) či u medvídka mývala a jiných chujovinách. Z nových postav si mě získala ta šukézní retardka co se nádherně hodí k Batíkovi a která mi velmi připomíná mě na trávě. Jelikož jsem na trávě pořád, tak jsem vlastně neustále stejně šílená kráva jako ona s tím, že jsem z toho nadšená. Není nad zelenou realitu, ale chci ty šnečí tykadla. Akce je vymazlená a libovější víc než pička mojí 12ti letý sestřenky. Teda...kamarádky. 21ti letý...I když film má dvě a čtvrt hodiny stejně utek šíleně rychle a já chtěla víc a víc jako při dobrý jebačce. Na konci jsem si teatrálně pořvala plná chvilkového citu (jako po dobrý jebačce) a už teď se těším na další díl ve kterém bych měla mít vedlejší roli ve scéně, kdy budu šnečici lízat ulitu. Jupíííí (21.07.2017)

Myslím, že je to lepší než jednička. Žádný šablonovitý superpadouch, žádný celogalaktický souboj dobra a zla, příběh je daleko přímočařejší, tím pádem stravitelnější a člověk má čas pozorovat tu vizuální parádu na pozadí. Navíc bych řekl, že je ve dvojce humor jakože lepší. Dokonce jsem se musel párkrát fakt zasmát, u jedničky jsem byl spíše na rozpacích. (15.08.2017)