Olive Kitteridgeová

Takovej T.S.Garp v sukních. Na ploše čtvrt století sledujeme život aspika Olive, která se všem náhodným lidem okolo jeví jako semetrika. Výjimkami jsou dva chlápci, kteří ji měli čas poznat a nakoukli pod tvrdou, nepřístupnou slupku. Bohužel netuším, co tam pro sebe objevili atraktivního, ale jeden si ji i vzal a druhej o to usiloval. Postupně ale sešli ze světa a Olive zůstala na světě sama jen se svou bubákovskou povahou. Ber, nebo nech být. Kvalitně odvedená filmařina, ale v pošmourným únorovým dni tohle vidět nechceš, na to ti stačí zrcadlo. (03.02.2024)

Tak tohle byla chuťovka! Silný, hluboký příběh o obyčejných věcech a životech s úžasnými herci, hudbou (už od úvodních titulků Vás chytne a nepustí), exteriéry... Poznámka závěrem - někdo by měl napsat něco dalšího, kde by měli více společného prostoru, pro duo McDormandová a Murray, poslouchat dialogy těchto dvou je obzvláště velký zážitek. (30.04.2020)

"A PAK SIS VZAL BESTII A MILOVAL JI." Koncentrovaná depka. Horší o to, že to vůbec nevyznívá jako konstrukt, ale prostý záznam několika životních etap obyčejné, protivné, frustrované matky a manželky, mimochodem neuvěřitelně zahrané - výrazně konzistentní výkon, ta ženská je chameleon. Celá série se v podstatě vyhýbá jakékoliv dramatické eskalaci, i když o drama jako takové nouze není. Vše v rámci pravidel obyčejného života, ostentativně ignorující obvyklou scenáristickou licenci. (14.09.2021)

Výjimečný zážitek. Nesnesitelně svéráznou, nekompromisní a přitom hluboce lidskou Olive jsem si hned zamilovala. Divák by si až přál, aby aspoň jednou zachovala dekorum, potlačila drsnou upřímnost, aby byla milejší. Olive se ale víceméně nezpronevěří nátuře. Její osud je v zásadě obyčejný, běžný, ale protože nahlížíme do jeho různých etap, přestává nám být lhostejný. Celou dobu jsem si říkala, jak jsem ráda, že na mě neprýští sentimentálnost. Frances McDormand je jedinečná. (23.03.2015)

Hřejivým smírem prodchnuté dílo, jenž nám i skrze paralely k našim vlastním životům nenuceně ukazuje, že i když už třeba i motor našeho bytí jede možná jen na poslední výpary, bez lásky není na tomto světě ničeho. Postava Olive Kitteridge funguje bez jakýchkoliv debat jako archetyp všeho lidského, ale i křehkého a chybujícího co je v nás. Takže když otevřete oči a budete to chtít zřít, uzříte. A až se tak stane, tak již v průběhu, ale hlavně však po konci, uslyšíte v hlavě hlavě hlas jenž praví: "Žij. A miluj život co Ti byl dán". Amen. (04.03.2015)