Zavěste červené lucerny

Kultivované, komorní a na první pohled poklidné nahlédnutí do polygamní, patriarchální Číny na počátku 20. století. Jenže potlačované emoce se nedokážou za strojeností a železnými zvyky schovávat dlouho, jednou musí musí ven a nepřinesou nic než utrpení. Yimou Zhang nepodbízí svou kulturní výpověď divácké líbivosti, neudeří nás do nosu epickou tragédií, ale právě o to jemněji a realističtěji jeho film působí... Pěkný kousek historie. 8/10 (11.07.2014)

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček. Na stolečku mistička, v té mističce vodička a v té vodičce rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je kočka? Do lesa zaběhla. Kde je ten les? Na prach shořel. Kde je ten prach? Voda ho vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili. Kde jsou Ti voli? Páni je snědli. Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni. (12.06.2015)

Lidi si vymýšlejí pravydla, aby se jim líp žilo. Lidé si vymýšlejí zvyky buť, aby se bavili a udělali svůj život zajímavější nebo aby zahnali zlé duchy, když jsou pověrčiví nebo pro sblížení mezi sebou, což koresponduje s tou zábavou. Ale zvyk červených lampiónů a masáží nohou postrádá na smyslu. Pokud pán chce klid domova a v klidu si užívat se svými ženami, což si myslím, že tenhle chlap chce, proč tedy vymýšlí zvyky, které znesvařují jeho ženy. Proč si mezi nimi prostě nevybere každou noc tu, kterou chce bez zbytečných okolků, které vkládají lidem do hlav myšlenky na pletichaření. Vůbec mi nevadí lidská povaha, ta je tady celkem důvěryhodná, já mám rád lidi takové jakými jsou. Další věc: Kdo by chtěl bydlet v takovém prázném domě. Holé zdi, sem tam nějaké zdobení, hlavně pod střechou, ale to je vše, dokonce ani dveře nemají a to už Číňané měli. Jaká tam musí být zima, když vás od sněhu dělí jen závěs. Proč mají problém nechat umřít služku, že by lidé řekli, že jí nechali umřít. Přitom potom bez obtíží zabijí manželku. To si jako nikdo nevšimne. Jinak poslouchat tu hudbu byla úplná rozkoš. Chyběla mi tu ta čínská propracovaná scéna a rekvizity. Ale jinak byl jsem několikrát překvapen, jak se věci vyvíjí. (03.09.2013)

Taková exkurze do uzavřeného světa jednoho boháčského domu v Číně. Nejsem schopen určit dobu ve které se to odehrává, ale stopro je to ještě před nástupem komoušů, Dům je svázán přísnými pravidly a všemu vládne pán, ale je to v podstatě kašpar, kterej nic neví a ženy ho vychtralými intrikami naprosto ovládají. Ten chlap tam za celej film není ani jednou detailně zabrán a většinou je buď úplně mimo záběr, nebo za závěsem, nebo zezadu, nebo alespoň z dálky. Mladičká Gong Li jako hlavní hrdinka taky není žádné kvítko a třeba na služku je pěkně hnusná. Nejvíc mě bavil asi prostředek a všechny ty intriky, každopádně jsem čekal silnější konec. Přesto se jedná o výborný film, ale kvalit dokonalého Žít nedosahuje. (18.09.2011)

Výtečný film, který se mi nesmírně líbil. Zprvu jsem se sice obával, aby to nebyla podobně ospalá nuda jako Gejša, ale to se naštěstí nenaplnilo. Západního diváka musí takový film nutně fascinovat, neb je zde konfrontován se světem diametrálně odlišným od toho jeho - a toto exotické prostředí má svá svérázná pravidla a tradice, jejichž všudypřítomným symbolem jsou - v titulu filmu zmíněné - červené lampiony. Do tohoto světa přichází hlavní postava (již úvodní záběr je mimořádný - hledí v něm do kamery a pronáší své rozhodnutí, že se stane konkubínou, zatímco jí po tváři stékají slzy), skrze niž jsme uváděni do zaběhlého ekosystému rozlehlého domu, v němž žije pán, jeho 3 další ženy a početné služebnictvo. Vše v životě žen je podřízeno (libo)vůli pána, proti němuž zdánlivě není odporu. Jak se mladá žena postupně seznamuje s tradicemi domu, dochází jí, jak dalekosáhle deformuje životy všech, včetně jí samotné - ke konci filmu odevzdaně pronáší: "Každý tu pletichaří proti ostatním. Jaký to má všechno smysl?" U postavy samotného pána je zajímavé, že ačkoli se o něm často mluví, ukáže se pouze v několika scénách, a vždy výhradně z dálky - kamera u něj nikdy nejde do detailu. Kamera si však nedrží odstup jen od něj, ale i od většiny snímaného děje - většina scén je zabírána z velké dálky, což v člověku vyvolává dojem, jako by byl přímým svědkem pozorovaného děje (tento dojem vrcholí v závěru, kdy spolu s hlavní hrdinkou sledujeme popravu nevěrné ženy, aniž bychom ji skutečně viděli). Detailu si užijeme pouze v záběrech jednotlivých 4 žen (všechny nosí naprosto úchvatné kostýmy) - je zřejmé, že děj je vyprávěn z ženské perspektivy, a akcent je položen na to, co s jednotlivými ženami dělá život v polygamní domácnosti, sešněrované řadou přísných tradic. Celý film má velice hutnou a působivou atmosféru, která je vydatně podpořena nejenom skvělou kamerou, ale i znepokojivým hudebním podkresem. Bez zajímavosti ani není, že není zřejmé, v jaké době se film odehrává - vyjma toho, že se ve filmu vyskytuje gramofon a nosítka, zde chybí jakékoli jiné vodítko, které by pomohlo film časově zasadit (na IMDB se ovšem píše, že se děj odehrává v Číně ve 20. letech 20. stol.). Vyvěste červené lampiony je skvělý film, který člověka okouzlí svou úchvatnou vizuální stránkou a velkými emocemi, které jsou skryté za zdmi sledovaného domu - vidět to v kině, asi bych neměl problém jít na plné hodnocení. (15.07.2017)