Hrdina

Meč a hudba jsou jako dvojčata... Hrdina hned zezačátku nabídne krásnou davovou scénu, lehoučkou hudbu a lyričnost v "císařském" setkání. Příběh začíná! První povídka Bezejmeného o jeho boji s chrabrým Nebeským. Krásná scenérie padajícího deště, choreografický briliantní souboj a k tomu hudba slepého starce. Příběh končí vítězstvím a bojovník vypráví dále. Jak jeho vyprávění pokračuje, Císař a sám Bezejmený zjišťují podstaty jejich bytí a umírání. Podstaty boje a života samého. (21.08.2007)

Uhrančivý snímek, který spojuje poklidně plynoucí (tempem takřka harmonickou) orientální legendu o vzniku jednotné Číny a strhující vizuální styl ala Matrix. Narozdíl od efektní západní produkce jsou však bojové scény pouze jednou z mnoha složek a boj v příběhu má více rovin. Nejedná se o smrtící balet, v němž hrdina potírá zlo, nýbrž o jakýsi druh duchovního dialogu, v němž jsou zbraně jen prostředkem poznání, že nejmocnější zbraň je žádná zbraň. Zhang podal svůj snímek po výtvarné stránce naprosto strhujícím způsobem, emoce se spíše než v myticky strnulých postavách zračí v barvách a živlech (oheň, voda, vzduch i zem jakoby vyadřovaly pocity za hrdiny). Velmi se mi zamlouvá "jing-jangové " ladění příběhu, kdy zlo i dobro jsou neoddělitelně spjaty ve "Svět" a hrdina není tím, kdo ve jménu dobra porazí zlo, ale tím, kdo pochopí Svět a podstoupí oběť. Hrdina svým celkovým laděním a atmosférou sugeruje orientálně vyrovnaného ducha a precizní hrou se symboly se řadí mezi snímky, které nejsou jen záležitostí rychlého meče, ale i záležitostí myšlenky. Škoda, že ta se po přehnaně přímočarém úvodu příliš uzlí v retrospektivách a verzích minulých dějů, ale její pointa přichází přesně včas a vyznívá právě tak, jak vyznít má... Jasně a nepodbízivě. Byť je tedy Hrdina v některých aspektech velice západním filmem (místy možná trochu porušil dobrou míru), celkovým vyzněním je velice exotický a východní... A rád se k němu za čas zase vrátím. (06.04.2004)

Choreografie bojových scén je opravdu úchvatná (například scéna boje v opadaném listí, nebo předvádění bojovníkova umění deseti kroků v knihovně) ovšem jen do té doby, než herci začnou lítat a skákat desítky metrů. Tohle už mě vadilo u Tygra a drakaa v tomto filmu je to ještě "horší". Prostě digitálně upravovat bojové umění Jet Lia, které je samo o sobě excelentní mi přijde jako samoúčelné. (30.06.2003)

nesmí vám vadit ,,letecké" kung-fu souboje. pokuď se nad touto věcí povznášíte a máte rádi historické filmy - jste na správné adrese. netradičním způsobem vyprávěný příběh, postavený na choreografii soubojů, super kameře a střihu (probíhání mezi kapkami deště, souboj v listí, ale z čeho jsem byl fakt hotovej, bylo odrážení šípů). pastva pro oči a v mandarínštinině (dts) také pro uši. a třeba se dozvíte, že kaligrafie a meč mají stejná pravidla. (26.01.2006)

Hrdina není obyčejný film, není to ani úplně klasický bojový film, je to přímo BÁSEŇ, nádherná a okouzlující báseň. U takových filmů se nelze pozastavovat nad fyzikálními zákony, nebo si stěžovat na trochu tenčí scénář, člověk se musí poddat a nechat se očarovat jak orgastickou formou, tak povznášejícím obsahem a věřte mi, jde to snadno. Barevný koncert okvětních lístků, souboje v mysli, tisíce letících šípů, podstata boje s mečem odhalitelná skrze kaligrafii - jak nadpozemsky krásné? Až mi to bere dech. Hrdina je jeden z nejlepších, resp. dost možná úplně nejlepší film o bojovém umění. Poskytuje doslova nezapomenutelný zážitek a to nejen díky své vizuální stránce, která v okolí svého žánru nemá konkurenci... "Proč jsi můj meč neodrazil? Jen tak jsem tě mohl přesvědčit" (jen doufám, že já jsem vás dokázal o kvalitách tohoto uměleckého díla přesvědčit, aniž by bylo nutné mě propíchnout mečem). 10/10 (04.09.2008)