Obsahy(1)
Isa i Marie nemají práci ani rodinné zázemí. Obě se protloukají, jak se dá. Je jim kolem dvaceti, a tak rády by prožily skutečnou lásku a alespoň nějakým způsobem zakotvily. Našly pevný bod svého života. Film sleduje dva měsíce společného života obou dívek, jejichž charaktery postupně krystalizují a vzájemně se vzdalují. Režisér Erick Zonca se svým filmem Vysněný život andělů zapojuje do proudu francouzské sociální kinematografie a jeho film, včetně hereckých výkonů, byl v Evropě náležitě oceněn. Na MFF v Cannes v 1998 získaly obě hlavní představitelky Elodie Bouchezová a Natacha Régnierová Cenu za nejlepší ženský herecký výkon, stejně významně ocenila herečky i francouzská filmová akademie udělením Césarů, dále filmu přiřkla Césara za nejlepší francouzský film. Snímek získal i dvě Evropské filmové ceny: evropský objev roku - Fassbinderova cena pro Ericka Zoncu a evropská herečka roku - Elodie Bouchezová a Natacha Régnierová. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
Tulačka Isa a její kamarádka Marie, nakvartýrované „jako doma“ v cizím bytě, hledají způsob jak, těsně nad společenským dnem, přežít. Chvíli nerozlučné, se svými sny, vždyť život se přece nemůže skládat jenom z tisíce sešitých kusů látky denně.„ Ponižování, blbej život i zacházení“. Jenže život je k radostem, strastem a přáním lidí naprosto lhostejný a zůstává dál snůškou povinností a šedi. Smutný, emotivně silný film o nenaplněné touze po lepším životě. ()
Marie jako zosobnění k realitě dobrovolně oslepeného snění o lepších zítřcích. Za touhu platí ztrátou vztahu ke skutečným lidem a přítomnému okamžiku. A potom Isa, která ve stejně bědných podmínkách najde cestu ze sebe ven. Jedna skočí kamsi za obzor tohoto světa, druhá obejme všední den. Jedna je érós, druhá - postupně se rodící agapé. Marie mým pokušením, Isa mou inspirací. ()
Dvě mladé dívky (vynikajícím způsobem ztvárněné Élodii Bouchez a Natachou Régnier) snící si svůj vysněný život v poněkud nevlídných kulisách francouzského města Lille. Život ale není sen aby se mohl snít. Občas se musí i žít, ač se to někdy zdá být úkolem ze všech nejtěžších. Smutný, melancholicky laděný snímek o tom, že život není to co chceme, ale to co máme. ()
Jsou filmy, které se na svět dívají přes růžové brýle a naopak filmy, které na svět pohlíží snad přes svářečský štít, až příliš černě. Ale naštěstí existují i filmy, které přesně odrážejí realitu, asi jako fotka na občance bez retuší a i když to kolikrát není hezký pohled, prostě víte že je to PRAVDA. A ty jsou pro mě nejpůsobivější - tenhle je jedním z nich. Prostý příběh o dvou obyčejných holkách, které nejsou ani bohaté princezničky se zlatými kreditkami, ani příliš krásné na to ,aby měly bezstarostný život a kupodivu nemají ani nějakou super atraktivní práci, ve které by bylo hlavní náplní flirtovat s kolegy a zbytek času trávit po nákupech a u bazénu. Ne dělají ty nejzasranější (pardon- vlastní zkušenost ), monotónní, ubíjející práce za mizerný plat, kde je odchod na záchod bez povolení považován takřka za vzpouru. O to víc sní o lepším životě, věčný sen děvčat o krásném a bohatém princi... jenže v životě se halt všechny sny neplní. A pak už nemůže přijít nic jiného než pro mě jeden z nejděsivějších filmových konců vůbec, obsažen v pouhé jedné větě, ze které mně jde mráz po zádech dodnes, i přesto, že jí jediné paradoxně z celého filmu nevěřím. Nebo snad právě proto... ()
Velice realisticky natočený příběh dvou mladých dívek, které se setkaly kdesi ve francouzském Lille, skamarádily se, žily spolu v bytě, který nepatřil ani jedné z nich, a během řešení problémů se sháněním práce, či svými partnery, se jejich cesty začaly neodvratně rozcházet. Élodie Bouchez i Natacha Régnier vypadají, že dívky nehrají, ale staly se jimi. Vše ostatní ve filmu je plně podřízeno zachycení jejich osudů. Smutný, ale pravdivě vypadající silný film. ()
Galéria (15)
Fotka © Diaphana Films
Zaujímavosti (1)
- V článku z května 2006 pro lékařský časopis Neurology Dr. Eelco Wijdicks dospěl k závěru, že jde o jeden z pouhých dvou filmů, které přesně zobrazují stav pacienta v kómatu a agónii těch, kteří čekají, až se pacient probudí. Druhým filmem byl Reversal of Fortune (1990). (sator)
Reklama