Most špiónov

Nuda, nudaaaa! Az do posledních par minut jen kecy, kecy, stokrát viděný dobový imidž Hankse, nic moc zajimavyho nebo objevnyho, nechapu proc zrovna tohle mel Spielberg potrebuju zfilmovat. Jedinej Mark Ralance to trochu vytáhl, kdyz tam byl, coz nebylo casto. Postavy jsem nevěřila. Hanks nebyl zadnej právník, ale spravnak Hanks jako obvykle. Ruskej agent byl taky nejak moc sympos, ze by aj darky na konci rozdával...? No jestli se fakt takhle stalo, to bych se dost divila. Newmanova hudba zdála se taky okopcena a uz slyšena a chválim tak vizual a autentičnost prostředí. Takovýto ze Němce hrajou Němci atd. Jinak ale fakt strasna nuda, dokoukala jsem to spis náhodou. Muž tvrdil, ze se mu to libi, ale pak v pulce usnul. Tak asi tak. (05.05.2020)

Tak jsem konečně také viděl Most špionů. Herci fajn, vizuál dokonalý, Amerika šedesátých let i obě strany Berlína také. Bohužel od filmu se scénářem, který v hlavních rysech napsal sám život uprostřed šílené Cold War, kdy lidstvo stálo jen krůček před zničením - jsem čekal trochu více než jen excelentní vizuál. Ačkoliv i já jsem se děsil v číslech úděsně vypadající stopáže navíc s hrozivou vzpomínkou na jeden z dílů Honzy Zemana - Bílé linky, těch 142 minut celkem v pohodě uteklo a to i přes mojí počáteční únavu. Film však má jeden hlavní problém. Nebyl jsem při něm vůbec v napětí. Samozřejmě, základní rysy divák trochu historie znalý zná a tak jej film nemůže překvapit stejně jako u Titaniku nečekáme, že jej posádka opraví a vodu vypumpuje... Ale zkrátka ve filmu to napětí úplně chybělo. Vše probíhalo jak na podle jízdního řádu bez zádrhelů či špionských vychytávek s napálením protistrany tad... Jeden by nabyl dojmu, že dostat se s americkým pasem do Rusy okupované části Berlína za zeď na jejich ambasádu byla brkačka, stejně tak jednat se šéfem KGB pro Evropu - západ a lemtat přitom arménský rum. Celé to uplyne jako dobrodružná pohádka, kde celou dobu víme, že princeznu nesežere drak byť je u něj v jeskyni s vědomím, že ji stejně osvobodí krásný princ... Tohle všechno bych ještě rozdýchal a uvažoval jsem o 4 hvězdách, protože jsem na detaily puntičkář a tady se Spielberg vyřádil. Smrtící však pro mne byla v závěru dojetá a hrdá manželka stojící v ložnici a také hrdá vlastenecká american woman v metru, která na Hankse zamrkala, jako že už ví a jako že už ho bere jako správného Amíka. A ten - s grimasou Forresta Gumpa koukne v úsměvu skrze okno vlaku do kamery... Tohle prostě musím ztrestat. Za mně to jsou tři mince se špendlíkem. Škoda, čekal jsem něco víc. * * * (25.03.2016)

Řemeslná rozkoš pro staromilce. Když na newyorkské noční ulici bičuje prudký déšť zaparkované staré bouráky a pod dozorem pouličních lamp kráčejí po chodníku siluety s deštníky, musíte Kamińskeho práci s umělým světlem obdivovat. Vyjednávač Hanks s třemi Grand Canyony nad kořenem nosu působí tak seriózně a přesvědčivě, že by s ním Kim vyměnil svůj jaderný kufřík včetně dvou tužkových baterek za balíček Wrigley´s Spearmint. Mizanscéna je propracovaná do takových detailů, že jí možná odpustíte i klasický stereotyp, kdy západní svět vyniká pestrými barvami z Abelovy palety a ten východní je vyveden jen v odstínech namíchaných z betonové suti. Co si budeme nalhávat, tyhle věci jsou pro Spielberga snáze dosažitelné než pro nějakého no name tvůrce, jenže s rozkoší občas kráčí ruku v ruce stará bolest. Nezbytnost vložení vtipu či odlehčení, i když si to příběh ani nevyžaduje. Snaha o silné momenty, která občas překročí hranici do státu Kontraproduktivnost (u přelézání zdi v Berlíně a plotu v New Yorku to třeba funguje, u pohledů lidí ve vlaku před a po výměně bohužel ani trochu). Lepkavý liberalismus, prosazování toho jediného etalonu morálních hodnot a vesměs černobílé figurky na druhé straně (směr Spielbergových myšlenek je ušlechtilý, ale oplývat jim všichni politici světa, brzy by se zhroutil). Celkový dojem ovlivní i otupění napětí při znalosti historických faktů a některé momenty fabulované touhou v první řadě bavit (čištění palety při zatýkání špiona Abela vládními agenty mohla klidně doprovodit konverzace: „Mohu si odskočit na toaletu? Mám tam v lékárničce mikrofilmy a rád bych je spláchnul do záchodu.“ - „Samozřejmě. Nemusíte se ptát, vy jste tady doma..“). Steven si měl raději vybrat zmiňovaný případ manželů Rosenbergových a na něm ukázat, co doopravdy umí.. (14.03.2018)

Kdybych nevěděl, že to režíroval Spielberg, navrhoval bych aby to dali jemu. Most špionů má sice úžasnou první půlku avšak druhá přichází strašně o tempo. Lincoln byl nad rámec lepší což je smutné když jsem doufal, že Spieberg z toho vykřeše víc. Škoda druhé půlky, Hanks a Rylance jsou totiž fakt super. PS: To jak se Newman snažil kopírovat Williamse mě chvílema fakt unavovalo. (28.05.2017)

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (02.03.2016)